Ježíš
– nepřítel lenosti:
nebe
pro horlivé dělníky na vinici Církve
25.
neděle v mezidobí
Hledání
Boha je cesta ke spáse. Kdo hledá Boha, ten sílí. Tam, kde je
kostel otevřen každý den k modlitbě a pouze k modlitbě,
lze Boha nalézt. Milosrdného: Ježíše, vtělené Boží,
ukřižované milosrdenství. Duch svatý na posvátném místě,
kde On slouží svými svátostmi, je spojnicí mezi myšlením Božím
a myšlením lidským: představuje Logos Boží, Slovo Boží, jak o
něm prorokuje svatý Izajáš:
Hledejte
Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko!
Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své
smýšlení;
ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním
smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé
myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné
mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o
to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od
myšlení vašeho.
Jen ten
člověk, který k Bohu hovoří, který k Němu volá,
mlže být vyslyšen; jen ten, kdo takto „recituje“ své
modlitby, může zakusit Jeho blízkost, jak zpívá král David:
Blízko
je Hospodin všem, kdo ho vzývají.
Každý
den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.
Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je
nevýstižná.
Milosrdný a milostivý je Hospodin,
shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit
má se všemi svými tvary.
Spravedlivý je Hospodin ve
všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je
Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají
upřímně.
Smyslem
života konvertity je být stále blízko Ježíšovi. Šavlovi
z Tarzu se náš Spasitel dal poznat, a proto po Něm Apoštol
nepřestal nikdy v životě toužit; nepřestal toužit po
životě v nebi s přítelem, který zná jen věrnost.
Proto píše svatý Pavel v listu Filipanům:
Bratři!
Budu moci oslavit na sobě Krista ať svým životem, ať svou smrtí.
Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady
žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co
bych měl volit.
Přitahuje mě totiž
obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem,
mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě
na živu.
Jen se chovejte tak, jak to
odpovídá Kristovu evangeliu.
Ježíšův
katechumenát, v němž po tři roky svého veřejného
působení, viditelného na této zemi, vychovával své učedníky,
se v Jeho dnešním slovu, logu i logiu o budoucích učednících,
čekajících, až je Pán vinice, Pán rybolovu, Pán nad jejich
smrtí, povolá, vztahuje jak k povolání Dvanácti, Sedmdesáti
i všech ostatních nástupců apoštolů a učedníků mezi
následovníky Ježíšovými.
Ježíš
– Pán vinice – o ní, o své Církvi, plně vyučuje, když ke
svým hovoří o Zeleném čtvrtku, když odhaluje tajemství
Nejsvětější Trojice v Církvi: On je vinný kmen, Otec je
vinař, Duch svatý nám dává jako míza podíl na tomto tajemství,
když jsme jako ratolesti naroubováni na pravý vinný kmen.
Ježíš
– Mistr a Pán povolávající své učedníky u Genezaretského
jezera, z různých judaistických společenství a hnutí i
z dalších míst Svaté země, také z celnice jako svatého
Matouše – je oním spravedlivým, svatodušním odměňovatelem za
biskupskou a kněžskou a později i jáhenskou službu; dárcem
jediného denáru, v němž je skryta jediná odměna: život
s Ním v nebi pro ty, kdo se, i když až do nejzazší
chvíle pro povolání k šíření Božího království stáli
nečinně, nechali najmout a s horlivostí se stali služebníky,
šiřiteli mízy Ducha svatého pro nové či usychající ratolesti.
A
nakonec. Ježíš Pán všech věků – volá své následovníky,
nástupce apoštolů a učedníků až do dnešního dne v tajemství
apoštolské tradice předávání Ducha svatého konsekrovaným
biskupům a vysvěceným kněžím, takže i ti, kdo přijdou,
povoláni k apoštolské činnosti ze zahálčivé nečinnosti,
i těsně před Dnem soudu, budou odměněni jako první papež a
první biskupové, mučedníci pro víru v Ježíšovu smrt a
zmrtvýchvstání.
O
tomto „jediném denáru“ promluvil tři roky po svém zvolení
promluvil Svatý otec Benedikt XVI. v úvodu k modlitbě
Pozdravení andělského:
Možná
si vzpomenete, když jsem se v den svého zvolení obracel
k zástupu na náměstí svatého Petra, bezděčně mne napadlo
prezentovat se jako dělník na vinici Páně. Nuže, v dnešním
evangeliu podle sepsání svatého Matouše Ježíš vypráví své
podobenství o pánu vinice, který v různé denní hodiny volá
dělníky, aby šli pracovat na jeho vinici. Večer dává všem
stejný plat. Jeden denár. Vyvolá to protest těch, kteří
pracovali už od rána. Je jasné, že onen denár reprezentuje věčný
život, dar, který Bůh nabízí všem, ba, především těm, kteří
jsou považováni za „poslední“.
První poselství tohoto podobenství spočívá ve faktu, že pán
takříka neuznává nezaměstnanost; chce, aby na jeho vinici byli
zaměstnáni všichni. A být povolán je vlastně už první odměna:
moci pracovat na vinici Páně, dát se do jeho služby,
spolupracovat na jeho díle je už samo o sobě nedocenitelnou
odměnou za jakoukoliv námahu. Ale to chápe pouze ten, kdo miluje
Pána a jeho Království; kdy naopak pracuje jedině kvůli platu,
nikdy si neuvědomí hodnotu tohoto nedocenitelného pokladu.
…Rád
bych zdůraznil, že Matouš prožil tuto zkušenost sám na sobě.
Byl totiž předtím, než ho Ježíš povolal, celníkem, a proto
byl považován za veřejného hříšníka, vyloučeného z “Pánovy
vinice“. Ale všechno se změní, když přejde kolem jeho
výběrčího stolu, pohlédne na něho a řekne mu: „Následuj
mě“. Matouš vstal a následoval
ho. Z veřejného hříšníka se ihned stal Kristovým
učedníkem. Z „posledního“
se stal prvním, díky Boží logice, která „ k našemu štěstí
- je jiná než logika světa. “Mé
myšlenky nejsou vaše myšlenky -
říká Pán ústy proroka Izajáše „a
mé cesty nejsou vašimi cestami“.
Také svatý Pavel zakusil radost,
když se cítil být povolán Pánem a pracovat na jeho vinici. A
kolik práce jen vykonal! Ale jak on sám vyznává, byla to Boží
milost, která pracovala v něm, ona milost, která
pronásledovatele Církve přeměnila v apoštola národů.
Takže pak říká: „Vždyť pro
mne život je Kristus a smrt ziskem“.
A hned dodává: „Avšak kdybych
tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto
nevím, co bych měl volit“. Pavel
dobře pochopil, že pracovat pro Pána je už na této zemi odměna.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
"Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel
časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky
denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti
hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte
i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem
dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna
tak.
Vyšel kolem pěti hodin a našel
jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně
stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte
i vy na mou vinici!'
Když nastal večer,
řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim
mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili
kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první,
mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali
jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli
tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli,
nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří,
a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s
tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?'
"
(Z
promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini , Castel
Gandolfo 21. 9. AD MMVIII; zdroj:
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=1015
7
O.
Vladimír Mikulica
