sobota 1. srpna 2020

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.




Strážce tajemství

18. NEDĚLE v cyklu A

V prvním čtení zve svatý Izaiáš prorocky k hodům Ježíše Krista, když popisuje mesiánskou hostinu pro ty, kdo touží po setkání s "vodou života", po znovuzrození z této vody – po svatém křtu.


Toto praví Hospodin:
    „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!
    Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
    Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi.“ 


Opak konzumu jídla a pití je svaté přijímání: Trojjediný Bůh se dává tomu, kdo v Něj věří, aby mohl každý z nás štědře bližním z Jeho darů rozdávat. Píseň žalmisty se nyní v Církvi stává chvalozpěvem mše svaté.



Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.

Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.

Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.



Pokrm a nápoj, jímž je sám náš Pán, nás tak pevně spojuje s Ním, že nás setkání a přebývání s Ním nic pozemského nemůže zbavit, jak píše Apoštol v listu do Říma.


Bratři!
    Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
    Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který nás miluje. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.




V evangeliu této neděle popisuje náš Pán a Zachránce Ježíš zázrak rozmnožení chlebů, poté, co "uviděl velký zástup, bylo mu jich líto". Po tomto pohledu ovšem Ježíš nespěchá, aby sytil, ale nejprve k sobě nechává přinášet nemocné a uzdravuje je. Nasycení má vždy předcházet napravení vztahu k Trojjedinému Bohu, který je narušován hříchem člověka – a nemoc je ovocem hříchu.


V katechumenátu je proto delší dobu trvající období modliteb spojených s vkládáním rukou a modlitbami za osvobození duše toho, který se ke svatému křtu a po něm následujícímu přijetí Nejsvětější Eucharistie připravuje.

K večeru, jak čteme v úryvku evangelia podle sepsání svatým Matoušem, k našemu Pánu přistoupili učedníci a řekli, aby rozpustil zástup, aby se lidé mohli rozejít po vesnicích a koupit si něco k jídlu. Pán však měl v úmyslu něco jiného: „Vy jim dejte jíst“. Oni však neměli než „pět chlebů a dvě ryby“. Ježíš tedy vykoná gesto, které odkazuje na tajemství mše svaté: „Vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby, dal učedníkům a učedníci zástupům“.
Zázračně rozmnožil chléb, nyní ještě chléb pozemský: připravuje učedníky i lid na zázrak, který tajemství Jeho přítomnosti bude "rozmnožovat" jejich rukama. Čteme vzápětí, že dokonce tento Dar přebývá: dokonce učedníci naplní ještě dvanáct košů, které zůstávají: jako znamení, že každý z apoštolů se má v budoucnosti – po seslání Svatého Ducha - stát eucharistickým strážcem - episkopem - uchovávání a rozdělení tohoto tajemství;že Pán Ježíš připravuje Sebe- pokrm na celou budoucnost Církve – na dvanáct věků – na této zemi, kdy ji nepřemohou ani brány pekelné – a ty působí i př zlehčování a snižování tajemství této proměny a nakonec, že po slavnosti "lámání Svatého svatých" zůstává stejné tajemství – nezměněno – jako dar lásky pro ty, kdo jsou vězněni pro víru, kdo jsou nemocní, kdo umírají a nakonec ještě jako nejvyšší dar této božské a sociální lásky: pro ty, kdo Jej v adoraci mají v tichu kaplí a chrámu uctívat.

Svatý Maxim Vyznavač prohlašuje, že Boží Slovo, „se z lásky k nám snížilo k tomu, aby se zpřítomnilo v těle, vzešlé z nás a podobné nám s výjimkou hříchu, a předložilo nám nauku takovými slovy a příklady, jež jsou vhodné pro nás“. 


    Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné.
    K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“
    Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“
    Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“
    Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“
A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.


Z promluvy papeže Benedikta XVI. před modlitbou Pozdravení andělského, Castel Gandoflo, 31. 7. AD MMXI, srv.:https://www.vaticannews.va/en.html;
Svatý Maxim Vyznavač, Ambiguum 33: PG 91, 1285 C
P. Vladimír Mikulica


MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ


Vystoupil jsi z loďky,

Ježíši, uzdravení nemocných duší

v zázračném rozmnožení pozemských chlebů.

Nechal ses loďkou dopravit

svými budoucími biskupy a kněžími

z osamělého a tichého místa

přebývání u Tvého Otce v Duchu Svatém:

připlouváš z břehu modlitby Nejsvětější Trojice

a vystupuješ k zástupům, které po smrti toho,

jenž na Tebe jako na Beránka ukázal,

Tě jako Beránka Božího,

jenž snímá hříchy a nemoci světa

osobně poznávají jako svého Zachránce.

Vyučuješ své učedníky, budoucí biskupy a kněze,

když je vybízíš, aby oni sami pečovali o svěřené duše těch,

kdo v Tebe věří.

"Vy jim dejte jíst," říkáš těm,

kdo mají tuto Tvou výzvu přijmout

jako podíl na Tvém svátostném životě,

jako závazek své lásky, která se Ti zcela zasvětila,

jako podíl na společenství oněch dvanácti přebývajících zázračných košů

naplněných Tebou dotýkaným chlebem:

jako podíl na slavení Nejsvětější hostiny,

při níž je i nás obsluhuješ Ty,

jenž se nám zcela dáváš;

jako podíl na svaté hodině adorace,

při níž těm, kdo se Ti klanějí,

dáváš slyšet svůj hlas,

poznat svou vůli

a sílu ji konat:

sytíš nás pro cestu domů – do svého nebeského království.

Amen.




KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Strážce tajemství 1 8. NEDĚLE v cyklu A V prvním čtení zve svatý Izaiáš prorocky k hodům Ježíše Krista, když popisuje mesi...