neděle 7. května 2017

Čtvrtá neděle velikonoční

Ježíš otevírá dveře, své srdce,
do ovčince Dobrého pastýře






V dnešní nedělní liturgii čteme nejprve slova ze Skutků apoštolů, která zaznamenávají první kázání pastýře Petra, prvního mezi apoštoly. Duch svatý prostřednictvím jeho slov vede posluchače k nevyššímu dobru, k přijetí svatého křtu.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil k lidem:
    "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
   Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh."
   Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí. 

Žalmista nazývá Boha Dobrým pastýřem. Hospodin se stará o své ovce, o spásu duší, provádí temnotou ke světlu, ke svatému křtu: dobrý pastýř Ježíš, Boží Syn.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.

Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.

Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.

Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.


Papež Petr píše ve svém prvním, pastýřském listu: „Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.“ Předtím píše o povolání, které se křesťanům jako ovcím dobrého pastýře dostalo: Dobrý pastýř Ježíš šel cestou očistného utrpení a obětní smrti za naše hříchy.


 Milovaní!
   Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.


V úryvku z evangelia podle sepsání svatého Jana varuje Ježíš před tím a před těmi, kdo loupí lidské duše, „zabíjejí je“, aby nemohly být spaseny, vytrhují je z ovčince katolické Církve. Dobrý pastýř je ten, kdo se statečně – i svou smrtí proti satanu a démonům postaví.  Biskup a kněz má povinnost stát na místě Ježíšově, být hlásáním evangelia až k prolití krve dveřmi, vstupem do ovčince, být současně i ochráncem svěřených duší v Duchu Ježíšově, který se za nás obětoval až ke kruté smrti na kříži. – Jen „Conversio ad Dominum“, jen svatost papeže, biskupů a kněží z nich činí dobré pastýře.
V antické církvi bylo zvykem, že biskup nebo kněz po homilii vybídnul věřící zvoláním: „Conversi ad Dominum“ „ obraťte se nyní k Pánu. Především to znamenalo, že se otočili k Východu, směrem k východu slunce jako znamení Krista, který se vrací a kterému jdeme vstříc slavením Eucharistie. Tam, kde to z nějakého důvodu nebylo možné, otáčeli se k obrazu Krista v apsidě nebo ke kříži, aby se vnitřně zorientovali směrem k Pánu. V posledku se totiž jednalo o vnitřní fakt: conversio, obrácení naší duše k Ježíši Kristu a tak k Bohu živému, k pravému světlu. S tím se pak pojilo další zvolání, které dodnes před mešním kánonem společenství věřících opakuje: „Sursum corda“ „ vzhůru srdce, ven z pletiva našich starostí, našich tužeb, našich úzkostí, našich roztržitostí „ vzhůru vaše srdce, vaše nitro! K oběma zvoláním jsme určitým způsobem vybízeni v obnově našeho křtu: Conversi ad Dominum “ stále znovu se musíme odtrhávat od špatných směrů, v nichž se pohybujeme tak často svým smýšlením i jednáním. Stále znovu se musíme obracet k Němu, který je Cesta, Pravda a Život. Stále znovu se musíme stávat „konvertity“, obrácenými celým svým životem k Pánu. A stále znovu musíme nechávat své srdce vyprošťovat z tíže gravitace, jež ho táhne dolů, a vnitřně ho pozvedat vzhůru: k pravdě a lásce. Děkujme v této chvíli Pánu, protože nás mocí svého slova a svatých svátostí orientuje správným směrem a táhne naše srdce vzhůru. A prosme jej: Ano, Pane, učiň, ať se staneme velikonočními lidmi, muži i ženami světla, naplněnými ohněm tvé lásky. 

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti." 

O. Vladimír



MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ


Poté, co jsi zbavil slepého on narození slepoty,
mluvíš Ježíši k tomu, který pohlédl a k těm, kdo již vidí
a vyznávají Tebe jako Mesiáše;
to jsou katechumeni Tvé Církve – prožili uzdravení, sémeion svatého křtu.
Poznávají Tebe, bránu do věčného života,
brzy uvidí Tvůj kříž, uslyší slovo žen a učedníků,
jejichž jménem bude papež Petr hovořit,
o prázdném hrobu, o Tobě zmrtváýchvstalém:
uvidí Ducha svatého a křestní vodu v baptisteriu –
budou pokřtěni.
Ti, kteří však říkají „vidíme“ a jsou přitom slepí,
setrvávají ve svém hříchu:
nechávají se vést zlodějem a lupičem, vlkem,
jenž jak Šavel stádo rozhání,
Pro ně ses stal dveřmi, i jim otevíráš své srdce,
pokud vejdou, budou zachráněni.
Pro nás, kteří jsme „Conversí ad Te“
Dobrým pastýřem
 - spásou, věčnou radostí.
Amen.

SESLÁNÍ DUCHA K OBNOVENÍ JEDNOTY S BOHEM - HRÁZ PROTI PROCESU ŠTĚPENÍ

  V pohanské i judaistické tradici patří dožínky první letní sklizně, letnice, k pradávným liturgickým slavnostem, které v sobě již ...