…V tomto duchu se nese začátek příhodné doby
Postního období, jak nám to připomněl svatý Pavel v dnešním druhém čtení,
abychom se nechali smířit s Bohem v Ježíši Kristu. Apoštol jakoby napodobuje
proroka Joela a představuje sám sebe jako Kristova vyslance, jasně ukazuje, jak
právě Jeho silou je nabízena hříšníkovi, a tedy každému z nás, možnost
autentického smíření. „S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s
největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha“. Pouze
Kristus může proměnit každou situaci hříchu v novost milosti. Proto má tak
mocný duchovní účinek pobídka, kterou Pavel adresuje křesťanům v Korintu: „Kristovým
jménem vás vyzýváme: Smiřte se s Bohem!“ a dále „Hle, teď je ta doba příhodná,
hle teď je ten den spásy!“
(Z homilie Svatého
otce Benedikta XVI. při liturgii Popeleční středy 21. 2. AD MMVII; zdroj:http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=7344)
O Masopustním úterý se u nás hojněji začínají
rozvíjet či obnovovat zvyky, které již nejsou pro věřícího návratem k
pohanství, ale naopak hlubším pochopením pohanství, jež našlo a opět nachází
svou hloubku v inkarnaci, ve vtělení Ježíše Krista. Vždyť dnes již přes miliardu katolických
křesťanů v naprosté většině pochází od těch, jimž jako pohanům kázal svatý
Pavel, Barnabáš, Jan Marek a ostatní učedníci a apoštolové evangelium o
zmrtvýchvstání. Oněch sedmdesát učedníků, které Ježíš poslal do světa, a kteří
pak po návratu mohli po Jeho zmrtvýchvstání prožít seslání Ducha svatého, bylo
podle tradice právě nejvíc činných mezi pohany a stali se i biskupy mnohých
pohanských měst Římské říše a rovněž i v místech za její hranicí.
Proto známé „vyčištění spižírny“, zvláště od
zásob masa před Popeleční středou a známé proklamace, že postní doba je předjarní
vyčištění těla i psychiky či že půst od masa po čtyřicet dnů postu je
vynikající zdravotní očistná kůra, již nejsou pro nás objevením Ameriky – čili
pohanství – ale samozřejmým přirozeným zákonem, který náš Pán Ježíš nepřišel
zrušit, ale naplnit svým Duchem – přišel, aby nás přivedl k tomu, že se
Jeho Duchem necháme naplnit.
Je známo, že právě jaro a podzim jsou pro ty,
kdo nemají pevné psychické zdraví dobou často plnou obětí.
Zbytečným obětem, které navíc pak vedou
k destrukci osobnosti, a především k vážným škodám na naší nesmrtelné
duši, učiníme přítrž očištěním duše. Nejlépe ruku v ruce
s očišťováním těla.
A proto podobně jako jarní únavě těla předcházíme
i jarní únavě duše právě tím, že začínáme svou očistu od stupňů, které vedou
k očištění pro přijetí Ducha svatého. A tím očištěním je osvobození od
hříchu, kajícnost, konverze, a z ní vycházející skutky lásky.
A tuto cestu
rádi přijímají i ti, kdo naopak prožívají radost ze zdraví duše: pokora nás
vede k tomu, abychom ji neztratili!
Jak?
Někteří – ti statečnější a odvážnější – si
nadcházejících čtyřicet dní vykonávají – třebas soukromě nebo pod individuálním
vedením duchovního Otce své spirituální exercicie. Víme, že k nim položil
základ svatý Ignác z Loyoly, který uspořádal čtyřicet dní podle doby, kdy
na Qaranténě pro nás Ježíš, náš Přítel a Pán, podstoupil těžká pokušení od
ducha zla. Svatý Ignác pojal tuto čtyřicetidenní dobu jako souhrn pro duchovní
obnovu a cvičení pro všechny základní vztahy a cíle v našem pozemském
životě tak, aby nás vedly k setkání s Ježíšem nyní i po smrti.
Každý den jeho exercicií je jakoby poutí od
Stvoření k pádu do hříchu, k naslouchání těm, kdo vedli a vedou
nazpět z našich hříchů a neřestí na Boží cestu, do Getseman a na Golgotu
s Ježíšem, mezi učedníky, kteří se modlili v uzamčené místnosti a
jimž se náš Pán Ježíš Kristus ukázal ve svém zmrtvýchvstalém těle – těm, kdo
očekávali devět dní na modlitbách s Pannou Marií slíbeného Ducha svatého,
a potom byli jím naplněni – znovu se narodili: byli pokřtěni a biřmováni.
Smyslem těchto čtyřiceti dní od Popeleční
středy do slavnosti Ježíšova zmrtvýchvstání je projít s Ježíšem, pozemským
Božím poutníkem, učitelem šťastného života, události, které dávají smysl a
věčný život každému, kdo se nechá pokřtít či kdo svůj katolický křesťanský
život obnoví. Tato křesťanská mystická iniciace je tak přípravou pro každého na
křest nebo jeho obnovu o Svaté půlnoční vigilii velikonoční slavnosti.
V ní se sklízí úsilí o čtyřicetidenní postní
obnovu dalším stupněm radosti ze zmrtvýchvstání, které můžeme prožívat opět
blíže svému zmrtvýchvstání s Ježíšem v poslední den. - Dostáváme o
Velikonocích odměnu pro své tělo, které jsme podrobili kázni a pro svou duši,
kterou po takovéto vnitřní mystické pouti znovu naplní Duch svatý se svou
nevýslovnou mocí, pokojem, obětavou láskou: opět nacházíme smysl pro všední dny
svého života a především sílu každý den prožívat útěchu a vedení Duchem Božím.
K čemu potřebujeme přijímat Ducha
Utěšitele?
Nejen k osobním očistným zkouškám či
k útěše v kajícnosti poté, co jsme se dopustili hříchu, ale je třeba
uvidět, že v našich rodinách, farnostech, obcích, v českém národě
chybí přijímání této útěchy: kolik katolických křesťanů hledá útěchu
v konzumním stylu života, v závislostech na televizi, počítači,
mobilu. Kolik rodin se ráno sejde ke společné modlitbě, kolik večer? - V době destrukce a pronásledování křesťanství
v současné Evropské Unii je tím spíše třeba se postavit proti rozkladu
společnosti duchovními zbraněmi. A mezi ně na prvním místě patří osobní a
společná modlitba, přijímání svátostí a pravidelná svatá zpověď, jak je jen
možné čas na adoraci Ježíše v Nejsvětější svátosti oltářní a nejlépe –
v duchu postní doby – duchovní obnova, exercicie nebo alespoň rekolekce.
-----
Podobně jako v románu krétského bludného
hledače spojení marxismu a mystického křesťanství Nikose Kazantzakise Kristus
znovu ukřižovaný si počínají původci udavačského dopisu do Vatikánu, kteří
žádají, aby po dovršení 75. narozenin našeho Otce kardinála Dominika, mu již
byla přijata žádost o rezignaci. – Postavy ve zmíněném románu hrají Pašijovou
hru (podle této prózy ztvárnil Bohuslav Martinů své Řecké pašije) – a stávají
se postupně těmi, které hrají; jejich život se začíná připodobňovat jednotlivým
postavám, s nimiž se „sžívají“: - s Maří Magdalénou, s Jidášem, …s
Ježíšem.
Třeba však říci, že vzhledem k závěru života
Nikose Kazantzakise, se představitelka svaté Máří nestává svatou, představitel
Ježíše neodevzdá svůj život svému Pánu Ježíši jako osobnímu i kosmickému Spasiteli!
Můžeme tedy s nimi i „se sebou“ prožít
těchto čtyřicet dní do slavnosti vzkříšení našeho Vykupitele Ježíše. Každý
věřící by se měl ve chvíli, když je pomlouván jejich pastýř pevně semknout a nedopustit,
aby Pomlouvač ovládl církevní obce: ty naopak mají naslouchat, co jim Duch
říká.
Modleme se proto za našeho Otce kardinála
Dominika, podpořme svým hlasem, svým podpisem, cestu k sjednocení s Církví
pro ty, kdo se jí vzdalují.
Podpořte našeho Otce kardinála Dominika:
http://duka2018.cz/petice/
