sobota 18. dubna 2020

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.







Uviděli Ježíše zmrtvýchvstalého!




Neděle v Oktávu velikonočním
Jacopo Bassano Kristus v Emauzích

Každé náboženství převádí – pro někoho aspoň nachvilku ve shonu konzumní společnosti – z prázdnoty, jíž jej zavalují věci a starosti okolo něj, k nahlédnutí vnitřní “vitality” pro konzumenta netušené krásy a marně jinde hledaného smyslu života. Vitality každé skutečnosti, která by se bez toho nahlédnutí a nahlížení, jemuž říkáme modlitba, změnila – a nutně mění – každou skutečnost ve skličující starost, v bezcílný spěch, ve zneužívání vztahů k druhým osobám a věcem, takže pak tomu, kdo takto konzumně zkresluje život, se zdá, že žádná druhá osoba nenaplňuje jeho očekávání, každá věc připadá prázdnou a nakonec zbytečnou, .. až posléze poznává svou vlastní prázdnotu a zbytečnost.
Křesťanství na rozdíl od ostatních kultů a náboženství vede nadto ještě dále než k nahlížení pravého smyslu a krásy univerza. Vede ke vzkříšení. Ježíš, první z křesťanů, výjimečně a plně “christianos – chréstos” - vstal třetího dne z mrtvých: po své obětní smrti za odčinění hříchů všech lidí a celého světa, všeho kosmu. Přemohl smrt. Nejplněji převádí z kategorií, podle nichž v konzumní formě vědy a techniky uvažujeme a žijeme, do hlubší reality každého člověka a relativně každého bytí: tou je u člověka vzkříšení k posmrtnému životu. U toho, kdo činil zlo, k “hanbě navěky”, u toho, kdo konal podle Ježíšových slov, k věčné blaženosti. A bytí, kosmos, přivádí Ježíš zmrtvýchvstalý k “novým nebesům a nové zemi”.
Svatý otec Benedikt XVI. se v jedné ze svých promluvu věnoval tématu Velikonočního oktávu – právě proběhlých “sedmi nejslavnostnějších nedělí v roce”, které během tohoto týdne následují po sobě po vrcholné slavnosti celého roku, po Božím hod velikonočním, slavnosti zmrtvýchvstání Ježíšově. Nadcházející neděle je “osmou” - ukazuje na dílo stvoření, které po sedmém dni odpočnutí je naplněno zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, přemožením hříchu satana a člověka a předznamenává zároveň I den, který nastane při slavné Parusii, Poslední den. Uvedl jednotlivá vyznání víry svatých evangelistů, kteří předávají svědectví těch, kdo potvrzují událost Ježíšova zmrtvýchvstání:
Na Velikonoční vigilii se rozezněla tato zvěst: "Pán skutečně vstal z mrtvých, aleluja!" A on sám nám říká: "Nezemřu, ale budu žít!" Hříšníkům říká: "Dostane se vám odpuštění hříchů. Já jsem totiž vaše odpuštění". A nakonec opakuje všem: "Já jsem Pascha spásy, Beránek obětovaný za vás, vaše vykoupení, já jsem váš život, vaše vzkříšení, já jsem vaše světlo, vaše spása, já jsem váš král. Já vám ukáži Otce." Tak se vyjádřil jeden spisovatel z 2.století, Meliton ze Sard, když realisticky vykládá slova a myšlenky Zmrtvýchvstalého.
V těchto dnech nám liturgie připomíná různá setkání, při kterých se Ježíš po svém vzkříšení sešel s Marií Magdalénou a dalšími ženami záhy zrána den po sobotě, s nedůvěřivými Apoštoly shromážděnými ve Večeřadle, s Tomášem a dalšími učedníky. Tato různá zjevení jsou i pro nás pozváním prohloubit základní poselství Velikonoc a podněcují nás, abychom si opět prošli duchovní trasu těch, kteří se s Kristem setkali a poznali ho v oněch prvních dnech po velikonočních událostech.

Evangelista Jan vypráví, že Petr a on sám, když uslyšeli zprávu, kterou jim přinesla Marie Magdaléna, běželi takřka jako o závod ke hrobu. Otcové Církve viděli v tomto spěchu pobídku k jedinému legitimnímu soutěžení mezi věřícími: závodu ve hledání Krista. A co říci o Marii Magdaléně, plačící vedle hrobu s jedinou touhou - vědět, kam odnesli jejího Mistra" Nalezne ho a pozná ho, až když ji osloví jejím jménem. I my, hledáme-li Pána s duší prostou a upřímnou, jej potkáme, ba dokonce to bude On sám, kdo nám vyjde vstříc; dá se poznat, osloví nás jménem a dá nám vstoupit do intimity své lásky.

Tento den, ve středu Velikonočního oktávu, nás liturgie nechává rozjímat o dalším jedinečném setkání Zmrtvýchvstalého se dvěma učedníky z Emauz. Když se sklíčeni kvůli smrti svého Mistra vraceli domů, Pán se k nim cestou přidá, aniž by ho poznali. Jeho slova, kterými komentoval Písma, jež o něm vypovídají, zapálila srdce těch dvou učedníků, kteří jej, jakmile došli k cíli své cesty, pozvali, aby s nimi zůstal. Když nakonec "vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal a podával jim", jejich oči se otevřely. Právě v té chvíli jim však zmizel z očí. Poznali jej tedy, až když zmizel. Svatý Augustin při výkladu tohoto úryvku prohlašuje: "Ježíš láme chléb a oni ho poznávají. Už tedy neříkejme, že nepoznáváme Krista! Věříme-li, poznáváme ho! Ba dokonce, věříme-li, máme ho! Měli Krista u svého stolu, my jej máme v naší duši!" A uzavírá: "Mít Krista ve vlastním srdci je mnohem víc než mít jej ve svém příbytku: Naše srdce je pro nás totiž důvěrnější než náš příbytek" . Snažme se Krista skutečně uvést do srdce.

V prologu ke Skutkům apoštolů svatý Lukáš tvrdí, že zmrtvýchvstalý Pán "po svém utrpení poskytl apoštolům mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval". Tomu je třeba dobře rozumět: když svatopisec říká, že "poskytl důkazy, že žije", neznamená to, že Ježíš se vrátil do předešlého života, podobně jako Lazar. Velikonoce, které slavíme, poznamenává svatý Bernard, znamenají "Pascha" čili "přechod" a nikoli "návrat", protože Ježíš se nevrátil do předcházející situace, ale "překročil hranici směrem ke slavnějšímu, novému a definitivnímu stavu". Proto " pokračuje sv.Bernard " "Kristus nyní opravdu přešel do nového života".

Marii Magdaléně Pán řekl: "Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci". Výraz, který nás překvapuje, zvláště porovnáme-li jej s tím, k čemu dochází u nedůvěřivého Tomáše. Tam, ve Večeřadle, Zmrtvýchvstalý sám ukázal apoštolovi své ruce a bok, aby se jich dotknul a vyvodil z toho jistotu, že je to právě On. Tyto dvě epizody si ve skutečnosti neprotiřečí. Naopak, jedna pomáhá pochopit druhou. Maria Magdaléna by chtěla mít Mistra tak jako dříve, přičemž měla za to, že kříž je dramatickou vzpomínkou, na niž je třeba zapomenout. Nyní však už není prostor na takový vztah ke Vzkříšenému, který by byl pouze lidský. K setkání s ním není třeba vracet se zpět, ale navázat s Ním vztah novým způsobem: je třeba jít vpřed! Zdůrazňuje to svatý Bernard: Ježíš "nás všechny vybízí k tomuto novému životu, k tomuto přechodu" Neuvidíme Krista, budeme-li se otáčet zpět". To je to, k čemu došlo u Tomáše. Ježíš mu ukazuje svá zranění nikoli proto, aby zapomněl na kříž, ale aby na něj v budoucnu nezapomněl.

Výhled totiž směřuje právě k budoucnosti. Úkolem učedníka je dosvědčovat smrt a vzkříšení svého Mistra a jeho nový život. Proto Ježíš vybízí svého nedůvěřivého přítele, aby se jej "dotknul": chce jej učinit přímým svědkem svého Vzkříšení. Drazí bratři a sestry, i my, jako Maria Magdaléna, Tomáš i ostatní apoštolé, jsme povoláni být svědky Kristovy smrti a vzkříšení. Nemůžeme si tuto velkou zprávu nechat pro sebe. Musíme ji nést do celého světa: "Viděli jsme Pána!"


(Srovn. : Svatý otec Benedikt XVI. na generální audienci, Nám. Svatého Petra 11. dubna AD MMVII; https://www.radiovaticana.cz/clanek.php"id=7572;
biskup Meliton ze Sard, O Velikonocích, 102-103;
svatý Augustin, Promluva, 232,VI,7;
svatý Bernard z Clairvaux, Promluva o Velikonocích)

O. Vladimír Mikulica

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Strážce tajemství 1 8. NEDĚLE v cyklu A V prvním čtení zve svatý Izaiáš prorocky k hodům Ježíše Krista, když popisuje mesi...