pátek 21. února 2020

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.



Epifanie svatosti Ježíše Krista – láska k Otci a k bližním


Poslední neděli před Popeleční středou – Padesát dní před velikonočními slavnostmi (Dominica Quinquagesima) vrcholí Epifanie – odhalování tajemství Ježíšova ve chvíli, kdy – v úryvku z Horského kázání z evangelia podle sepsání svatého Matouše – Ježíš, v němž jeho současníci, jak jsme o tom rozjímali od slavnosti Epifanie, poznávají Božího Syna. O této neděli ukládá přikázání lásky:

   Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. 

Svatý Otec Benedikt XVI. odkrývá zdroj a sílu, která dává věřícímu schopnost milovat více, než by byl přirozeně schopen, naplňovat nadpřirozeným způsobem Ježíšovo přikázání lásky k nepřátelům.

V jedné ze svých promluv uvádí, že pro název své postsynodální apoštolské exhortace - Sacramentum caritatis – se nechal inspirovat krásnou definici Nejsvětější přítomnosti Ježíše v tajemství Eucharistie, jak ji vyjádřil svatý Tomáš Akvinský. Označuje ji jako “svátost lásky”.
Ano, v Nejsvětější svátosti nám Kristus chtěl darovat svou lásku, která jej přivedla k oběti svého života na kříži pro nás. Při Poslední večeři, když umyl nohy svým učedníkům, nám Ježíš nechal přikázání lásky: “Jako jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte i vy”. Ale poněvadž je to možné pouze tehdy, zůstaneme-li ve spojení s Ním, jako ratolesti na vinném kmeni, rozhodl se On sám, že zůstane mezi námi...

A to se, jak dále uvádí papež Benedikt XVI. uskutečňuje v tajemství, které je Svaté svatých.
Tak můžeme zůstávat my v Něm. Když se tedy ve víře sytíme jeho Tělem a jeho Krví, může jeho láska přecházet do nás a učinit nás schopnými vydat vlastní život za bratry. Odtud pramení křesťanská radost, radost lásky.


(Svatý Otec Benedikt XVI. před modlitbou Angelus Domini na náměstí svatého Petra 18. 3. AD MMVII; https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=7461;
(srov. Summa Theol.., III,q.73,a.3,ad 3)


O. Vladimír Mikulica

sobota 15. února 2020

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI



Epifanie Tóry – Mesiáše, Božího Syna


Svatý otec Benedikt XVI. ve své knize Ježíš Nazaretský odhaluje tajemství Mojžíšského zákona – Tóry. Jí je sám Ježíš Kristus. Kdo v Něm pozná Tóru, pozná tajemství Božího vtělení a současně pochopí, že Ježíš Kristus nepřišel Zákon, svůj život na této zemi, svou oběť smrtí na kříži zrušit, ale naplnit.
A naopak: ten, kdo dosud Ježíše nepoznal, má šanci – veden Duchem svatým – poznat v Tóře Ježíše, Božího Syna, jeho Vtělení. Chvalozpěv na Tóru, v níž poznává svatopisec budoucího Mesiáše zaznívá prorocky ve 118. žalmu.
V něm žalmista dosvědčuje, jak uvedl před lety ve své katechezi Svatý otec Benedikt XVI., jeho ústřední téma a tím je spojení – Unio Hypostatica Slova – Logu – Moudrosti se Zákonem.

V žalmu zaznívá velkolepý chvalozpěv na Pánovu Tóru, totiž na Jeho Zákon, což je výraz, který je třeba chápat v jeho širším a plném významu jako ponaučení, nauku, životní ukazatel. Tóra je zjevením, Slovem Božím, které interpeluje člověka a vyvolává důvěřivou odpověď poslušnosti a velkorysé lásky. Tento Žalm je prostoupen láskou k Božímu Slovu a oslavuje jeho krásu, spásnou moc a jeho schopnost obdarovávat radostí a životem. Boží Zákon totiž není tíživé břemeno, nýbrž dar milosti, která osvobozuje a obšťastňuje. „Z Tvých příkazů se budu těšit, nezapomenu na Tvá slova“ a dále: „Voď mě po stezce svých předpisů, neboť v ní mám zalíbení“; a ještě: „Jak miluji Tvůj zákon Hospodine! Po celý den o něm rozjímám“. Zákon Páně, jeho Slovo je středem žalmistova života. V něm nachází útěchu, rozjímá o něm a uchovává jej v srdci: „Ve svém srdci uchovávám Tvůj výrok, abych se neprohřešil proti Tobě“ - to je ono závěrečné slovo v dnešním úryvku evangelia, jak jej zapsal svatý Matouš: "Ano, ano"; a láskyplné zavázání se k zákonu svatosti: "Ne, ne!" k pokušení hřešit.

O. Vladimír Mikulica






















































sobota 8. února 2020

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.




V evangeliu této neděle Pán Ježíš říká svým učedníkům: "Vy jste sůl země - Vy jste světlo světa". Prostřednictvím těchto významově bohatých obrazů jim chce podat smysl jejich poslání a jejich svědectví. Sůl evokuje ve blízkovýchodní kultuře různé hodnoty jako smlouva, solidarita, život a moudrost. Světlo je prvním dílem Boha Stvořitele a je zdrojem života; samo Slovo Boží je přirovnáváno ke světlu, jak praví žalmista "Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce. A také prorok Izaiáš v dnešní liturgii říká: "Nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem". Moudrost v sobě zahrnuje příznivé účinky soli a světla a učedníci Páně jsou povoláni právě k tomu, aby dávali světu novou "chuť" a uchovávali jej od zkázy skrze moudrost Boha, která naplno září v tváři Syna, jenž je "světlem, které osvěcuje každého člověka". V jednotě s Ním mohou křesťané šířit uprostřed temnot indiference a egoismu světlo lásky Boží, pravou moudrost, která dává smysl existenci i činnosti lidí.



pondělí 3. února 2020

“Hromnice”




je lidový název pro třetí nejdůležitější a závěrečný svátek vánočního období církevního roku. Patrně se jedná zároveň o nejstarší, nejdříve slavený, svátek k uctění Panny Marie, o “Hromnicích”, jejího očišťování v chrámě čtyřicet dní od narození Ježíška.

Na Západě se ovšem s tímto svátkem v římské liturgii setkáváme až za papeže Sergeje I. v VI. století, do západní a severní Evropy se rozšířil až o sto i dvě stě let později. Zde zpočátku bylo slaveno obětování Ježíše Krista, později převládl původní mariánský charakter slavnosti, tak jak jej v počátcích posvátné Tradice popisuje evangelium podle sepsání svatého Lukáše.

Slavnostní procesí začala na Západě koncem VII. století. Podle svědectví svatého Bedy Ctihodného se nesly v průvodu hořící svíce. Žehnání těchto svící je doloženo až ze XII. století. Těmto požehnaným svícím se připisovala velká moc proti zlým silám, zvláště proti bouřím a epidemiím a rozsvěcovaly se u lůžka umírajícího. Tyto svíce pak daly svátku také další lidový název “Hromnice”.

Dnes bychom měli s posvátnou úctou odnášet tyto požehnané svíce z letošní nedělní mše svaté, dát je na posvátné místo v bytě, v domě a zapalovat je pokaždé, když nás ohrožuje moc, přesahující síla stvořené přírody. Jsme tím vedeni k pokoře a současně ke společné modlitbě, kdy se před svící, rozžatou před křížem či před obrazem Panny Marie s Ježíškem v duchu svátku “Hromnic” modlíme společně za ochranu pro své duše, za bližní a za své domovy a rodiny, kdykoli nastává situace, která by mohla vést k neštěstí pro duši či tělo, pro církevní obec, pro Tělo Ježíše Krista.

O. Vladimír Mikulica

sobota 1. února 2020

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.




Víra rozpoznává moudrost slabosti




Svátek Uvedení Páně do chrámu, lidově Hromnice dnes dovršuje čtyřicet dnů od slavnosti Narození Páně. Téma Ježíše Krista - Světla, jímž se vyznačoval cyklus vánočních svátků a vyvrcholil slavností Zjevení Páně, je převzato a prodlouženo v dnešním svátku.
Svátek Obřezání Páně i svátek Jména Ježíš rozvíjejí tajemství narození Ježíše Krista v duchu židovské iniciace a oba dávají poznání zlomového okamžiku narození Božího Syna na tento svět. Tehdy se narodil pro lidi, říká ve svém kázání svatý Maxim Turínský.
Svátek Uvedení je dalším stupněm ke chvíli, kdy nadejde okamžik jeho křtu v řece Jordán, kdy se „tajemně znovuzrodí. Tehdy - o Betlémské noci - jej vydala světu Panna, ve chvíli křtu jej zplodilo Boží tajemství spásy,“…rodí se pro tento svět podle řádu Božího tajemství. Hromnice připravují na „světlo z nebe“.
Ježíš Boží Syn…nám zjevil autentickou vůli Boží, aby tak otevřel cestu Božího slova do světa pohanů. On nakonec konkretizoval svoje poslání vlastní poslušností a pokorou až na kříž, čímž učinil svoje poslání věrohodným. Ne má, ale tvá vůle – to je slovo, které zjevuje Syna, jeho pokoru a zároveň jeho božství a ukazuje nám cestu.
Každé naše zvěstování musí být poměřováno slovem Ježíše Krista: „Moje učení, není moje“. Nevyučujeme soukromé teorie a názory, nýbrž víru církve, které sloužíme. Nesmí to přirozeně znamenat, že toto učení nezastávám cele a že ve mne není ukotveno pevně. V této souvislosti mi přicházejí na mysl slova svatého Augustina: Co je více mé než já sám? Co je méně mé než já sám? Nepatřím sobě samému a stanu se sebou samým právě tím, že překročím sebe sama a překročením sebe samého se dokáži včlenit do Krista a Jeho těla, kterým je církev. Pokud nezvěstujeme my sami a pokud jsme se my sami stali jedno s Tím, který nás povolal za svoje posly, takže jsme utvářeni vírou, kterou žijeme, pak bude naše zvěstování věrohodné. Nedomáhám se sebe samého, nýbrž daruji sebe samého. Farář Arský, jak víme, nebyl učencem, intelektuálem. Svým zvěstováním se však dotýkal srdce lidí, protože byl sám v srdci dotčen.
...Nespojujte se s proroky zkázy, kteří hlásají zánik nebo nesmyslnost zasvěceného života v Církvi našich dnů, „ale spíše se oblečte v Ježíše Krista a do výzbroje světla,“ jak vybízí svatý Pavel, buďte bdělí a pozorní. Svatý Chromácius z Akvileje psal: „Oddal od nás, Pane, toto nebezpečenství, abychom se nikdy nenechali obtížit spánkem nevěrnosti; ale dostalo se nám Tvé milosti a Tvého milosrdenství, abychom mohli bdít vždy ve věrnosti Jemu, neboť naše věrnost může bdít jedině v Kristu“.
Věrnost Ježíši Kristu reprezentují především kněží, kteří se s Ním nejvíce spojují především při konsekračních slovech, jež právě u Ježíše jsou znamením plné poslušnosti a věrnosti Boží vůli.
Lumen Christi, světlo Kristovo, jež kněz niterně spojený se svým Pánem a Přítelem nese v sobě, zcela „spontánně“, bez vyčerpání a vyhledávání psychologických metod či dokonce lidských úskoků vede k horlivosti pro spásu duší.
Ovoce kněžského života závisí na pevném postoji duchovního pastýře, který se nenechá odtrhnout od „mízy Ducha svatého“, jíž je niterný život: stálé zasvěcování se Otci skrze Ježíše Krista v Duchu svatém.


(Srov.: Homilie Svatého otce Benedikta XVI. při mši sv. na svátek Uvedení Páně do chrámu bazilika. sv. Petra, 2. 2. AD 2013
z promluvy při nešporách, bazilika sv. Petra 2. 2. AD2012
a z promluvy při mši se svěcením olejů, bazilika sv. Petra 5. 4. AD 2012; zdroj: www.radiovaticana.cz;
srov. Vita consecrata, 1,16;
svatý Chromácius z Akvileje Sermones 32,4;
srov. Porta fidei, 6)


O. Vladimír Mikulica





KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Epifanie svatosti Ježíše Krista – láska k Otci a k bližním Poslední neděli před Popeleční středou – Padesát dní před velikonočním...