sobota 23. září 2017

Ježíš – nepřítel lenosti: nebe pro horlivé dělníky na vinici Církve






25. neděle v mezidobí


Hledání Boha je cesta ke spáse. Kdo hledá Boha, ten sílí. Tam, kde je kostel otevřen každý den k modlitbě a pouze k modlitbě, lze Boha nalézt. Milosrdného: Ježíše, vtělené Boží, ukřižované, milosrdenství. Duch svatý na posvátném místě, kde On slouží svými svátostmi, je spojnicí mezi myšlením Božím a myšlením lidským: představuje Logos Boží, Slovo Boží, jak o něm prorokuje svatý Izajáš:

Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení;
ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.

Jen ten člověk, který k Bohu hovoří, který k Němu volá, mlže být vyslyšen; jen ten, kdo takto „recituje“ své modlitby, může zakusit Jeho blízkost, jak zpívá král David:

Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají. 

Každý den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevýstižná.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvary.

Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.


Smyslem života konvertity je být stále blízko Ježíšovi. Šavlovi z Tarzu se náš Spasitel dal poznat, a proto po Něm Apoštol nepřestal nikdy v životě toužit; nepřestal toužit po životě v nebi s přítelem, který zná jen věrnost. Proto píše svatý Pavel v listu Filipanům:

Bratři!
    Budu moci oslavit na sobě Krista ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit.
    Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.
    Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

Ježíšův katechumenát, v němž po tři roky svého veřejného působení, viditelného na této zemi, vychovával své učedníky, se v Jeho dnešním slovu, logu i logiu o budoucích učednících, čekajících, až je Pán vinice, Pán rybolovu, Pán nad jejich smrtí, povolá, vztahuje jak k povolání Dvanácti, Sedmdesáti i všech ostatních nástupců apoštolů a učedníků mezi následovníky Ježíšovými.
Ježíš – Pán vinice – o ní, o své Církvi, plně vyučuje, když ke svým hovoří o Zeleném čtvrtku, když odhaluje tajemství Nejsvětější Trojice v Církvi: On je vinný kmen, Otec je vinař, Duch svatý nám dává jako míza podíl na tomto tajemství, když jsme jako ratolesti naroubováni na pravý vinný kmen.





Ježíš – Mistr a Pán povolávající své učedníky u Genezaretského jezera, z různých judaistických společenství a hnutí i z dalších míst Svaté země, také z celnice jako svatého Matouše – je oním spravedlivým, svatodušním odměňovatelem za biskupskou a kněžskou a později i jáhenskou službu; dárcem jediného denáru, v němž je skryta jediná odměna: život s Ním v nebi pro ty, kdo se, i když až do nejzazší chvíle pro povolání k šíření Božího království stáli nečinně, nechali najmout a s horlivostí se stali služebníky, šiřiteli mízy Ducha svatého pro nové či usychající ratolesti.

A nakonec. Ježíš Pán všech věků – volá své následovníky, nástupce apoštolů a učedníků až do dnešního dne v tajemství apoštolské tradice předávání Ducha svatého konsekrovaným biskupům a vysvěceným kněžím, takže i ti, kdo přijdou, povoláni k apoštolské činnosti ze zahálčivé nečinnosti, i těsně před Dnem soudu, budou odměněni jako první papež a první biskupové, mučedníci pro víru v Ježíšovu smrt  a zmrtvýchvstání.
O tomto „jediném denáru“ promluvil tři roky po svém zvolení promluvil Svatý otec Benedikt XVI. v úvodu k modlitbě Pozdravení andělského:

Možná si vzpomenete, když jsem se v den svého zvolení obracel k zástupu na náměstí svatého Petra, bezděčně mne napadlo prezentovat se jako dělník na vinici Páně. Nuže, v dnešním evangeliu podle sepsání svatého Matouše Ježíš vypráví své podobenství o pánu vinice, který v různé denní hodiny volá dělníky, aby šli pracovat na jeho vinici. Večer dává všem stejný plat. Jeden denár. Vyvolá to protest těch, kteří pracovali už od rána. Je jasné, že onen denár reprezentuje věčný život, dar, který Bůh nabízí všem, ba, především těm, kteří jsou považováni za „poslední“. První poselství tohoto podobenství spočívá ve faktu, že pán takříka neuznává nezaměstnanost; chce, aby na jeho vinici byli zaměstnáni všichni. A být povolán je vlastně už první odměna: moci pracovat na vinici Páně, dát se do jeho služby, spolupracovat na jeho díle je už samo o sobě nedocenitelnou odměnou za jakoukoliv námahu. Ale to chápe pouze ten, kdo miluje Pána a jeho Království; kdy naopak pracuje jedině kvůli platu, nikdy si neuvědomí hodnotu tohoto nedocenitelného pokladu.

…Rád bych zdůraznil, že Matouš prožil tuto zkušenost sám na sobě. Byl totiž předtím, než ho Ježíš povolal, celníkem, a proto byl považován za veřejného hříšníka, vyloučeného z “Pánovy vinice“. Ale všechno se změní, když přejde kolem jeho výběrčího stolu, pohlédne na něho a řekne mu: „Následuj mě“. Matouš vstal a následoval ho. Z veřejného hříšníka se ihned stal Kristovým učedníkem. Z „posledního“ se stal prvním, díky Boží logice, která „ k našemu štěstí - je jiná než logika světa. “Mé myšlenky nejsou vaše myšlenky - říká Pán ústy proroka Izajáše „a mé cesty nejsou vašimi cestami“. Také svatý Pavel zakusil radost, když se cítil být povolán Pánem a pracovat na jeho vinici. A kolik práce jen vykonal! Ale jak on sám vyznává, byla to Boží milost, která pracovala v něm, ona milost, která pronásledovatele Církve přeměnila v apoštola národů. Takže pak říká: „Vždyť pro mne život je Kristus a smrt ziskem“. A hned dodává: „Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit“. Pavel dobře pochopil, že pracovat pro Pána je už na této zemi odměna.





    Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' " 

(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini , Castel Gandolfo 21. 9. AD MMVIII; zdroj: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10157)


O. Vladimír


MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Hradbu proti závisti

jsi postavil,

Ježíši, Pane vinice, vinný kmeni

z něhož nyní přijímám mízu Božího Ducha.

I sedmasedmdesátkrát jsi učil odpouštět papeže Petra,

aby ji mohl přijímat;

aby přijal i hříšníka, opozdilého dělníka na Tvé vinici,

celníka Matouše.

Dnes říkáš všem o všech celnících

– o všech hříšnících, spoludruzích ve svátostné službě:

nezáviďte denár,

nezáviďte odměnu těm,

kdo pracovali méně,

kdo pro mne a pro mou Církev trpěli méně,

kdo nesou sladké jho celibátu biskupů a kněží:

nezáviďte, že jsem dobrý!

Stavíš nám před oči působení svého Ducha,

při mši svaté, v této svátosti

a v jejím arché,

jímž je apoštolská tradice,

abychom svatodušní vírou

lehce démona závisti přemohli.

Amen.

"Duše bolí"

- tak si  povzdechne  jeden z hrdinů v povídce ze sbírky próz "sovětského" spisovatele Vasilije Šukšina  ve vesnici, v níž ...