úterý 1. ledna 2019

Zrození Boha




Je to již dnes osmý den, kdy slavíme narození Božího Syna Ježíše Krista v Betlémě.

Jím je předznamenán osmý den, který nastal po jeho utrpení, obětní smrti. Po sobotě, která byla "pro židy velikým svátkem". Před více než dvěma tisíci lety se stal tento sabbath místo svátku na zemi tichem, adorací smrti a zároveň slavností podsvětí, do nějž zmrtvýchvstalý Ježíš Kristus sestoupil.

Dnes je slavnost Osmého dne, závěr vánoční oktávy.

Dnes je svátek vítězství nad Zákonem podřízením se jemu, když Boží Syn je uveden do judaismu obřízkou: podstupuje ji, aby ji překonal a nahradil literu a ritus prohloubením v Duchu Svatém počátkem nebeské liturgie – tajemstvím znovuzrození z vody a Ducha, jímž se vstupuje do království připraveného pro židy i pohany, obřezané i neobřezané. Nedlouho po Letnicích je dokonce židům i pohanům zakázáno se při vstupu do Církve, při znovuzrození se nechat obřezat.

A vzhledem k dějinám spásy je dnes na prvním místě slavnost Panny Marie Bohorodičky – Theotokos. Dei Genitrix.

Titul Theotokos byl Matce Boží Panně Marii oficiálně přiznán na koncilu v Efesu roku 431, ale vyskytuje v liturgiích doby před Efezským koncilem: v Liturgii ze 3. století podle Tradice připisované učedníku svatého Apoštola Tomáše Addajovi a jeho učedníku svatému Marimu a v Liturgii svatého Jakuba ze 4. století.

Vyznání víry, oslovení Panny Marie jako Bohorodičky se uchovávalo ve zbožností katolických křesťanů od počátku. Doklady této úcty pocházejí dosud z poloviny 3. století v oblasti Edessy či Alexandrie (ve svědectví svatého Athanasia Velikého z roku 330), z oblasti maloasijských církevních obcí (slova svatého Řehoře Teologa z roku 370) a roku 400 tuto úctu a vyznání , že Panna Maria je Bohorodička dosvědčuje svatý Jan Zlatoústý.
V listu Dionýsia z Alexandire psaného okolo roku 250 Pavlovi ze Samosaty rovněž na házíme posvátné označení Matky Boží – Theotokos.

Řecká verze hymnu "Pod ochranu Tvou se utíkáme, Svatá Boží Rodičko", obsahuje oslovení: "ΘΕΟΤΟΚΕ!". Je zachován na papyru, který byl nalezen v Egyptě a datuje se do rozhraní mezi léta 250- 450.

Později, zprvu nestoriánské spory o oslovení Panny Marie jako Bohorodičky souvisejí velmi úzce s vyznáním víry v Ježíše Krista, Božího Syna a syna Panny Marie, Theotokos.




"Tímto titulem se zdůrazňovalo, uvádí ve svém komentáři Svatý Otec Benedikt XVI., že Kristus je Bůh a skutečně se narodil jako člověk z Panny Marie. Byla tím tak chráněna jeho jednota pravého Boha a pravého člověka. Každá diskuse, která se točila okolo Panny Marie, týkala se podstatně Syna. Ve snaze o vyzdvižení plného Ježíšova lidství někteří Otcové navrhovali mírnější termín a namísto titulu Theotokos, říkali Christotokos - Matka Kristova. Právem to však bylo nahlédnuto jako hrozba pro učení o plné jednotě božství s lidstvím Krista. Proto po rozsáhlé diskusi koncil v Efesu roku 431 slavnostně potvrdil z jedné strany jednotu dvou přirozeností, božské a lidské, v osobě Syna Božího a z druhé strany oprávněnost připisovat Panně titul Theotokos - Matka Boží.

Po tomto Koncilu došlo k opravdové explozi mariánské zbožnosti a bylo postaveno mnoho kostelů zasvěcených Matce Boží. Mezi nimi je na prvním místě bazilika Panny Marie Větší, zde v Římě. Učení o Marii, Matce Boží, došlo nového potvrzení na Chalcedonském koncilu (451), kde byl Kristus prohlášen za "pravého Boha a pravého člověka" zrozeného co do lidství z Panny Marie, Matky Boží". 2.vatikánský koncil, jak známo, shrnul učení o Marii v osmé kapitole věroučné konstituce o Církvi Lumen gentium a podtrhnul její božské mateřství. Tato kapitola nese název: "Blahoslavená Panna Maria, Matka Boží, v tajemství Krista a Církve".
Jméno Matka Boží, jež je tak hluboce spjato s vánočními svátky, je proto základní označení, kterým společenství věřících - mohli bychom říci " odjakživa ctí svatou Pannu. Dobře vyjadřuje Mariino poslání v dějinách spásy. Všechny ostatní tituly připisované Madoně nacházejí svůj základ v jejím povolání být Matkou Vykupitele. Lidský tvor byl Bohem vybrán pro uskutečnění plánu spásy, soustředěného do velkého tajemství vtělení božského Slova. Během těchto svátečních dnů jsme spočinuli, abychom rozjímali Narození Páně znázorněné v jeslích. Ve středu této scény nacházíme Panenskou Matku, která podává Dítě Ježíše ke kontemplaci těm, kteří se přišli poklonit Spasiteli: pastýřům, chudým lidem z Betléma, mudrcům, přicházejícím z Východu. Později ve slavnosti "Uvedení Páně do chrámu", kterou budeme slavit 2.února, obdrží starý Simeon a prorokyně Anna z Mariiných rukou malé Děťátko, aby se mu klaněli. Zbožnost křesťanského lidu odjakživa pokládala Ježíšovo narození a Mariino božské mateřství za dva aspekty téhož tajemství vtělení božského Slova a proto nikdy nepovažovala Narození Páně za věc minulosti. My jsme "současníky" pastýřů, mudrců, Simeona a Anny, kráčíme spolu s nimi plni radosti, protože Bůh chtěl být Bohem s námi a má matku, která je naší matkou.
Z titulu "Matka Boží" se pak vyvinuly další, kterými Církev Madonu uctívá, ale tento je základní. Pomysleme na privilegium "Bez poskvrny Počatá", to znamená, že její existence byla už od svého početí imunní vůči hříchu, Maria byla uchráněna každé poskvrny hříchu, protože měla být Matkou Vykupitele. Totéž platí pro titul "Nanebevzatá". Ta, která zrodila Spasitele, nemohla být podrobena zmaru, vyplývajícího z prvotního hříchu. A víme, že všechna tato privilegia jí nebyla udělena proto, aby od nás Marii vzdálila, nýbrž naopak proto, aby nám ji přiblížila. Poněvadž byla naprosto spojena s Bohem, je nám tato Žena nejblíže a pomáhá nám jako matka i jako sestra. Také toto jedinečné a neopakovatelné místo, které má Maria ve společenství věřících, je odvozeno z jejího základního povolání být Matkou Vykupitele. A právě jako taková je Maria také Matkou Mystického Těla Kristova, kterým je Církev. Právem ji proto během 2. vatikánského koncilu 21.listopadu 1964 Pavel VI. slavnostně přisoudil titul "Matka Církve".Přesto se však na Západě po mnoho staletí nevyskytovala žádná liturgická slavnost Mariina božského mateřství. V latinské církvi ji zavedl teprve papež Pius XI. roku 1931 u příležitosti 1500. výročí konání koncilu v Efesu a určil jí datum 11.října. Tento den pak v roce 1962 začal 2.vatikánský ekumenický koncil. Boží služebník Pavel VI. pak tuto slavnost roku 1969 s odkazem na starobylou tradici přesunul na 1.ledna."


Když se naplnilo osm dní k jeho obřezání, bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v mateřském lůně.






MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ


Od Štědrého dne, připomínky Tvých a našich prarodičů, Adama a Evy,
od prvního dne, šestého v pořadí chvalozpěvu na stvoření,
jsi vše chtěl naplňovat štědrostí
svého Otce, který spolu s Tebou, svým Synem, a Duchem Svatým;
štědrostí je naplněn Ráj,
kde bylo všeho dostatek,
i lásky, která korunovala a korunuje celé Vaše stvoření
s výjimkou z řádu, možností odchýlit se,
možností obrátit se zpátky k destrukci
harmonie vztahů mezi Stvořitelem a tvorem,
mezi manžely Adamem a Evou,
mezi jejich dětmi Kainem a Ábelem,
mezi krásou Ráje a utrpením vyhnanství z něj:
implicitně mezi tělem oslaveným, blaženým
a tělem odporným, zavrženým.
Na Štědrý postní den se otevírá pohled na hloubku a nesmírnost
lásky Otce k lidstvu
- poslal archanděla do Nazareta,
poslal ke oslavě Jména sbory andělů do Betléma,
poslal Tebe, připraveného pro neposkvrněné a panenské početí,
poslal svědky Tvého božského narození z Ducha,
aby se stali mučedníky,
a tak se prokletí Štědrého dne
proměňuje Tvým příchodem na svět v požehnání Štědrého večera
pro mnohé, kteří přijmou Tvého a Otcova Ducha
po nocích bdění a modliteb
ve znovuzrození a v mešní oběti.

Amen.