LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ cyklu B:
XIII. neděle v mezidobí
Čtení
z knihy Moudrosti zdůrazňuje základní cíl člověka, který je
podmíněn nesmrtelností lidské duše: přijmout spásu danou
zmrtvýchvstalým Ježíšem Kristem ve svatém křtu.
Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno
stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí
prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne.
Spravedlnost smrti nepodléhá.
Vždyť
Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní
přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět,
zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.
Svatý David zpívá v žalmu o vyvedení své duše z podsvětí.
Později,
o Letnicích, při nichž se zrodila Církev, svědčí svatý Petr
právě o víře krále Davida ve vzkříšení lidských těl, v
nesmrtelnost lidské duše:
Chci
tě oslavovat, Hospodine,
neboť jsi mě
vysvobodil.
Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť
jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou rado-vali moji
nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals
mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Zpívejte
Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu!
Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život,
zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Slyš,
Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek
jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit
navěky!
Čtení
z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům dvatý Pavel
nese v době dar křtu: Duch Ježíše Krista, který se s velkou
láskou stará o hladovící a unavené katechumeny.
Bratři
!
Jako vynikáte po každé stránce:
ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce,
kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle
lásky.
Znáte přece milost našeho
Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým,
abyste vy zbohatli z jeho chudoby.
Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami
do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších
okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby
zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to
vyrovná, jak stojí v Písmu: 'Kdo nasbíral mnoho, tomu
nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.'
V
evangeliu podle sepsání svatého Marka čteme o dvojím zásahu
Ježíše Krista, plného moci Ducha Svatého, do "ordo
naturalis". O uzdravení těžce nemocné ženy a o vzkříšení
malé dívky.
Žena trpící krvotokem, kterou Ježíš uzdraví, se Jej s vírou dotkne – lemu Jeho roucha. A je uzdravena.
Naproti tomu budoucí svědkové vzkříšení jsou schopni se posmívat.
Ježíš – náš Pán – v této praktické dvoukatechezi učí přijetí svatého křtu: nejprve je třeba uvěřit, jako věřila nemocná žena či otec umírajícího děvčátka, pak je možné – až po této cestě, kterou nás dnes Ježíš zástupem toužících i pochybujících provází – přijít na místo, kde nám dá poznávat tajemství svého i našeho budoucího zmrtvýchvstání.
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho
shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře,
přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se
Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje
dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a
žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a
tlačili se na něj.
Byla tam jedna
žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha
lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí
nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o
Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů.
Řekla si totiž: "Jestli se do-tknu třeba jen jeho šatů,
budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na
těle, že je ze svého neduhu vyléčena.
Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla zázračná moc.
Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se to dotkl mých
šatů?"
Jeho učedníci mu
odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a
ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel,
aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá
ustra-šená a rozechvěná - věděla dobře, co se s ní stalo
padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu.
On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v
pokoji a buď zdráva, (zbavena) své-ho neduhu!" Zatímco ještě
mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou:
"Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?"
Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému
synagógy: "Neboj se, jen věř!" Nedovolil nikomu, aby šel
s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi.
Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch,
lidi, jak pláčou a velmi naří-kají. Vešel dovnitř a řekl jim:
"Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale
spí." Posmívali se mu.
On však
všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své
společníky a šel do světnice, kde dítě leželo. Vzal ji za ruku
a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám
ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž
dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim
přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby
jí dali jíst.
( Z dosud nepublikovaného textu Svatého otce Benedikta XVI. napsaného 12. 5. AD MMXVIII ;http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=27644)
Otec
Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Přišels mezi nemocné dědičným hříchem Adamovým,
Ježíši, podivuhodně rozmnožující chléb na břehu Genezaretského jezera -
a rozmnožuješ i nyní v mysteriích Církve dar "ordinis naturalis" – chléb.
Tak proměňuješ duši každého z nás,
přijímajících "novou zemi":
nový řád přirozenosti, očišťovaný Tvou smrtí na kříži a Tvým zmrtvýchvstáním,
naplňující nás tímto Duchem zahlazení hříchu Adamova i osobních ve svatém křtu.
Tak jsi zasáhl, Ježíši, do světa:
potvrdils, že jsi jeho centrem,
centrem jeho řádu přirozenosti,
který jsi očistil a spojuješ s Boží milostí.
Proto bez Tebe – i dosud neočištěná duše – nemá svůj střed, svůj cíl.
Kdo by hovořil o přirozených věcech bez vztahu k Tobě, k Otci a k Duchu Božímu,
tápe.
Jde ke smrti.
Tys přišel, abys nás přivedl ke slavnosti pohřbu našeho hříchu:
ke křestnímu ponoření do temné noci,
v níž jen Ty jsi a můžeš být světlem světa.
Amen.
