pátek 1. února 2019

Svátek světla "Hromnic": Vánoční setkání judaismu s Ježíšem






Dnešní den – lidově nazývaný svátek Hromnic – je po slavnosti Narození Ježíše Krista a Epifanie, Jeho zjevení Třem mudrcům – pohanům tradičně třetí největší a současně závěrečnou slavností uzavírající vánoční dobu.

Jeho název pochází z obřadu, kterým je uveden:
Na počátku mše svaté tohoto svátku se shromažďujeme u jesliček v kostele (ty mají být mimo hlavní oltář či přední část kostela).
U nich počíná cesta do jeruzalémského chrámu ve chvíli, kdy do něj svatý Josef, pěstoun Ježíšův, spolu s Pannou Marií přinášejí malého Ježíška.
Děje se tak čtyřicet dní po Jeho narození. Tak uvádí prostřednictvím Mojžíše Trojjediný Bůh ve Starém zákoně: žena je sedm dní po svém porodu nečistá. Dalších třicet tři dní má zůstávat ve svém domě a nesmí se dotýkat ničeho posvátného.
A právě čtyřicátý den musela přijít do jeruzalémského chrámu a dát knězi k oběti jednoročního beránka nebo, pokud její rodina byla chudá, hrdličku nebo holoubě. Přicházela k východní, Nikanorské bráně chrámového nádvoří a tam byla při zvláštním očistném rituálu prohlašována za čistou. Mohla se opět připojit k duchovnímu s společenskému životu svého lidu.

Panna Maria byla uchráněna prvotního hříchu, Adamovy viny. Nespadala pod “rituály” a zákon, který dal Otec jejího a svého Syna v síle Ducha Božího židům; který vložil do judaistického náboženství.
Předznamenává pokoru, přijímá Ducha pokory, kterým je již nyní prosycen její maličký syn a Syn Boží Ježíš, a podřizuje se nařízením Zákona. Tím se stává branou do nebe. Pokorou, která je pedagogií, průvodkyní do Božího království.

Proto také dnešní svátek Hromnic, nazývaný i svátkem Očišťování Panny Marie je velkým svátkem Církve, společenství nebešťanů, pozemšťanů vedených do nebe, a duší v očistci trpících, aby do nebe mohly přijít.
Je patrně prvním z liturgických svátků Panny Marie, v němž se po čtyřiceti dnech objevuje Panna Maria, po Betlémské noci, v liturgii jako tichá, ale mocná prostřednice spásy. Plna pokory, mlčí – a proroci hovoří. Prorokují o jejím Synu, o její Oběti, o jejím prostřednictví Božích darů v národě vyvolených, jímž už není judaismus, ale křesťanství.




KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PAPEŽE BENEDIKTA XVI.





Drazí bratři a sestry, dnešní liturgie nás vybízí hledět k Panně Marii, jež je po výtce "Zasvěcenou". Svatý Pavel se o Ní vyjadřuje hutným a účinným obratem, který popisuje její velikost i poslání….
...Přímo Apoštola samého se můžeme seznámit s životním stylem, který vyjadřuje podstatu zasvěceného života, inspirovaného evangelními radami chudoby, čistoty a poslušnosti. On chápe život chudoby jako záruku, že bude hlásání evangelia uskutečněno naprosto zadarmo, přičemž bude zároveň výrazem solidarity s bratřími, kteří se ocitli v nouzi. Všichni v této souvislosti známe Pavlovo rozhodnutí živit se prací svých rukou a jeho nasazení při sbírce ve prospěch chudých Jeruzaléma. Pavel je také apoštolem, který přijal povolání Boha k čistotě a daroval nerozdělené srdce Pánu, aby mohl sloužit svobodněji a oddaněji svým bratřím a kromě toho ve světě, kde měla křesťanská čistota skrovné postavení, nabídl svým příkladem bezpečné vedení. Pokud jde o poslušnost, stačí si všimnout, že plnění vůle Boží a "každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce" oživovaly, utvářely a stravovaly jeho život, který se stal obětí Bohu milou. To všechno jej vede ke zvolání, zaznamenaném v listě Filipanům: "Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem".
Dalším základním aspektem Pavlova zasvěceného života je misijní poslání. Cele patřit Ježíšovi, aby - jako Ježíš - patřil všem, ba dokonce, aby se tak stalo, píše "pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé". V něm, který je tak těsně sjednocen s osobou Krista, rozpoznáváme hlubokou schopnost spojovat v sobě duchovní život a misijní poslání; v něm se obě dimenze vzájemně potřebují. A tak můžeme říci, že patří k onomu šiku "mystických budovatelů", jejichž život je zároveň kontemplativní a aktivní, otevřený k Bohu i k bratřím, aby tak účinně sloužil evangeliu. V tomto mysticko-apoštolském napětí bych rád poukázal na odvahu apoštola tváří v tvář hrozným zkouškám, včetně mučednictví, na nezlomnou důvěru založenou na slovech jeho Pána: "Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti". Jeho duchovní zkušenost se nám tak jeví jako prožitý převod velikonočního tajemství, které tak intensivně zkoumal a hlásal jako formu křesťanského života. Pavel žije v Kristu. "Už nežiji já, - píše - ale žije ve mně Kristus" a opět "pro mě život je Kristus a smrt ziskem".


(Z  promluvy Svatého otce Benedikta XVI. ke Dni zasvěceného života, bazilika svatého Petra 2. 2. AD 2009; zdroj: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=10766)

O. Vladimír Mikulica




Čtení z knihy proroka Malachiáše:
Toto praví Pán Bůh: 
    "Hle, posílám svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Pán, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte.
    Hle, přijde - praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví" Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako louh, kterým se bílí. Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zla-to a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let." 
Mezizpěv:
Hospodin zástupů, on je král slávy! 
Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy! 

Kdo je ten král slávy" Silný a mocný Hospodin, Hospodin udatný v boji. 

Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy! 

Kdo je ten král slávy" Hospodin zástupů, on je král slávy. 


Čtení z listu Židům:
    Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. 
    Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí. 


Slova svatého evangelia podle Lukáše:
    Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
    Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. 
    Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji,neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu." 
    Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." 
    Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova -bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a slou-žila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. 
    Když vykonali všechno podle Zákona Páně,. vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. 

Prokrastinace: bič Attily i Čingischána

    Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.    Někdo se ho zeptal: "P...