Strážce
tajemství
18.
NEDĚLE v cyklu A
V
prvním čtení zve svatý Izaiáš prorocky k hodům Ježíše
Krista, když popisuje mesiánskou hostinu pro ty, kdo touží po
setkání s "vodou života", po znovuzrození z této vody
– po svatém křtu.
Toto
praví Hospodin:
„Nuže, vy všichni, kteří
žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte,
zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!
Proč
vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co
nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná
jídla!
Nakloňte ucho své a pojďte ke
mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Sjednám s vámi
věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi.“
Opak
konzumu jídla a pití je svaté přijímání: Trojjediný Bůh se
dává tomu, kdo v Něj věří, aby mohl každý z nás štědře
bližním z Jeho darů rozdávat. Píseň žalmisty se nyní v Církvi
stává chvalozpěvem mše svaté.
Otvíráš
svou ruku a sytíš nás, Hospodine!
Milosrdný a
milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je
Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Oči
všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš
svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.
Spravedlivý je
Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech.
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají
upřímně.
Pokrm
a nápoj, jímž je sám náš Pán, nás tak pevně spojuje s Ním,
že nás setkání a přebývání s Ním nic pozemského nemůže
zbavit, jak píše Apoštol v listu do Říma.
Bratři!
Kdo
by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk
nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo
zabití?
Ale v tom ve všem skvěle
vítězíme skrze toho, který nás miluje. A já jsem přesvědčen:
ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic
přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani
hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží
lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
V evangeliu této
neděle popisuje náš Pán a Zachránce Ježíš zázrak rozmnožení
chlebů, poté, co "uviděl velký zástup, bylo mu jich
líto". Po tomto pohledu ovšem Ježíš nespěchá,
aby sytil, ale nejprve k sobě nechává přinášet nemocné a
uzdravuje je. Nasycení má vždy předcházet napravení vztahu k
Trojjedinému Bohu, který je narušován hříchem člověka – a
nemoc je ovocem hříchu.
V
katechumenátu je proto delší dobu trvající období modliteb
spojených s vkládáním rukou a modlitbami za osvobození duše
toho, který se ke svatému křtu a po něm následujícímu přijetí
Nejsvětější Eucharistie připravuje.
K
večeru, jak čteme v úryvku evangelia podle sepsání svatým
Matoušem, k našemu Pánu přistoupili učedníci a řekli, aby
rozpustil zástup, aby se lidé mohli rozejít po vesnicích a koupit
si něco k jídlu. Pán však měl v úmyslu něco jiného: „Vy
jim dejte jíst“. Oni však neměli než „pět chlebů
a dvě ryby“. Ježíš tedy vykoná gesto, které odkazuje na
tajemství mše svaté: „Vzhlédl k nebi a požehnal, lámal
chleby, dal učedníkům a učedníci zástupům“.
Zázračně
rozmnožil chléb, nyní ještě chléb pozemský: připravuje
učedníky i lid na zázrak, který tajemství Jeho přítomnosti
bude "rozmnožovat" jejich rukama. Čteme vzápětí, že
dokonce tento Dar přebývá: dokonce učedníci naplní ještě
dvanáct košů, které zůstávají: jako znamení, že každý z
apoštolů se má v budoucnosti – po seslání Svatého Ducha -
stát eucharistickým strážcem - episkopem - uchovávání a
rozdělení tohoto tajemství;že Pán Ježíš připravuje Sebe-
pokrm na celou budoucnost Církve – na dvanáct věků – na této
zemi, kdy ji nepřemohou ani brány pekelné – a ty působí i př
zlehčování a snižování tajemství této proměny a nakonec, že
po slavnosti "lámání Svatého svatých" zůstává
stejné tajemství – nezměněno – jako dar lásky pro ty, kdo
jsou vězněni pro víru, kdo jsou nemocní, kdo umírají a nakonec
ještě jako nejvyšší dar této božské a sociální lásky: pro
ty, kdo Jej v adoraci mají v tichu kaplí a chrámu uctívat.
Svatý
Maxim Vyznavač prohlašuje, že Boží Slovo, „se z lásky k nám
snížilo k tomu, aby se zpřítomnilo v těle, vzešlé z nás a
podobné nám s výjimkou hříchu, a předložilo nám nauku
takovými slovy a příklady, jež jsou vhodné pro nás“.
Když
Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na
opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli
pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup,
bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné.
K
večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je
opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se
rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“
Ale
Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte
jíst!“
Odpověděli mu: „Máme
tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“
Ježíš
řekl: „Přineste mi je sem.“
A rozkázal, aby se lidé
posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby,
vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a
učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali
plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na
pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
Z
promluvy papeže Benedikta XVI. před modlitbou Pozdravení
andělského, Castel Gandoflo, 31.
7. AD MMXI, srv.:https://www.vaticannews.va/en.html;
Svatý
Maxim Vyznavač, Ambiguum 33: PG 91, 1285 C
P.
Vladimír Mikulica
MODLITBA
PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Vystoupil
jsi z loďky,
Ježíši,
uzdravení nemocných duší
v
zázračném rozmnožení pozemských chlebů.
Nechal
ses loďkou dopravit
svými
budoucími biskupy a kněžími
z
osamělého a tichého místa
přebývání
u Tvého Otce v Duchu Svatém:
připlouváš
z břehu modlitby Nejsvětější Trojice
a
vystupuješ k zástupům, které po smrti toho,
jenž
na Tebe jako na Beránka ukázal,
Tě
jako Beránka Božího,
jenž
snímá hříchy a nemoci světa
osobně
poznávají jako svého Zachránce.
Vyučuješ
své učedníky, budoucí biskupy a kněze,
když
je vybízíš, aby oni sami pečovali o svěřené duše těch,
kdo
v Tebe věří.
"Vy
jim dejte jíst," říkáš těm,
kdo
mají tuto Tvou výzvu přijmout
jako
podíl na Tvém svátostném životě,
jako
závazek své lásky, která se Ti zcela zasvětila,
jako
podíl na společenství oněch dvanácti přebývajících
zázračných košů
naplněných
Tebou dotýkaným chlebem:
jako
podíl na slavení Nejsvětější hostiny,
při
níž je i nás obsluhuješ Ty,
jenž
se nám zcela dáváš;
jako
podíl na svaté hodině adorace,
při
níž těm, kdo se Ti klanějí,
dáváš
slyšet svůj hlas,
poznat
svou vůli
a
sílu ji konat:
sytíš
nás pro cestu domů – do svého nebeského království.
Amen.
