Neděle
květů Ježíšovy lásky
Rok
za rokem nám evangelium Květné neděle vypráví o Ježíšově
vjezdu do Jeruzaléma, uvedl své zamyšlení nad textem pašijí,
letos zpívaných podle sepsání svatého Matouše Svatý otec
Benedikt XVI. Spolu se svými učedníky a s rostoucím zástupem
poutníků vystoupil z Galilejské nížiny do Svatého města.
Evangelisté nám jako tři stupně tohoto výstupu podali tři
Ježíšovy předpovědi Jeho Utrpení, což zároveň naznačuje
onen vnitřní výstup, ke kterému dochází při tomto putování.
Ježíš je na cestě ke chrámu, k místu, na kterém - jak
praví Deuteronomium -
Bůh chtěl, „aby přebývalo jeho jméno“. Bůh, který stvořil
nebe a zemi, si dal jméno, a učinil, aby jej lidé mohli oslovovat,
ba dokonce se jej takřka dotýkat. Žádné místo Jej nemůže
pojmout a přesto nebo právě proto si On sám dává místo a
jméno, aby On osobně, pravý Bůh, mohl být uctíván jako Bůh
mezi námi. Z vyprávění o dvanáctiletém Ježíšovi víme, že
nazýval chrám domem svého Otce, svým domovem. Nyní do tohoto
chrámu opět přichází, ale jeho cesta vede dále: posledním
cílem jeho výstupu je Kříž. Je to výstup, jenž je v Listě
Židům popisován
jako výstup do svatyně, kterou nepostavil člověk, před tvář
Boha. Výstup až k Bohu vede skrze Kříž. Je to výstup „lásky
až do krajnosti“, kde je pravá hora Boží, definitivní místo
setkání Boha a člověka.
Letošní
postní doba a letošní Květná neděle se svým skrytým působením
dotýkají každého člověka na naší planetě. “Zastavení se”
tohoto světa, které působí pandemie, může být pochopitelné
jen pro toho, kdo vnímá vnitřní děje ve světě – a to je dění
skryté a odhalující se tomu, kdo si vyprosil, kdo přijal,
nezasloužený dar víry v Ježíše Krista, Božího Syna. Ten Jej,
podobně jako před dvěma tisíci lety, vítá spolu se zástupy
věřících oním “Hosanna Ježíši, Vládci nad dobrem a zlem!”,
jak jej svým vyznáním víry provázely zástupy věřících do
města, které se chystalo vyslance Božího milosrdenství ztrestat
smrtí – a být svou nevěrou v Něj ztrestáno.
O.
Vladimír Mikulica
