sobota 5. srpna 2017

Slavnost svatostánků








Svátek Proměnění Páně

Boží království, jak jsme o něm s Ježíšem, naším Pánem, mohli minulou neděli rozjímat – a hovořit prostřednictvím dotazů apoštolů a jejich proseb o  výklad - je podle dnešního Božího slova pokladem v poli, jenž je skrytý: jako je v utrpení Ježíše skryto jeho budoucí zmrtvýchvstání. Toto utrpení je cenné, nevyčíslitelně a dokonce i ve smyslu lidské logiky nevyslovitelně – jako život v nebi v plné blaženosti.  Ta je vzácnou perlou, pro niž ten, kdo při pozemském putování nalezne svůj život  v nebi, prodá vše, co má, touží od té chvíle zde na zemi již jen po ní: je ochoten se pro ni maximálně obětovat.


Boží království je rybářskou sítí, do níž zahrnou rybáři užitečné i neužitečné. A užitečné je jen to, co se stává obětí nebo k ní vede.

Cesta ke vzkříšení je tajemstvím pokladu v poli a perly i rybářské sítě.
Do nebe vstoupí jen ten, kdo nese užitek. Jen ten je rybáři „vytříděn“ jako užitečný pro Království. Nést užitek znamená se obětovat. Do Království vstupujeme jen obětí a to je dvojtéma dnešní neděle:


O svatém proroku Danielovi čteme v Písmu svatém, že přijal od Boha dar moudrosti a usvědčení i výkladu Božího logu. V souvislosti s mesiánskými proroctvími, která od Boha vyvolenému lidu – i všem pohanům – velký prorok předává, se tato charismata, kterými je obdařen pro starozákonní synagogu, podílejí na osvětlení, na mystagogii do tajemství Nejsvětější Trojice, jež odkrývá v dnešním prvním čtení z knihy tohoto proroka jeho a Boží vize; je podobná té, kterou prožili apoštolé Petr, Jakub a Jan s Ježíšem na Hoře proměnění.

    Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola - žhoucí oheň.
    Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy.
    Díval jsem se v nočním vidění, a hle - s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.


Ve zdánlivém protikladu k proroctví Danielovu stojí slova svatého Žalmisty, který nepopisuje Boží trůn "
plápolající ohněm, jeho kola - žhoucí oheň", ale zpívá o Božím trůnu "obklopeném mrakem a temnotou." 

Vzápětí ovšem slyšíme slovo o Hoře proměnění: "Jako vosk se taví hory před Hospodinem." - Proměna Božího Syna v lidském těle na vysoké hoře, na Táboru, je předzvěstí Jeho vzkříšení a "zjevení se Božích synů ve slávě, na niž nedočkavě čeká všechno tvorstvo" - všechno stvořené.

Proto zpívá Žalmista implicitně o Ježíši - Králi tvorstva, že je povznesen nad celou zemí. - A k tomuto "povznesení" vede dnes jako prvotinu trojici apoštolů.

Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. 

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Mrak a temnota ho obklopují, spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.

Jako vosk se taví hory před Hospodinem, před vladařem celé země. Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.


Ve čtení z druhého listu svatého apoštola Petra již slyšíme protipól slov proroka Daniela: vyznání víry – „my jsme svědkové, že „náš Pán Ježíš Kristus je mocný“ – v moci Ducha svatého, v Jeho oslnivé záři přišel, to jsme viděli na vysoké hoře, „a zase přijde.“

První papež hovoří stejně jako prorok Daniel o budoucnosti. Onen prorokoval o proměnění v rodící se Církvi, tento v Církvi prorokuje o parúsii, o naplnění cesty vzkříšení pro nás.

    Milovaní!
    Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost.
    Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: 'To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.
    Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.



Svatý Matouš – Lévi mohl napsat dnešní úryvek evangelia Ježíše, našeho Pána podle svědectví svatého Jakuba, Petra či Jana, tak, jak je svatý Petr jako jejich společný zážitek popisuje ve své epištole.

On, obrácený židovský celník, předstihuje podle Ježíšových slov slavné židovské předáky, stává se prvním v podání kanonického evangelia, které – podobně jako sepsání svatého Jana – odkrývá naplnění dějin spásy v liturgii judaismu.

Svatý otec Benedikt XVI. píše ve svém rozjímání o osobnosti Božího Syna Ježíše, že „všechny židovské svátky mají tři dimenze. Pocházejí z praxe přírodního náboženství, hovoří tedy o Stvořiteli a stvoření, pak se mění ve vzpomínání na jednání Boha v dějinách a nakonec se stávají svátky naděje, které jdou vstříc přicházejícímu Pánu, v němž se spásné jednání Boha v dějinách završuje a ústí ve smíření celého stvoření.“

Papež Benedikt XVI. poukazuje na judaistický svátek Ióm kippúr, na ouverturu k dnešní oslavě Proměnění a jejímu přijetí: svatý Petr, pravý židovský velekněz a vicarius Christi pro všechny židy a pohany, vyznává ve chvíli, kdy velekněz předobrazu prorocky ve velesvatyni vysloví jednou za rok „nevyslovitelné jméno Boží“, zjevené Mojžíšovi ze „stánku“ hořícího keře, Ježíšovu mesianitu s důrazem, že On, Mesiáš: je pod Chorébem slíbený Bůh, Vysvoboditel.

A odpovědí na „confessio Petri“ je po šesti dnech společná pouť Ježíše a trojice arciapoštolů k rozhovoru Ježíše zjevujícího se Mojžíšovi a Eliášovi ve slávě těla, které podle slov Apoštola „na sebe bere nesmrtelnost“.

Jejich rozhovor analogicky podrobněji vylíčí svatý Lukáš při popisu cesty dvou učedníků se zmrtvýchvstalým Neznámým – Ježíšem – na cestě do Emauz i před ní: „mluvil o tom, že se musí splnit všechno, co je o něm psáno v Zákoně, v Prorocích i v Žalmech. Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.“

Tak se po šesti dnech – a v plném smyslu tohoto slova Emauzského evangelia – i během nich, po svátku Ióm kippúr, velkého smíření, šestého dne začíná svátek stánků, sukkót.

Usmířeni s Bohem, jak je to je pro „katechumena“, jímž byl žid či pohan před obětní smrtí Ježíšovou na kříži a před Jeho zmrtvýchvstání a seslání Ducha Božího, vede k „přírodnímu cyklu“ putování. Pouští, na vysokou horu Chóréb a Tábor…

Anamnésis, rozpomínání se na Boží zásah, na Boží zázrak v životě vyvoleného lidu vyjádřený reminiscencí na stánky Izraelitů při pouštním putování do zaslíbeného království v sobě nese naději. A ta, jak píše papež Benedikt XVI., je spojena s rostoucí touhou po vodě života blaženosti."

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.

    Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."

    Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
    Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."



(Joseph Ratzinger – Benedikt XVI., Ježíš Nazaretský, Barrister and Principal, Brno AD 2007, p. 212 – 219)
O. Vladimír




MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ


Někteří z těch, kdo  jsou okolo Tebe,

říkáš, Ježíši, před výstupem na horu Tvého proměnění,

neokusí smrti,

dokud nespatří Boží království přicházející v moci.

To Království,

kterés přirovnal k hořčičném semeni, kvasu, zrnu, poli s pšenicí a koukolem, k pokladu v poli, perle a rybářské síti.

Nyní mají někteří – a budou to tři Tví nejbližší apoštolé,

předchůdci novozákonních patriarchů a papežů -

poznat, že Tvá slova o Království mají moc:

Duch svatý ji dokáže na Tvém těle,

když jej před jejich očima promění.

Později takto uvidí Tvé oslavené tělo

i se stopami hrozných ran Tvé smrti:

spatří Tvé tělo zmrtvýchvstalé.

Nyní o těchto ranách prorokuješ,

takže pochopí:

do Tvého království se vstupuje smrtí!

Dnes, dříve než začala mše svatá,

než jsi nás vyvedl na horu modlitby a mešní oběti Tvé Církve,

nám dáváš sám sebe,

činíš si mezi námi svatý stan,

Ty, Logos, přebýváš nyní v nás.

Patříme mezi mnohé,

kteří neokusí smrt,

protože jsme Tě spatřili a přijali ve slávě Nejsvětější eucharistie.

Kníže apoštolů chtěl postavit tři stany pro putování duchovní pouští,

když slyšel o Tvém výkupném utrpení.

Ty jsi je z nás nyní pro sebe učinil,

pro Zákon i Proroky;

sukkót – svatostany.


Amen.

SESLÁNÍ DUCHA K OBNOVENÍ JEDNOTY S BOHEM - HRÁZ PROTI PROCESU ŠTĚPENÍ

  V pohanské i judaistické tradici patří dožínky první letní sklizně, letnice, k pradávným liturgickým slavnostem, které v sobě již ...