sobota 16. prosince 2017

Posvátný křest – ponoření do radosti





3. neděle adventní

V prvním čtení této třetí neděle adventní z knihy proroka Izajáše čteme slova, která Bůh Otec vztáhl mocí svého Ducha na svého Syna. Ježíš jimi sám o sobě v nazaretské synagoze před dvěma tisíci lety prorokoval. Předpověděl radost, kterou přichází dát každému, kdo přijme Jeho evangelium, protože sama Ježíšova duše – stále, sycena nepřerušeným životem ve spojení s Bohem Otcem a Duchem „jásá radostí“.
 

   Duch Pána, duch
Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.
   Radostí jásám v Hospodinu, má duše
plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.


Mezizpěv této radostné, svatodušní neděle v Adventu nepochází od Žalmisty, ale přímo od Matky Boží Panny Marie, Královny Adventu e jeho radosti – Ježíše, s nímž zpívá toto své Magnificat:

Můj duch jásá v mém Bohu! 

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.

Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.





Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům, řekl Svatý otec Benedikt XVI. před modlitbou Pozdravení andělského před devíti lety, navazuje na vstupní antifonu této třetí neděle adventní, která nese jméno „neděle Gaudete“, „Radujte se“, protože vstupní antifona mše svaté užívá výraz svatého Pavla z listu Filipanům, kde praví: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ A hned poté dodává „Pán je blízko“. To je důvod radosti. Co však znamená, že „Pán je blízko“? Jak máme chápat tuto „blízkost“ Boha? Apoštol Pavel ve svém listu, psaném Filipanům myslel evidentně na Kristův návrat a vybízí je, aby se radovali, protože je to jisté.

Nicméně, sám svatý Pavel ve svém listě Soluňanům, poznamenává, že nikdo nemůže znát chvíli Pánova návratu a varuje před jakýmkoli šířením paniky, jakoby Kristův návrat už měl nastat. Již tehdy proto Církev, osvícená Duchem svatým, chápala, že „blízkost“ Boha není otázkou prostoru a času, nýbrž otázkou lásky: blížící se lásky! Nadcházející Vánoce nám připomenou tuto základní pravdu naší víry, abychom před Jesličkami mohli zakoušet křesťanskou radost naší víry, až budeme v novorozeném Ježíši rozjímat tvář Boha, který se nám z lásky stal blízkým.

Bratři!
   Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.
   Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
   Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.






Na závěr svatopetrské, gregoriánské liturgie obvykle čítáváme Prolog evangelia podle sepsání svatého Jana, z něhož je i dnešní mešní evangelijní úryvek o svatém Janu Křtiteli, jenž je nejprve Vyznavačem, Confessorem, a tak se stává prorokem křtu Ježíšova.
Sám křtí vodou, aby ukázal, že po vyznání hříchů, které při tomto křtu k pokání vyžaduje, přichází ten, jenž nám dá vánoční radost inkarnace prožít právě na základě naší kajícnosti – svatojanského křtu: pokřtí nás vodou a Duchem nebeské radosti; budeme ponořeni do Jeho přítomnosti, do tajemství jeho jediné, a tím i naší neopakovatelné inkarnace Ducha svatého v mysteriu křtu, ve znovuzrození.

   Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
   A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem."
   "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
   Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"
   Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izajáš."
   Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?"
   Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil. 

Na závěr své promluvy o neděli Gaudete papež Benedikt XVI. řekl: V tomto smyslu je pro mne opravdu radostí, že se mohu účastnit krásné tradice žehnání figurek „Ježíška“, jehož si vložíte do Jesliček. Obracím se zejména na vás, drazí chlapci a děvčata z Říma, kteří jste přišli se svými „Ježíšky“, jež nyní požehnám. Zvu vás, abyste se spojili se mnou a sledovali pozorně tuto modlitbu:


Bože, náš Otče,

ty jsi tak miloval svět,

žes k nám poslal svého jediného Syna Ježíše, narozeného z Panny Marie,

abys nás zachránil a přivedl k sobě.

Prosíme Tě, abys požehnal tato zpodobení Ježíše,


který se chystá přijít do našich domovů.

Kéž jsou v nich znakem tvé přítomnosti a tvé lásky.

Dobrý Otče, požehnej také nás, naše rodiče, naše rodiny a naše přátele.


Otevři naše srdce, abychom dovedli Ježíše s radostí přijímat, konat vždycky to,


co žádá a vidět ho ve všech, kteří potřebují naši lásku.

Prosíme tě o to jménem tvého milovaného Syna, Ježíše, 


který přijde dát světu mír.

On žije a kraluje na věky věků.


Amen.

(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini, Náměstí svatého Petra 14. prosince AD MMVIII; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=10542)


O. Vladimír Mikulica

"Duše bolí"

- tak si  povzdechne  jeden z hrdinů v povídce ze sbírky próz "sovětského" spisovatele Vasilije Šukšina  ve vesnici, v níž ...