pátek 25. ledna 2019

Svátek Obrácení svatého Pavla: Dialog judaismu s křesťanstvím před bránou v Damašku





O dnešním svátku Obrácení svatého Pavla vrcholí naše modlitby za návrat do Církve těch, kdo ji opustili či byli vychováni v odloučenosti od jejího plného společenství.

Proto také tento týden modliteb začal příznačně svátkem Římského stolce svatého Petra, který jsme slavili 18. ledna. (Na rozdíl od svátku Stolce svatého Petra v Antiochii 22. února).
Čtení ze Skutků apoštolů, připadající podle obou katolických ritů – Misálu Pavla VI. i Ritu Antiquior – na tento den, popisuje událost konverze svatého Pavla před branou do Damašku, která je signifikantní pro cestu konverze k ekuméně katolické Církve:
osvětluje pravý význam a stupně slova „dialog“.

První dialog před Damašskou branou začíná s pronásledovatelem, pomlouvačem a nenávistníkem katolické Církve sám Ježíš: „Proč mne, Šavle, pronásleduješ?“
Pak teprve nadchází druhý dialog svatého Pavla s těmi, kdo jej dovedli do damašské Přímé ulice, poté s představiteli katolické Církve, které si náš Pán Ježíš k tomu vyvolil: následuje modlitba a charismatické uzdravení, katecheze a křest u Ananiáše v domě Judy v Přímé ulici – ve společenství Církve.

Až teprve po těchto dvou „dialozích“ je nyní již svatý Pavel zmocněn Duchem Božím, aby hlásal evangelium v synagogách židům, rozmlouval  s nimi - vedl dialog - o naplnění jejich víry v Mesiáše, Krista, jímž je zmrtvýchvstalý Ježíš z Nazareta.

Židé, kteří kázání apoštola Pavla o zmrtvýchvstání Ježíše Krista uvěřili, poznali pak díky Duchu Božímu, který v nich před křtem a po něm začal působit, ony první dva „šavlovsko-pavelské dialogy v Církví: hloubku Magisteria. Poznání, že v nauce Církve je obsaženo plně to, co jen zčásti poznávali v nauce judaismu, a hloubku rozhovoru s Trojjediným Bohem. Modlitbu, v níž dostává každý, kdo přijímá její nejsilnější formu, rozhovor s Ježíšem po Svatém přijímání, vhled do tajemství, která naplňují duši nevýslovnou radostí a štěstím, že ji může předávat druhým.
Tím tajemstvím je podíl na vzkříšení.

Ti židé, kteří kázání svatého Pavla neuvěřili, zůstali na prvním stupni „dialogu“. A tento stupeň vede nazpět, k uzavření se do ghetta, do sebe, k monologu, k drtící sebelásce.
Podobně ovšem dopadli i křesťané, kteří původně uvěřili, a později víru ztratili nebo zapřeli: rozešli se s Církví, ztratili schopnost kontaktu s Věčnou moudrostí, jíž je Ježíš, a se zmrtvýchvstáním v Jeho Duchu. „Rozvedli se“ nebo se „nechali rozvést s Církví“, ztratili domov, v němž je zmrtvýchvstání.

Před týdnem jsme rozjímali o hrozném hříchu takzvaného „rozvodu“.
Podobný „rozvod“ nastal již v prvních apoštolských dobách v Církvi. Listy Miláčka Páně, svatého Jana, dosvědčují tuto krizi v duchovním manželství křesťanů, katolíků, s Ježíšem a Jeho Církví. První list končí varováním: „Děti, chraňte se model!“
Modlářství patřilo mezi nejtěžší hříchy již v prvotní Církvi.

Cesta pokání – i za hříchy předků – je vyznačena trojím dialogem v dnešním prvním čtení.







KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PAPEŽE BENEDIKTA XVI.


 „...křesťané musejí se všemi připomínat Evropě její kořeny. Není to proto, že by ony kořeny již dávno uschly. Naopak! Je to proto, že stále – sice jemně, ale úspěšně – dodávají kontinentu duchovní a morální výživu, jež mu umožňuje vést smysluplný dialog s lidmi jiných kultur a náboženství. Právě proto, že evangelium není ideologií, nesnaží se uzavřít vyvíjející se společensko-politické skutečnosti do strnulých schémat. Spíše přesahuje proměnlivosti tohoto světa a vrhá nové světlo na důstojnost lidské osoby v každé době. Milí přátelé, prosme Pána, aby nám vložil do duše odvahu dělit se o nadčasové pravdy vedoucí ke spáse, které formovaly a budou dál formovat společenský a kulturní pokrok tohoto kontinentu.
Spása získaná Ježíšovým utrpením, smrtí, vzkříšením a nanebevstoupením nás, kdo v něho věříme, nejen proměňuje, ale nutí nás sdílet tuto Dobrou zprávu s ostatními. Kéž dary Ducha svatého, dary poznání, moudrosti a rozumu osvítí naši schopnost porozumět pravdě, které nás Ježíš učí, tak abychom neúnavně usilovali o jednotu, po níž touží pro všechny své děti znovuzrozené ve křtu a pro celý lidský rod.“


(Úryvky z projevu Svatého otce Benedikta XVI. na ekumenickém shromáždění v Praze 27. 9. AD 2009; zdroj: www.radiovaticana.cz)

O. Vladimír Mikulica


KATECHEZE - LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:


Pohled na Ježíše očima víry
vede k sebekritice novověku
a sebekritice novověkého křesťanství


Samotný ekumenismus spočívá v „poselství Církve o spáse v Ježíši Kristu je vždy starobylé a vždy nové, prosycené moudrostí minulosti a překypující nadějí pro budoucnost.“

Nicméně, objevují se nové formy pokusů omezit vliv křesťanství na veřejný život – občas pod záminkou, že křesťanské učení je škodlivé pro blahobyt společnosti. Tento jev nás vybízí ke krátkému zamyšlení. Jak jsem naznačil ve své encyklice o křesťanské naději, umělé oddělování evangelia od intelektuálního a veřejného života by mělo být pobídkou ke vzájemné “sebekritice novověku” a “sebekritice novověkého křesťanství,” zvlášť co se týče naděje, kterou každý z nich nabízí lidstvu1. Můžeme se ptát sami sebe: co může evangelium říci České republice, a samozřejmě také celé Evropě, v dnešní době, jež se vyznačuje tolika pohledy na svět?

Svatý otec Benedikt XVI. představitele křesťanských společenství, shromážděné spolu se zástupci židovské obce na pražském arcibiskupství dne 27. září 2009
1 srov. Spe salvi, 22
2 srov. Caritas in veritate





Orace:
Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy, pošli, prosíme, dělníky na svou žeň, ať hlásají s veškerou důvěrou tvé slovo, aby se tvá zvěst rozšířila a zazářila a přivedla všechny národy k poznání, že jediný pravý Bůh jsi ty a ten, jehož jsi poslal, Ježíš Kristus, Tvůj Syn a náš Pán.



Čtení ze Skutků apoštolů:
    Pavel promluvil k lidu:
    "Já jsem Žid. Narodil jsem se v Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady v tom městě, a přesně jsem byl vychován, jak to žádá otcovský zákon, ve škole u Gamaliela. Moje horlivost pro Boha byla veliká, jak je tomu u vás dodneška. Proto jsem pronásledoval toto učení až na smrt: dával jsem spoutat a do vězení zavírat muže i ženy. To mi může dosvědčit i velekněz a celá rada starších. Od nich jsem také dostal listy pro bratry v Damašku a odebral se tam, abych i odtamtud přivedl svázané křesťany do Jeruzaléma k potrestání.
    Když jsem byl na cestě a už se blížil k Damašku - bylo to kolem poledne - náhle mě z nebe obklopilo oslnivé světlo. Padl jsem na zem a uslyšel, že ke mně mluví nějaký hlas: 'Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?' Já jsem odpověděl: 'Kdo jsi, Pane?' A on mi řekl: 'Já jsem ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' Muži, kteří byli se mnou, viděli sice světlo, ale hlas toho, který ke mně mluvil, neslyšeli. Zeptal jsem se: 'Pane, co mám dělat?' Pán mi odpověděl: 'Vstaň a jdi do Damašku! Tam ti bude řečeno všechno, co máš vykonat.'

    Protože jsem od jasu toho světla nic neviděl, vedli mě moji průvodci za ruku, a tak jsem přišel do Damašku. Tam mě navštívil jistý Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, který měl nejlepší pověst u všech tamějších židů. Přišel ke mně a řekl mi: 'Bratře Šavle, ať zase vidíš!' A v tom okamžiku jsem opět nabyl zraku a uviděl ho. On pak řekl: 'Bůh našich otců tě předem určil k tomu, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel jeho vlastní hlas. Ty mu přede všemi lidmi budeš svědčit o tom, co jsi viděl a slyšel. Proč tedy ještě váháš? Vstaň, vzývej jeho jméno, dej se pokřtít a očistit od svých hříchů.'" 



Mezizpěv:

Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy. 
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky. 


Slova svatého evangelia podle Marka: 

Když se Ježíš naposled zjevil jedenácti apoštolům, řekl jim: 
   "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen.
    Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se." 


Secreta
Shlédni Bože, náš ochránce, a pohleď na tvář svého Pomazaného, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, a učiň, aby od východu slunce až do západu bylo mezi národy na všech místech velebeno tvé jméno a oslavováno přinášením čisté oběti.



Proti sílící tendenci „udělat ze všech světových náboženství jedno“ zaznívá Boží slovo ve Skutcích apoštolů při obrácení svatého Pavla. To slovo zní z nebe. „Šavle, Šavle, proč mne pronásleduješ?“
To slovo říká Ježíš v oslňujícím světle Ducha Svatého.
Sráží Šavla s koně.

Mnozí na rozdíl od svatého Pavla dopadli ve své snaze tragicky. Z posledních kapitol historie lze připomenout ty, kdo církevní obce pronásledovali, vyhlazovali „ohněm a mečem“ v démonické úzkosti krále Heroda, ale i ty, kdo zatím navenek do podobné pasti nepadli úplně, ale kráčejí k ní: hnutí Unitarie, hnutí New Age, sekulární judaismus a mnohé další.

Nejtragičtěji ovšem končí „křesťané v rozvodovém řízení“. Ti, kdo ztratili víru, již při pádu před Damašskou branou z milosti Boží přijal svatý Pavel.

Stávají se šiřiteli opačné cesty „dialogu“, který tolik proklamovali a proklamují, a proto klamavě propagují: Od rozhovoru s tím, kdo nesdílí jejich názor, k uzavření se před Duchem Božím, který mluví v moudrosti svatých apoštolů, ke ztrátě schopnosti naslouchat Trojjedinému Bohu, odpovídat a v Jeho síle jednat.

Jejich pád z dialogu k monologu prosycenému sebeláskou může pod zdáním křesťanské či dokonce katolické autenticity víry vydávat falešné svědectví o Nejsvětější Trojici, o Ježíši Kristu, o Duchu Svatém, o pravosti modlitby, o spáse.

Místo aby se mezi pohany šířila pravda o Trojjediném Bohu a jeho spásná nauka, potlačuje se pohanskými pověrami, rozmělňuje a špiní víra Božího lidu.

Odtud vchází falešná ideologie přizpůsobování se těm, kdo mají jiný názor: opak dialogu.
Přizpůsobení nauky Církve názorům, které ji rozvracejí, vede k rozvratu morálky u biskupů, kněží, manželů v rodinách a farnostech.

Věříme v Nejsvětější Trojici: Otec Bůh poslal svého Syna Ježíše v moci Ducha Svatého Jej reprezentuje Církev v mysteriích, svátostech.

Křtem jsme zasvěceni tajemství Nejsvětější Trojice.
Nemůžeme proto tvrdit, že máme společného Boha spolu s ostatními světovými náboženstvími či sektami. To by bylo explicitní zapření víry.

Proto i reakce ostatních náboženství – jak jsme toho svědky nyní v Evropě v islámu – přichází církevní obce zničit: „mírovou“ cestou: populačním nahrazením obyvatelstva, které rezignuje na plodnost ve svých manželstvích a rodinách, nahrazením křesťanů, kteří se zpronevěřili manželskému slibu, že přijmou děti od Boha ochotně a budou je vychovávat podle Božího zákona – zákona evangelia; anebo vyhlazovací cestou, jak se o to ve světě i v Evropě snaží tzv. Islámský stát.

Tuto výzvu a svěřené poslání naplnil svatý Pavel po svém obrácení u Damašku pravým dialogem s judaismem, s pohanstvím a s katolíky, kteří se odloučili od Církve: i svou mučednickou smrtí.

O. Oldřich



Čtení ze Skutků apoštolů.
Šavel soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně. Přišel k veleknězi a vyžádal si od něho pověřující listy na synagógy v Damašku: najde-li tam některé stoupence toho vyznání, muže i ženy, aby je mohl přivést v poutech do Jeruzaléma. 
Když byl na cestě a už se blížil k Damašku, tu ho náhle obklopilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel, že k němu mluví nějaký hlas: "Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?"Zeptal se: "Kdo jsi, Pane?" 
Ten odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a jdi do města. Tam ti bude řečeno, co máš dělat." Muži, kteří s ním konali tu cestu, stáli neschopní slova. 
Slyšeli sice hlas, ale neviděli nikoho. Šavel pak vstal se země. Oči měl otevřené, ale nic neviděl. Vzali ho proto za ruce a dovedli do Damašku. A tři dni zůstal slepý a nic nejedl ani nepil. 
V Damašku žil jeden učedník, jmenoval se Ananiáš. Pán k němu ve vidění promluvil: "Ananiáši! " On odpověděl: "Prosím, Pane." 
Pán mu řekl: "Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá a vyhledej tam v Judově domě muže, který se jmenuje Šavel z Tarsu. Právě se modlí." 
Šavel uzřel ve vidění muže jménem Ananiáše, jak k němu vchází a vkládá na něho ruce, aby zase viděl. 
Ananiáš odpověděl: "Pane, od mnoha lidí jsem slyšel, kolik zla způsobil právě tento člověk tvým věřícím v Jeruzalémě. I tady má od velekněží moc, aby dal spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno." 
Ale Pán mu řekl: "Jen jdi. Neboť on je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům. Já mu ovšem ukážu, jak mnoho musí pro mě vytrpět." Ananiáš tedy šel, vstoupil do toho domu a vložil na něho ruce se slovy: "Bratře Šavle, Pán mě poslal, Ježíš, který se ti ukázal na cestě sem. Máš zase nabýt zraku a dostat v plnosti Ducha svatého." V té chvíli jako by mu šupiny spadly s očí, zase viděl a hned se dal pokřtít. Potom pojedl a vrátily se mu síly. 
Pak pobyl nějaký čas s učedníky v Damašku. A hned začal v synagógách hlásat Ježíše, že je to Boží Syn. 
Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: "Copak to není ten, který se snažil zničit v Jeruzalémě ty, kdo vzývají toto jméno? A copak sem nepřišel právě na to, aby je v poutech odváděl k velekněžím?" 
Šavel však vystupoval s rozhodností stále větší a židy v Damašku přiváděl z míry, když dokazoval, že Ježíš je Mesiáš. 








SVATÁ LITURGIE V RITU ANTIQUIOR:


Podobně byli zasaženi všichni, kdo se cítili „být na koni“ a chtěli všechna světová náboženství podřídit své představě Boha. Již samotná představa Boha je přece zavádějící a klamavá.

Věřícího takové lži a rouhání naplňují rozhořčením. Nové lidské výmysly jej urážejí a ponižují. Proto i ekumenismus, o němž podobně jako o Trojjediném Bohu oklamáni předsudky hovoří a podle svých slov vzhledem k němu destruktivně jednají, nehledá Boží slávu, ale vlastní pohodlí, zbavuje náročnosti plného katolického života, odmítá námahy a obětí pro šíření Ježíšova království.

Temnotu v nauce a mravech, která mu v církevních obcích jde vstříc, přemáhá světlo živé víry, živých církevních obcí: Poslání, které přijala Církev od svého Zakladatele a Vykupitele, bylo jednoznačné a jasné: „Jděte do celého světa. Hlásejte evangelium. Získejte mi za učedníky všechny národy.“




MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ


Ježíši, Slovo, Logos dialogu lásky Nejsvětější Trojice,
jen pokorný posluchač neofyty svatého Pavla damašské synagoze,
schopný sebekritického pohledu na sebe
i na církevní společenství či na judaismus,
může pochopit, že jsi Kristus, nad nímž je Duch Boží
a uvěřit v Tebe.
Ovocem jeho víry je rozhovor s Tebou,
dialog s Věčnou moudrostí.
V něm jej vedeš k přijetí Tvého Ducha ve svatém křtu;
a pokřtěné při mši svaté po vyjití ze synagogy
k mešní slavnosti:
setrvat na cestě spásy.

Amen.

pátek 18. ledna 2019

Svátek Panny Marie Matky jednoty všech křesťanů - Matky Unie všech Slovanů









V uplynulém týdnu jsme tímto svátkem, jejž slaví v katolické Církvi liturgicky jen Slované, zahájili spolu s celou Církví modlitbu za jednotu Církve. Příznačně tento týden začíná pro celou Církev svátkem Stolce svatého Petra, který se tradičně slaví 18. ledna.

Slované si přitom aktuálně mohou připomenout, že návrat k Ježíši Kristu, k jednotě s Ním v apoštolské katolické Církvi, je připraven fatimskou výzvou Panny Marie.
Ruský národ prožil krutou despocii cizinecké vlády, která zahájila, jak proklamovali papežové té doby „bezbožecký komunismus“.

Po sedmdesáti letech Rusko prožívá návrat ke křesťanství, podle slov z Fatimy, v nichž můžeme uslyšet současné Boží poselství; stává se příkladem a výzvou ke konverzi - (¨Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení“) - pro ostatní Slovany a pro národy světa, které se nechali nakazit kulturou smrti, jež živoří a dožívá na americkém a evropském „Západě“.



KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PAPEŽE BENEDIKTA XVI.




Podobně (jako čteme u svatého Augustina) přichází Pán vstříc každému z vás. Klepe na dveře vaší svobody a prosí, abyste ho přijali jako přítele. Chce vás učinit šťastnými, naplnit vás lidskostí a důstojností. Křesťanská víra znamená setkání s Kristem, živou Osobou, která dává životu nový rozměr, a tím rozhodující směr. A když se srdce mladého člověka otevře Božím plánům, není už nikterak namáhavé rozpoznat a následovat jeho hlas. Pán skutečně každého volá jménem a každému chce svěřit zvláštní poslání v Církvi a ve společnosti.“
(Svatý otec Benedikt XVI., úryvek promluvy k mládeži při mši svaté ve Staré Boleslavi 28. 9: 2009 AD)




Nejlepší svatební víno Ducha svatého





Rozvod je hrozný čin. Těžký hřích.
Dopouští se jej ten, kdo zapře přátelství s Ježíšem Kristem, které jako vzácný nesmrtelný dar přijal ve svatém křtu. - Přestane chodit do místa, kde se toto přátelství obnovuje a čerpá. Přestal chodil na mši svatou a ke svatým tajemstvím – svátostem.
Dopouští se jej ten, kdo se oddělí od toho, jejž na celý život ve svátosti manželství přijal před Církví; jeho prostřednictvím se zasvětil Ježíši Kristu.
Dopouští se jej ten, kdo se oddělí od Církve a přestane se setkávat s Ježíšem ve svátosti smíření a při mši svaté ve svátosti Nejsvětější.
Jediná cesta zpět je cesta pokání a obnovení vztahu k Ježíši \Kristu ve svátostech Církve, smíření, Nejsvětějším tajemství a v manželství, které takto hříšník porušil.


KATECHEZE - LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:


Ježíš na svatbě v Káni Galilejské dává pomoc a to až na poslední chvíli: nejlepší víno těm, kdo jej přijali jako přítele, těm, kdo se otevřeli ‘jeho plánům‘, těm, kdo se s Ním, živou Osobou, setkali. Těm dává pro jejich život ‚ nový rozměr a rozhodující směr‘.
Po prvním znamení - zázraku, jenž odhalil pramen jeho podivuhodné moci - dějiny spásy, v nichž On, Boží Syn je ústřední postavou, Spasitelem, čteme v dnešním evangeliu, že se spolu se svou Matkou, příbuznými a učedníky odebral do Kafarnaa. S novou rodinou, již spojovalo nejsilnější rodinné pouto: důvěra v Něj, v Ježíše Vykupitele. On je v centru této rodiny. Tato první rodina se vydává na cestu, na níž bude její důvěra v Ježíše zkoušena podobně, jako byl zkoušen sám Ježíš ve věrnosti plnění vůle svého Otce. Tak na osobě samotného Ježíše můžeme sledovat zkoušky této rodiny stupňované až k té nejhorší katastrofě, když Ježíš při kruté otrocké popravě umírá ve stavu lidské odloučenosti od Boha.
V Káni Galilejské mimoto Ježíš zanechal druhou rodinu, jak čteme v evangeliu o proměně vody ve víno, - rovněž své přátele, ty, kteří jej pozvali na svou svatbu. Na místo zasažené radostí z Boha, který v nesnázích pomáhá.
Nevíme, zda novomanželé tuto radost jako nejvzácnější víno uchovali až do dne svého povolání na věčnost. Nevíme, zda ve chvíli smrti byla jejich duše v tomto stavu niterné lásky k Božímu Synu. Jejich život byl jistě zasažen poznáním Lásky, jež je učí více a více milovat; svatbou s Ježíšem byli připraveni umírat v onom „naprostém tichu, do nějž zní jen slabý zpěv a modlitby.“


Milí mladí přátelé, buďte si vědomi, že křest z vás udělal Boží děti a údy jeho těla, to jest Církve. Ježíš vás neustále zve, abyste byli jeho učedníky a svědky. Mnoho z vás volá k manželství a příprava na tuto svátost znamená skutečné putování za povoláním. Zkoumejte tedy vážně Boží volání, abyste založili křesťanskou rodinu, a vaše mládí ať je obdobím, kdy budete zodpovědně formovat svou budoucnost. Společnost potřebuje křesťanské rodiny, svaté rodiny!“
(Svatý otec Benedikt XVI., úryvek promluvy k mládeži při mši svaté ve Staré Boleslavi 28. 9. AD MMIX)



2. neděle po slavnosti Zjevení Páně


Čtení z knihy proroka Izaiáše. 
    Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho právo nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvé právo a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa. 
    Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. 
    Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. 
    Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.


Žl 96 (95)
Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech. 

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno! 

Rozhlašujte den po dni jeho spásu! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech. 

Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. 

V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva. 



Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Koniťanům. 
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. 
    Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává od téhož Ducha víry, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. 
    To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. 


Slova svatého evangelia podle Jana. 
    Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 
    Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne." 
    Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!" 
    Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle." 
    To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní. 










SVATÁ LITURGIE V RITU ANTIQUIOR:


Druhá neděle po Epifanii svými texty odkazuje na třetí den Tridua Zjevení Páně:

V Epištole do Římě svatý Pavel vypočítává některé služby v Církvi a zdůrazňuje, že dům, kde se modlíme, je chrámem Otcovým, kde poznáváme Ježíše v charismatech Ducha: vede ke službě pro Církev a nikoli pro “společenství”.

Evangelium popisuje první znamení stvrzující, že Ježíš je Boží Syn: proměnu vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské. Ježíš ze svatební síně připravuje prostor a čas pro chrámy mešní oběti mše svaté.


O. Vladimír



MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ



Ježíši, dárce pravé svobody,
voláš mladé lidi,
aby se podíleli na formování budoucnosti Tvé Církve v naší zemi
svobodným následováním Tebe a Tvé dnešní kafarnaumské rodiny,
již vedeš pod svůj kříž na Golgotě a do zahrady hrobu Tvého zmrtvýchvstání.
Těm, které voláš do svátosti manželství,
nabízíš vodu proměněnou ve víno:
Tvůj plán s jejich budoucností,
jež je jako ono nejlepší víno naplní radostí, silou a sounáležitostí s Tebou,
zmírajícím v hrozných podmínkách a Vzkříšeným,
povede je ve všech životních zkouškách,
takže pro jejich svatý manželský život
se slabý zpěv a modlitby promění v jásot,
v odměnu těch, kdo Lásce zasvětili svůj pozemský život.
Amen.

Jak dosáhnout věčného posmrtného štěstí?

Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"...