Oktolog
Otec Oldřich:
V sobotu 5. února mohl bratr Lupicinus být blíže událostem, které se odehrály ve slovanské lužickosrbské Chotěbuzi. Slovanské proto, že i když se podle slov jednoho z místních duchovních správců, ke slovanské národnosti hlásí používáním jazyka asi 8 000 obyvatel tohoto regionu, většina ostatních, ač srbštinu nepoužívají nebo neznají, přesto vnímá své slovanské kořeny. V Chotěbuzi – druhém největším městě kraje - se sešlo u místního kostela asi pět tisíc občanů. Jednalo se skutečně o občany, kteří nepředstavovali žádné politické uskupení. Což lze vidět na filmových záběrech. Protestovali proti vládě, která nechává a svou nečinností podporuje rozbroje mezi imigranty z Afriky či Asie. (Zdaleka se nejedná o uprchlíky před válkou či náboženským pronásledováním. Těch je v Německu mizivá menšina. A takoví by měli přejít do azylových center své sousední země, kde by jim pronásledování nehrozilo, a nikoli ilegálně překročit hranice).
V sobotu 5. února mohl bratr Lupicinus být blíže událostem, které se odehrály ve slovanské lužickosrbské Chotěbuzi. Slovanské proto, že i když se podle slov jednoho z místních duchovních správců, ke slovanské národnosti hlásí používáním jazyka asi 8 000 obyvatel tohoto regionu, většina ostatních, ač srbštinu nepoužívají nebo neznají, přesto vnímá své slovanské kořeny. V Chotěbuzi – druhém největším městě kraje - se sešlo u místního kostela asi pět tisíc občanů. Jednalo se skutečně o občany, kteří nepředstavovali žádné politické uskupení. Což lze vidět na filmových záběrech. Protestovali proti vládě, která nechává a svou nečinností podporuje rozbroje mezi imigranty z Afriky či Asie. (Zdaleka se nejedná o uprchlíky před válkou či náboženským pronásledováním. Těch je v Německu mizivá menšina. A takoví by měli přejít do azylových center své sousední země, kde by jim pronásledování nehrozilo, a nikoli ilegálně překročit hranice).
Demonstrace,
která se odehrála v srbské Lužici, se liší od dosavadních, které v daleko
větší míře probíhaly v nedávné době ve větších německých městech. Spíše se
jí podobají nepokoje, které sílí v středoitalské čtyřicetitisícové Maceratě
kvůli hrůzné sadistické vraždě, kterou na patnáctileté Italce spáchal
Nigerijec.
Je předzvěstí
spíše občanské než politické revolty.
Chtěl bych se
Vás zeptat, jak vnímáte tento stupeň krize současné Evropské unie.
Bratr
Lupicinus:
Obě místa, na
nichž tyto revolty propukají, jsou centrem života katolické Církve daného
kraje. V Maceratě ovšem dokonce během demonstrací uzavírají kostely…
Tím chci
říci, že tato občanská krize se velmi úzce navazuje na krizi Církve v Evropě.
Bratr
Akvilinus:
Evropská unie
byla Otci zakladateli položena na křesťanském katolickém základu. O tomto se
ovšem dnes mlčí. I o symbolech: modré unijní vlajky symbolizující – včetně hvězd
- prosbu o ochranu k Panně Marii i touhu jí celé dílo evropské obnovy
katolických států zasvětit.
Odtud bychom
měli vyjít - ex fontibus – od pramenů,
základů, na nichž stojí tato stavba Evropského domu, abychom se zorientovali v současné
krizi.
Bratr
Juniper:
Ovšem je
potřeba dodat, že „diabolos est simia Dei“ („ďábel je opicí Boží, jeho
napodobovatelem“, poznámka O. Oldřicha) – že totiž založení Porúrské unie,
Evropského hospodářského společenství a nakonec současné Unie je přisuzováno
satanovi – v podání zednářských plánů na konečné řešení otázky „katolických
států“. Myslím tím i plán toho, který stojí jako temný duchovní otec za současnou
snahou „obohacení“ a výměny bílého obyvatelstva Evropy za černochy a Asiaty,
šlechtice Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho, jehož myšlenky převzali další destruktivní ideologie, čítaje
v to Adolfa Hitlera či německé politiky, kteří se vědomě a chtěně na
Kalergiho plánu dnes v Německu potažmo v dalších státech Unie
angažují. Mimoto byla tato umělá migrace schválena oficiálně v OSN již v roce
2000. Mohli bychom tedy politiky rozčlenit na ty, kteří jsou aktivními či
poslušnými vykonavateli této směrnice a na ty, kteří se zastrašeně či statečně
brání.
Bratr
Modestus:
K těm,
kteří se chtěně či váhavě podílejí na tomto plánovaném masovém sociálním a
rasovém inženýrství, je třeba přičíst ty, kteří byli ve francouzském revolučním
parlamentu po roce 1790 nazýváni „bahnem“ – byli to ti, kdo se podle osobních
výhod přikláněli na tu či onu stranu. V tomto případě ovšem je v pozadí
zisk nikoli jen kariérní či společenský, ale majetkový a finanční. Současný
obchod s lidmi – Afričany a Asiaty – je pro pašeráckou mafii a pro
organizace na ní napojené – včetně našich – zdrojem největších finančních zisků, větších než distribuce omamných drog a pornografie. Což byly dosud největší zdroje
příjmů pro člověka zaprodaného démonu chtivosti po penězích.
Bratr Akvilinus:
Tím se formuluje
odpověď na Vaši „quaestio“, Otče Oldřichu:
Krize
současné Evropské unie, která už expanduje do občanské revolty, přesahující
poltické cíle, tedy už k občanské nespokojenosti in genere, což bývá
roznětkou občanských válek, je „rajská pýcha“ těch, kdo chtějí ovládat druhé, a
to vedeni démonem sebelásky, nenávistí k nezištné lásce, kterou Bůh
projevil a dal v Ježíši Kristu a zpřítomňuje ji ve společenství hříšníků, jež posiluje v nebeské a pozemské instituci Církve; i těch, kteří
projektovali tuto zvrácenou a do zkázy vedoucí touhu do vnější masové formy „genetického
inženýrství“. Postavili se tak zdánlivě na roveň Bohu. Tedy na místo satana,
podobně jako tomu bylo u prarodičů v ráji.
K těmto pak
je třeba připočíst nemocné, stojící na úvodních stupních zkázy své duše i duší
bližních, a tím i zkázy rodin, obcí, států a soustátí, jímž Evropská unie je: nemocné
touhou po penězích.
Bratr
Adeodatus:
Možná
zasahuji nevhodně do hledání odpovědi na otázku, která nás má vést k východisku
z krize současné Unie…
Jsem
přesvědčen, že Evropská unie již neexistuje. Myslím, že hovoříme o tématu,
jehož obsah se již značně posunul, a proto řešení, které bychom nyní mohli
nalézat, by bylo zpozdilé, neaktuální, přišlo by pozdě.
Otec
Vladimír:
Co myslíš tím,
že Evropská unie již neexistuje, bratře Adeodate?
Bratr
Adeodatus:
Vycházím z definice
státního zřízení: jedna vláda, jeden lid, jedno území.
Jednu vládu
Evropská unie má, stále více centralizující sebe i poddané obyvatelstvo. Jeden
lid v Evropské unii je, jenže nyní se začínají ukazovat rozdíly a chtěné
diference: tendence chránit křesťanské, národní, rodinné hodnoty. A Unii, která
se stala příkladem rozvinutého socialismu států jednoho svazu, chybí podobně
jako dříve Svazu sovětských socialistických republik ideová jednota, jež by
tyto třecí plochy vyhladila a opět evropské státy sjednotila. Marxisticky ladění
představitelé tzv. pravicových či levicových stran marně hledají ve snaze o
záchranu jednotící ideu v hospodářském pokroku – pro který jsou ochotni obětovat
vlastní víru - tedy spásu své duše - i národ a funkční rodinu. Někteří marně používají návnady peněz v dotacích
a grantech. Či peněz jako formy náboženského a politického nátlaku k zachování
jednoty.
To obojí je
ovšem pouze krizí vlády a krizí v řadách obyvatelstva.
Kritický bod
překročení krize je ovšem konec existence státu z důvodů ztráty území. V tomto
případě zrušení hranic státu Evropské unie, které se projevilo, když německá
kancléřka pozvala tzv. uprchlíky ze Sýrie přes několik jiných států, a především
přes hranici Unie, do Německa, aniž by tyto hranice přešli: v té chvíli hranice
neexistovaly a od té doby stále neexistují. Pohraničníci a policisté se museli
bezmocně dívat na často agresivní dav, který jako invazijní občanské vojsko
procházel přes otevřené území bývalého soustátí, jak je to vidět na množství filmových
záběrů a jak je slyšet od očitých svědků, i politiků, kteří se o této
neskutečné tragédii Evropy jeli přesvědčit na bývalé hranice osobně.
Stát, který
nemá hranice, neexistuje. Evropská unie je již tři roky nemá.
Je minulostí.
Její instituce, zákony, výkonná moc ještě do určité mír funguje, ale tak to
bývá častěji při zhroucení každé říše. Tak tomu bylo i při pádu Římské říše.
Imigranti
přelézali již hradby města Říma, zatímco zasedal a rokoval římský senát…
Otec Michael:
Carissimi! Budeme
muset již dnes končit náš Oktolog.
Malomocný z evangelia
této neděle byl uzdraven Ježíšem.
Ať hroutící
či již zhroucená a na svou sebevraždu hledící Evropská unie má stále šanci
povstat z prachu pýchy. Přestat pronásledovat Církev a křesťanství a jako
Šavel z Tarzu uslyšet: "Proč mne pronásleduješ?" - Přijmout milost oslepnutí,
nikoli osvícenství, a nechat se dovést do Damašku – ke křtu.
Modleme se za milost záchrany našich rodin, farností, kněží, řeholníků a řeholnic, za záchranu národů v Evropě i Evropského domu, tohoto pošpiněného ideálu.
Modleme se za milost záchrany našich rodin, farností, kněží, řeholníků a řeholnic, za záchranu národů v Evropě i Evropského domu, tohoto pošpiněného ideálu.
Jako ti,
kteří byli dříve takto „málo mocní“, slabí v modlitbě a ve víře, že
modlitbou můžeme změnit svá srdce i srdce zlých:
poklekněme k modlitbě!
http://leva-net.webnode.cz/news/tommy-robinson-v-chotebuzi-demaskuje-praktiky-skutecnych-fasistu/
https://www.hlavnespravy.sk/taliansky-kriminalista-nasej-zmrzacenej-pamele-s-najvacsou-pravdepodobnostou-vrah-zjedol-srdce-ako-trofej/1310870
https://www.hlavnespravy.sk/taliansky-kriminalista-nasej-zmrzacenej-pamele-s-najvacsou-pravdepodobnostou-vrah-zjedol-srdce-ako-trofej/1310870
KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.
Dominica
Quinquagesima, Druhá neděle po Devítníku:
LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Třetím liturgickým kázáním
svatého Pavla po předchozích dvou epištolách minulých nedělí vrcholí naše
předpostní příprava. Úryvek z prvního listu do Korinta je slavnou
ouverturou Apoštolovy nauky o charismatickém Těle Kristově, o Církvi – částí takzvané
Velepísně lásky. První jeho kázání o neděli Devítníku požadovalo připravenost
na tuhý zápas, druhé kladlo důraz na vytrvalost. Třetí zdůrazňuje lásku, která
má provázet a oživovat naše zápasy a oběti. Žádná ctnost nemá pravou cenu před
Bohem a není zárukou spásy, pokud není spojena s láskou, kterou dává srdci Duch
Svatý. Láska je pravou podobou všech ctností a zajišťuje jim přetrvání do
věčnosti.
Při průvodu ke čtení
evangelia, stupňovém zpěvu, Graduale, vyslovuje svatý Žalmista díky za Boží lásku projevenou ve
vykupitelském díle: Ty jsi Bůh, který koná divy,
proslavil jsi mezi národy svou moc; svým ramenem jsi vysvobodil svůj lid,
Jakubovy a Josefovy syny.
V předpostním zpěvu
zvaném Tractus, který se v tomto období zpívá na místě evangelního
alelujového verše, pokračuje svatý David v díkůvzdání: Jásejte Bohu všechny země, služte Pánu s radostí,
předstupujte před něho s plesáním. Pamatujte, že Hospodin je Bůh, on nás učinil,
nikoliv my sami, jsme jeho lid a ovce jeho pastvy.
V evangeliu podle
sepsání svatého Lukáše náš Pán Ježíš Kristus prorokuje v závěru své Velké cesty před
vstupem do Jeruzaléma o tom, že bude odsouzen, umučen, že zemře a poté třetího
dne vstane z mrtvých. Uvádí nás tímto proroctvím do postní doby, k sestupu
do „prachu, v něž se obracejí těla, která čeká skrze jeho smrt a
zmrtvýchvstání Poslední soud. A to je jedno z témat blížící se Popeleční
středy. Celý úryvek tohoto evangelia je úvodem k postní době: učedníci
nerozumějí Ježíšovým slovům, jejich mysl je zastřena pro vnímání duchovní
skutečnosti Ježíšovy smrti a pravého křesťanského materialismu, jehož výchozím
bodem je zmrtvýchvstání našeho Pána. Náš Spasitel jasně předpovídá své budoucí
utrpení, ale učedníci nic nechápou. Proto je potřeba, aby nám Pán otevřel zrak,
podobně jako slepému u Jericha. Musíme si osvojit jeho naléhavou prosbu: Pane, ať vidím!
LITURGICKÁ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:
6. neděle v
mezidobí
Tématem dnešních liturgických čtení je malomocenství, a to nejen jako nemoc, ale i jako exkomunikace, vyčlenění ze společnosti a z judaistického náboženství. Ježíš přichází obojí překonat, nemoc, za níž se skrývá smrt, i judaismus, který - naplněním nového měchu novým vínem, překoná založením nikoli již náboženství sensu stricto, ale křesťanstvím: sám Bůh, Tóra, jíž je Boží Syn, v Něm přichází a zachrání nás. Čtení z třetí knihy Mojžíšovy nás seznamuje jak s „židovskými starožitnostmi“, tak i s judaistickou exkomunikací.
Tématem dnešních liturgických čtení je malomocenství, a to nejen jako nemoc, ale i jako exkomunikace, vyčlenění ze společnosti a z judaistického náboženství. Ježíš přichází obojí překonat, nemoc, za níž se skrývá smrt, i judaismus, který - naplněním nového měchu novým vínem, překoná založením nikoli již náboženství sensu stricto, ale křesťanstvím: sám Bůh, Tóra, jíž je Boží Syn, v Něm přichází a zachrání nás. Čtení z třetí knihy Mojžíšovy nás seznamuje jak s „židovskými starožitnostmi“, tak i s judaistickou exkomunikací.
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:
"Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.
Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."
Přikrytím hříchu, o němž zpívá Žalmista není určité částečné odpuštění, jak zlehčoval zahlazení hříchů ve svátosti smíření P. Martin Luther, ale konstatování starozákonních uzdravení nemocí a obětí za hřích: příprava na příchod, přivedení slepce, který volá u Jericha. Poznává v Ježíšovi Mesiáše, a proto svou slepotu může více a více vnímat jako malomocenství Staré smlouvy. Útočištěm nazývá Mesiáše, jehož čeká, jehož pomoci se dovolává:¨
Tys mé
útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.
Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu.
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti", a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.
Horliter pro Tóru, Šavel z Tarzu, byl zcela proniknut zachováváním předpisů judaismu o stolování, o vzájemné komunikaci, o sobotním zachovávání pracovního klidu. Po konverzi, po vylit oslňujícího světla Ducha Ježíšova a Otcova u Damašku, poznal, že pravou Tóru pronásledoval, a proto nyní vybízí, aby se dělo vše předchozí – jídlo, pití, jednání, podle Logu, podle Vtěleného Slova, Vtělené moudrosti. Duch svatý v Církvi je nyní arbitrem jednání, které má Jeho dynamiku, Jeho moc, moc Ježíšova zmrtvýchvstání. Proto píše Apoštol v prvním listu Korinťanům tato slova k jejich i naší spáse:
Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu.
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti", a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.
Horliter pro Tóru, Šavel z Tarzu, byl zcela proniknut zachováváním předpisů judaismu o stolování, o vzájemné komunikaci, o sobotním zachovávání pracovního klidu. Po konverzi, po vylit oslňujícího světla Ducha Ježíšova a Otcova u Damašku, poznal, že pravou Tóru pronásledoval, a proto nyní vybízí, aby se dělo vše předchozí – jídlo, pití, jednání, podle Logu, podle Vtěleného Slova, Vtělené moudrosti. Duch svatý v Církvi je nyní arbitrem jednání, které má Jeho dynamiku, Jeho moc, moc Ježíšova zmrtvýchvstání. Proto píše Apoštol v prvním listu Korinťanům tato slova k jejich i naší spáse:
Bratři!
Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.
Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista
O těchto nedělích, uvedl dnešní evangelní úryvek Svatý otec Benedikt XVI., nám svatý Marek podává k úvaze řadu různých zázračných uzdravení, z nichž bylo dnes představeno jedno velmi výjimečné, totiž uzdravení malomocného, který přistoupil k Ježíšovi, poklekl a poprosil ho: „Chceš-li, můžeš mě očistit!“ Ježíš s ním měl soucit, vztáhl ruku a řekl mu: „Chci, buď čistý!“. Nato došlo k uzdravení onoho člověka, kterému Ježíš přikázal, aby o tom nikomu neříkal, ale šel se ukázat kněžím a přinesl oběť podle předpisů Mojžíšského zákona. Onen uzdravený malomocný však nedokázal mlčet, ba dokonce začal hlásat všem, co se mu přihodilo, takže ze všech stran - jak líčí evangelista - začalo přicházet k Ježíšovi ještě více nemocných, což jej přimělo zůstat mimo město, aby neuvázl v obležení mezi lidmi.
Ježíš
malomocnému řekl: „Buď čistý!“. Podle starého židovského zákona byla
lepra považována nejen za chorobu, nýbrž za nejtěžší formu „nečistoty“ z
hlediska náboženského kultu. Kněžím proto příslušelo ji diagnostikovat a
nemocného prohlásit nečistým, takže se musel vzdálit ze společenství a zůstat
mimo své obydlí až do eventuálního a dobře prověřeného uzdravení. Lepra tedy
představovala určitý druh náboženské i občanské smrti, a její vyléčení bylo
jakýmsi vzkříšením. V malomocenství je možné spatřovat symbol hříchu, který je
pravou nečistotou srdce, schopnou vzdálit nás od Boha. Tím, co nás odděluje od
Boha, jak to chápaly staré normy, proto není fyzická choroba lepry, nýbrž vina,
tedy duchovní a morální zlo. Proto Žalmista zvolá: „Šťastný je ten, komu
byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt“. A potom obrácen k Bohu
praví: „Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil.
Řekl jsem: Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti. A tys odpustil, co jsem
zavinil hříchem“. Hříchy, kterých se dopouštíme, nás vzdalují od Boha a nejsou-li
pokorně vyznány v důvěře v Boží milosrdenství, vedou až k tomu, že způsobí smrt
duše. Tento zázrak proto nabývá velkého symbolického významu. Ježíš, jak
předpověděl svatý Izajáš, je Služebníkem Páně, který „nesl naše utrpení,
obtížil se našimi bolestmi“. Ve svém umučení se stane jakoby malomocným,
znečištěným našimi hříchy a oddělený od Boha: to všechno činí z lásky, aby nám
vymohl smíření, odpuštění a spásu. Ve svátosti pokání nás ukřižovaný a
vzkříšený Kristus očišťuje svým nekonečným milosrdenstvím, vrací nás do
společenství s nebeským Otcem a s bratřími, obdarovává nás svou láskou, svou
radostí a svým pokojem.
Nemoc je
charakteristickou součástí lidského života, dokonce může představovat jeho
realistickou metaforu, jak příznačně vyznává sv. Augustin v jedné své modlitbě:
„Smiluj se nade mnou, Pane! Hleď, neskrývám své rány. Tys lékař, já jsem
nemocný; tys milosrdný, já jsem ubohý“.
Kristus je
pravý „lékař“ lidstva, kterého nebeský Otec poslal do světa, aby uzdravil
člověka, poznamenaného na těle i na duchu hříchem a jeho následky. Právě o
těchto nedělích nám evangelium představuje Ježíše, jenž se na počátku své
veřejné činnosti zcela věnuje kázání a uzdravování nemocných v galilejských
vesnicích. Nesčetná zázračná uzdravení, která koná na nemocných, potvrzují „radostnou
zvěst“ o Božím království. Dnešní evangelijní úryvek vypráví o uzdravení
malomocného a velmi výmluvně vyjadřuje intenzitu vztahu Boha k člověku, jež je
shrnuta do úchvatného rozhovoru: „Chceš-li, můžeš mě očistit“, říká
malomocný. „Chci, buď čist,“ odpovídá mu Ježíš, dotýká se ho rukou a
zbavuje ho malomocenství. V tomto dialogu je soustředěna celá historie spásy:
ono Ježíšovo gesto, ve kterém natáhne ruku a dotkne se ranami posetého těla
prosícího člověka, dokonale ukazuje Boží vůli znovu uzdravit padlého tvora a
navrátit mu život „v hojnosti“, život věčný, plný, šťastný. Kristus je
Boží „ruka“ natažená k lidstvu, aby mu pomohla vyjít z tekutých písků
nemoci a smrti a postavit se na nohy na pevné skále Boží lásky.
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn:
Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví."
On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.
(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před modlitbou Anděl Páně, 12. února 2006; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=5305;
a 15. února AD MMIX, na
Náměstí svatého Petra
srov.: Svatý Augustin, Vyznání X, 39
O. Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Stoupající cesta lásky
vede od zápasu na stadionu, jak jej líčí Tvůj Apoštol o neděli Devítník,
přes jeho příkladnou výzvu k vytrvalosti, jak nás seznámil se svou
apoštolskou autobiografií,
až k velepísni lásky, která je obžalobou těch, kdo Tebe,
Ježíši, Boží ukřižovaná lásko,
nemilosrdně odsoudili, vedli k ukřižování,
nechali Tě římskou politickou a vojenskou mocí popravit
a pod křížem se Tobě, svému s tolika nadějemi očekávánému Mesiáši,
posmívali, rouhali se.
A Tvoji učedníci, ve chvíli, kdy o tomto všem svém utrpení a zvláště,
že poté třetího dne vstaneš z mrtvých,
nechápou a ani snad akusticky neslyší tato slova, která jsi důrazně
pronesl.
Tím spíše nevnímá jejich srdce, jejich duše,
nyní předestřenou plnou autobiografii závěru Tvého pozemského života.
Proto jim Tvůj Otec připravil u brány Jericha na Mesiáše čekajícího slepce,
na nového Davida.
A Tvůj Duch mu vnuká, aby začal vyznávat Tvé božství
– a v Tobě
postupně
- a plněji po uzdravení – vzývat Božího Syna:
Tak jsou Tebou prorocky zváni apoštolové,
aby vyznali: byli jsme před chvílí slepí
šířili jsme nákazu malomocenství
- judaismus s jeho zákony, přikázáními a předpisy –
a tak přitakali satanu,
který chce sebevraždu, sebeexkomunikaci Evropy,
jejích států, národů a křesťanů.
Proto Tě prosíme za sebe i za ty,
kdo v současném rozkladu bývalé Evropské unie
svou roli nepochopili:
Ježíši, Synu Boží, zbav nás malomocenství víry v sebe, lásky k sobě!
Dej nám uvidět Tebe, trpícího v pronásledované evropské církvi!“
Amen.