Jak dosáhnout posmrtného štěstí?
Jeden
znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal
se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný
život?"
Ježíš
mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
On
odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého
bližního jako sám sebe."
Řekl
mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít."
Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A
kdo je můj bližní?"
Ježíš
se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do
Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili,
nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký
kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel
k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
Také
jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo
mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína,
obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a
staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je
hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc,
já ti doplatím, až se budu vracet.'
Co
myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který
se octl mezi lupiči?" On odpověděl: "Ten,
kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi
a stejně jednej i ty!"
„Mistře,“ oslovuje Ježíše, Božího Syna jeden ze znalců Starého zákona, „co mám dělat, abych získal věčný život?“ V této otázce se z tehdejšího kontextu samozřejmě skrývá dotaz na štěstí po smrti. Věčný život je protikladem zániku, ztráty kontaktu s Bohem, který, jak dosvědčují mýty a antická dramata i eposy a posvátné knhy všech světových náboženství, činí člověka člověkem.
Odpověď
Ježíšova – místo Chrámového kázání v podání svatého
Matouše a Marka – zaznívá podle sepsání svatého Lukáše v
duchu putování při jediné Velké cestě z Galileje na Golgotu
nyní, zdůrazňuje dvě důležité skutečnosti pro věčnou spásu
každého člověka: uchovat si základní ze všech pozemských
vztahů a to vztah k Bohu a milovat Jej více než kteréhokoli
bližního. - Ježíš
zákoníkovi řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam
čteš?"
On
odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého
bližního jako sám sebe."
Řekl
mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít."
Znalec Zákona je na první pohled zaujat druhou, až druhou, části přikázání lásky k bližnímu a proto se ptá; a svatý evangelista podkládá jeho otázku ještě důležitým komentářem: ´Ptá se, aby se mohl „postavit na roveň Ježíšovi: Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
A Ježíš mu vychází vstříc, vychází vstříc jeho slábnoucí pýše, zvěstuje mu ono slovo, které Apoštol přijal později od Ježíše, od našeho Pána a prostředníka Otcovy lásky – mysticky či potvrzenou po zásahu Boží milosti u Damašku prostřednictvím sloupů Církve: „Milostí jste spaseni skrze víru, není to vaše zásluha, Boží dar to je...“, a proto v událostech a v symbolu, v podobenství představuje toto základní tajemství přijetí věčného života - „sestupuje“ k Zákoníkovi a ukazuje Boží dílo v člověku, Boží lásku, která sestupuje k tomu, kdo miluje Boha a proto miluje bližního zcela nezištně a z finančního hlediska ztrátově. - Člověk je Tvůj bližní. Na základě Boží milosti.
Z Ježíšovy odpovědi a z dalších svědectví, mezi něž patří i slovo o milosti citované Apoštolem národů, však vyplývá, že prvním bližním je především Bůh, protože Jej člověk potřebuje: potřebuje Jej jako „...Samaritán, který přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína“. Ano, je to přednostně Syn, který dává hříchem zraněnému člověku, neschopnému milovat bližního, olej Ducha Božího od Otce, který dává svou očistnou krev na kříži, kterou pak předává jako Pomazání od Svatého ve svátosti a ve svátosti Nejsvětější, aby Zákoník, hříšník, mohl tímto olejem pomazat druhého člověka.
V tomto Ježíšově příběhu zaznívá základní vyznání víry v milost, v lásku, z níž jsme schopni čerpat, a tak milovat Boha a bližního; a tato milost pramení ze svátostí a zvláště ze slavení liturgie.
Proto zde je na místě co nejvíce přemáhat hřích. Hřích, který tkví v pýše, v nepodřízení se v neposlušnosti proti Bohu.
Proto také neochota podřídit se Církvi v oblasti liturgie působí největší újmu na víře – až k její ztrátě – u věřících jako celku, tak i u jednotlivce.
Otec kardinál Robert Sarah již podruhé po několika měsících vyzval kněze k poslušnosti ohledně sloužení liturgie (ohledně služby lidu – leit-ourgias). Láska kněze a jeho přijímání milosti milovat Trojjediného Boha a bližního se má projevit ve vztahu lásky, v jejím vyjádření, v obrácení se k Pánu a Spasiteli Ježíši v Nejsvětější svátosti, k Němu, jenž je EXHODOS, ORIENS, VÝCHOD, v obrácení AD ORIENTEM.
Kardinál Róbert Sarah, prefekt Kongregácie pre bohoslužby a disciplínu sviatostí, vyzval kňazov Katolíckej cirkvi, aby svätú omšu aj v riadnom rímskom obrade slávili „ad orientem“. Informoval o tom internetový britský Catholic Herald. Kardinál Sarah to vyslovil na konferencii „Sacra Liturgia“, ktorá sa koná v Londýne.
„Je veľmi dôležité, aby sme sa tak skoro, ako je možné, vrátili k spoločnému nasmerovaniu kňazov a veriacich – smerom na východ alebo prinajmenšom smerom k apsisu – na ktorý prichádza Pán“, povedal kardinál Sarah. Požiadal kňazov, aby zavádzali túto prax všade, kde je to len m,“ požné.
Kňazi majú dôverovať tomu, že tento krok Cirkvi je dobrý pre Cirkev a je dobrý aj pre veriacich. Ako príprava bude potrebná pastoračná múdrosť a katechéza pre veriacich. Spoločné nasmerovanie modlitieb sa má zaviesť zodpovedajúc „pastoračnému úsudku“ kňazov. Možno by bol zmysluplný začiatok na Prvú adventnú nedeľu, ako navrhol kardinál Sarah.
Už počiatkom mája kardinál Sarah v interview pre francúzske noviny Famille chretienne konštatoval, že pri obetovaní je „podstatné, aby kňaz spolu s veriacimi spoločne hľadeli smerom na východ“.
V prednáške kardinál informoval, že pápež František ho poveril „reformou reformy“ liturgie po II. Vatikánskom koncile. Pripomenul, že niektoré po koncile realizované reformy boli príliš ovplyvnené vtedajším duchom doby a presiahli liturgickú konštitúciu „Sacrosanctum Concilium“. Úplná realizácia konštitúcie si vyžaduje „hermeneutiku kontinuity“. Konciloví otcovia „nezamýšľali nijakú revolúciu, ale evolúciu,“ ako zdôraznil kardinál Sarah.
http://www.hlavnespravy.sk/kardinal-sarah-knazi-celebrujte-ad-orientem/805305
Srovn.: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=14638
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA
Zákon je pravda,
která nás osvobodí,
Ježíši, Pravdo,
Ježíši Dárce svobody otrokům satana a hříchu!
Apoštol vyzpívává v dopise do Kolos na Tebe chvalozpěv:
Jsi viditelným obrazem Otce,
Mojžíš o Tobě prorokuje lidu, který Tebe, Mesiáše, Krista očekává:
„Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha!“
Ty jsi ten hlas, Duchu svatý!
Ty jsi Hospodin, biskup našich duší, Ježíši Mesiáši – Kriste!
Ty jsi Slovo, Logos Otce, Ježíši!
Ty jsi Hlas Církve, Duchu svatý!
Tvé slovo, Ježíši: „Kdo vás slyší, mne slyší!“
se týká především Církve,
vyzývající, abychom se při slavení svatých tajemství
obraceli k Tobě – AD ORIENTEM!
Amen.
