KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.
Podle slov svatého biskupa Augustina je doba velikonoční protipólem doby
postní. V té se zvláště snažíme o sebevýchovu ve spolupráci s milostí
Ducha svatého, abychom se - s vědomím,
že naše osobnost je narušena a potřebuje obnovu integrity vedoucí k blažené
věčnosti - více a více sjednocovali s Ježíšem, naším Učitelem na cestě
znovuzrození ústícího do konečného zmrtvýchvstání ve Jménu, v němž jsme
byli ponořeni do Ducha – ve jménu Nejsvětější Trojice. Slavíme takříkajíce
pozemskost, její posvěcování, jehož se smysly dotýkáme.
Naproti tomu doba velikonoční je představením zmrtvýchvstalého těla
Ježíšova, které je pro nás nadějí zaměřenou do budoucnosti plné nesmrtelnosti.
Doba postní je obrazem bojů, konfliktů a soužení pozemského života,
velikonoční naproti tomu předzvěstí radosti, kterou „připravil Bůh těm, kdo Jej
milují“.
Neděle před slavností Nanebevstoupení našeho Spasitele
a Přítele Ježíše, kterou nyní slavíme, je naplněna tímto „augustinovským“, čili
Ježíšovým, chvalozpěvem na vzkříšení. Tím je Jeho přítomnost, kdy se zjevuje
po čtyřicet dní svým apoštolům a učedníkům. Tyto dny se již chýlí ke konci.
Poslední den vyvede své, kterým v „gradu purificationis“ osvobozoval srdce od
neřestí, od démonů, od hříšných závislostí – jimž dával v tomto smyslu prožít
tříletou postní dobu, tyto vyvede na horu, na jejímž svahu v zahradě oliv
se na Zelený čtvrtek modlil, na vrchol a požehná jim:
Uloží
jim přikázání celosvětových misií.
Předá
jim symbolon základního vyznání víry a zároveň křestní liturgie – trojičnou
formuli konfese i svatého křtu.
Uloží
jim, aby se vrátili do Jeruzaléma, a to má být do Horní místnosti. Tam mají
setrvávat společně na modlitbách a očekávat Utěšitele. Příchod Osoby Boha.
LITURGICKÁ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
V Epištole
nás svatý Jakub vybízí k důslednosti v duchovním boji, jímž je
soustředěné, pozorné naslouchání Božímu slovu – tedy v Tradici a Písmu
svatém. Máme být aktéry slova, ne pouhými auditory. Tak skutečně se osvědčili i
první biřmovanci, když v přípravě uslyšeli Boží slovo – dané prostřednictvím vyvoleného a ustanoveného papeže Petra – a zvolili místo apoštola
Jidáše svatého Matěje. Stali se, jak píše dnes svatý apoštol, „vykonavateli slova
a ne pouze jeho posluchači“. Modlitba je vedla i ke zbožnosti, o
níž svatý Jakub píše v závěru perikopy.
V dnešním
úryvku evangelia podle sepsání svatého Jana čteme podrobně o onom známém úsloví
Ježíšově, které převzali evangelisté i Apoštol: „Zůstaňte ve mně“…“Zůstávejte
ve mně“: „menein en Christo“. „Zůstáváním s Ježíšem“ je v Jeho druhé
katechezi o Duchu Svatém vyjádřeno jako niterné a hluboké sepjetí s učedníky.
Tak pevné, že jejich modlitba splývá s modlitbou jejich Mistra a Pána:
vede ji tentýž Duch, který Ježíše vzkřísil z mrtvých. Proto i tato
modlitba je plná naděje na vzkříšení a radosti z něj – in expectatione;
nyní v očekávání seslání Ducha Utěšitele a Mystagoga.
LITURGICKÁ ČTENÍ
V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:
6. neděle velikonoční
O tajemství svátosti
biřmování můžeme rozjímat nad prvním čtením dnešní neděle ze Skutků
apoštolů. Duch Svatý nebyl vylit jen v historickém
okamžiku Ježíšových Letnic padesátého dne po Jeho zmrtvýchvstání, ale je dáván
znovu a znovu. O apoštolské svatodušní Tradici Ducha svědčí další "Večeřadlo“,
při kázání svatého papeže Petra, jenž je nositelem Ducha Svatého a Jeho
Traditionis – Předávání v Césareji Přímořské v domě setníka Kornelia.
Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné."
Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha.
Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého“" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal ještě několik dní.
Před zraky setníka
Kornelia a jeho domu ukázal Duch Svatý spásu v Ježíši Kristu. O tom svědčí
podle Tradice prorocky svatý David:
Hospodin zjevil svou spásu
před zraky pohanů.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pra-vice, jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Ve čtení z prvního listu svatého apoštola Jana čteme o zrození z Boha, z Ducha Svatého, o poznání Boha, cesty a pravdy a života, kterým je Ježíš Kristus a o ovoci, kterým je láska k Bohu a bližnímu. Boží lásku můžeme prožít znovuzrozením, poznat vztahem k Ježíši Kristu, a tak dosvědčit, že Bůh je láska.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pra-vice, jeho svatého ramene.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Ve čtení z prvního listu svatého apoštola Jana čteme o zrození z Boha, z Ducha Svatého, o poznání Boha, cesty a pravdy a života, kterým je Ježíš Kristus a o ovoci, kterým je láska k Bohu a bližnímu. Boží lásku můžeme prožít znovuzrozením, poznat vztahem k Ježíši Kristu, a tak dosvědčit, že Bůh je láska.
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
O zůstávání v Ježíšově
lásce, jak slovo našeho Vykupitele zaznívá pro učedníky v evangeliu podle
sepsání svatého Jana, je obsaženo ono „menein en Christo“ jako dar Ducha
Svatého, jako dar Církve. Tímto silným
akcentem na stálé sepjetí s Ježíšem jsou učedníci před Ježíšovým nanebevstoupením
na hoře Olivetské připravováni na tuto chvíli. Ježíš zmizí jejich očím, ale oni
mohou s Ním niterně zůstávat. V desetidenní
modlitbě a po vylití Ducha Svatého desátého dne ve svátostech, které je opět
intenzivně – až do konce časů, co Církev bude majákem pro každé lidstvo – povede
k niternému spojení s Ním, k mystickému spojení lásky „hierou
gamou“, mystické svatby duše a Trojjediného Boha. Vrcholu pro duši
na zemi i po smrti zakusitelné lásky.
„Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v
Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“ Těmito slovy, řekl Svatý otec Benedikt XVI. o
slavnosti Nanebevstoupení Páně, se Ježíš loučil s apoštoly, jak jsme slyšeli
v prvním čtení. A vzápětí svatopisec dodává, že „byl před jejich zraky
vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí“. A tajemství Nanebevstoupení dnes
slavíme. Co nám však chce sdělit Bible a liturgie tím, že Ježíš „byl
vyzdvižen„? Smysl tohoto sdělení je srozumitelný nikoli na základě jednoho
textu, ba ani ne jednoho spisu Nového zákona, ale pozorného naslouchání celému
Písmu svatému. Užití slova „vyzdvihnout“ má ve skutečnosti starozákonní
původ a vztahuje se ke slavnostnímu uvedení na trůn. Kristovo Nanebevstoupení
tedy v první řadě znamená, že ukřižovaný a vzkříšený Syn člověka se ujímá
královské vlády Boha nad světem.
Je tu však hlubší smysl, jenž není bezprostředně vnímatelný. V úryvku ze
Skutků apoštolských se nejprve praví, že Ježíš byl „vyzdvižen“, a potom
se dodává že „byl vzat“. Událost je popisována nikoli jako cesta vzhůru,
nýbrž jako skutek moci Boha, který uvádí Ježíše do prostoru božské blízkosti.
Zmínka o oblaku, který „jim ho vzal z očí“, odkazuje na prastarý obraz
starozákonní teologie, a řadí tak vyprávění o Nanebevstoupení do dějin Boha
Izraele, počínaje oblakem na Sinaji a nad stánkem úmluvy na poušti až k
zářivému oblaku na hoře Proměnění. Představit Pána zahaleného v oblacích
poukazuje nakonec na stejné tajemství, které je vyjádřeno obratem „sedět po
pravici Boží“. V Kristu, který vystoupil na nebesa, lidská bytost
neslýchaným a novým způsobem vstoupila do intimity Boha; člověk má od nynějška
navždy prostor v Bohu. „Nebe“ neznamená místo nad hvězdami, ale něco
mnohem smělejšího a vznešenějšího: ukazuje Krista, božskou Osobu, která plně a
navždy přijímá lidství, Toho, v němž jsou Bůh a člověk neoddělitelně navždy
sjednoceni. A my se blížíme k nebi, ba dokonce vstupujeme do nebe v míře, jakou
se přibližujeme k Ježíši a vstupujeme s Ním do společenství. Dnešní slavnost
Nanebevstoupení nás tedy zve ke hlubokému společenství s Ježíšem usmrceným,
vzkříšeným a neviditelně přítomným v životě každého z nás.
Z tohoto hlediska pak chápeme, proč evangelista Lukáš tvrdí, že se po
Nanebevstoupení apoštolové vrátili do Jeruzaléma „s velikou radostí“.
Příčina jejich radosti spočívá v tom, že to, co se stalo s Ježíšem, není jeho
vzdálením. Nyní měli dokonce jistotu, že Ukřižovaný-Vzkříšený je živý, a v Něm,
že byly lidstvu navždy otevřeny brány života věčného. Jinými slovy, Jeho
Nanebevstoupení s sebou nepřineslo Jeho dočasnou absenci ve světě, ale spíše
bylo zahájením nové, definitivní a nepotlačitelné formy Jeho přítomnosti na
základě Jeho podílu na královské moci Boha. Právě na nich, na učednících,
zapálených mocí Ducha svatého, bude, aby učinili vnímatelnou jeho přítomnost
svým svědectvím, kázáním a misijním nasazením. Nanebevstoupení Páně by mělo
naplňovat také nás klidem a nadšením, stejně jako naplnilo apoštoly, kteří se z
Olivové hory vrátili „s radostí“. Stejně jako oni i my přijměme výzvu „dvou
mužů v bělostných šatech“. Nesmíme zůstat hledět k nebi, ale pod vedením
Ducha svatého musíme jít a všude hlásat spasitelnou zvěst o smrti a vzkříšení
Krista. Provázejí nás a jsou nám útěchou slova Jeho samého, jimiž se končí
evangelium svatého Matouše: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce
světa!“.
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
To vám přikazuji: Milujte se navzájem."
(Z homilie Svatého otce Benedikta XVI. při
mši svaté, Cassino 24. 5. AD MMIX; http://radiovaticana.cz/clanek.php“id=11288)
Otec Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Ve
svém společenství věrných učedníků
zůstáváš,
Ježíši, trpící vinný kmeni, ve své Církvi, ve své vinici
i s krutými
vinaři,
kteří
dále a dále prohlubují Tvé rány:
tak
podle slov svatého Augustina Aurelia Tvá Církev kráčí v tomto světě
oděna
postní dobou:
urážkami
Tvého poslání,
rouháním
přisuzujícím milosrdenství satanovi
a
Tvému Otci krutost.
plivanci
do Tvé tváře: pomluv Tvého zmrtvýchvstání,
Tvé
přesvaté přítomnosti mezi námi v Mysteriu této svátosti
od
těch, kdo mají odpor pohlédnout do knihy Zákona Tvé lásky,
kterou
je Tvůj kříž.
Znamení
nejvyšší lásky,
jaké
člověk vůči člověku není schopen.
Jen
Ty, Bůh, Boží Syn.
Proto
v této chvíli Svatého přijetí
je
každý věřící v Tebe, zde přítomného,
zmučeného
a vzkříšeného,
naplněn věčnou, velikonoční radostí
budoucí
hostiny Lásky,
kterou´s
připravil po pravici Otce
pro
své nejmenší.
Dej
ať s Tebou nyní, v této chvíli
spojeni,
zůstaneme
až k poslední cestě
na
pravou stranu Tvého trůnu v nebesích.
Amen.