středa 14. února 2018

Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“ - Obraťte se a věřte evangeliu!





…V tomto duchu se nese začátek příhodné doby Postního období, jak nám to připomněl svatý Pavel v dnešním druhém čtení, abychom se nechali smířit s Bohem v Ježíši Kristu. Apoštol jakoby napodobuje proroka Joela a představuje sám sebe jako Kristova vyslance, jasně ukazuje, jak právě Jeho silou je nabízena hříšníkovi, a tedy každému z nás, možnost autentického smíření. „S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha“. Pouze Kristus může proměnit každou situaci hříchu v novost milosti. Proto má tak mocný duchovní účinek pobídka, kterou Pavel adresuje křesťanům v Korintu: „Kristovým jménem vás vyzýváme: Smiřte se s Bohem!“ a dále „Hle, teď je ta doba příhodná, hle teď je ten den spásy!“





(Z homilie Svatého otce Benedikta XVI. při liturgii Popeleční středy 21. 2. AD MMVII; zdroj:http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=7344)




O Masopustním úterý se u nás hojněji začínají rozvíjet či obnovovat zvyky, které již nejsou pro věřícího návratem k pohanství, ale naopak hlubším pochopením pohanství, jež našlo a opět nachází svou hloubku v inkarnaci, ve vtělení Ježíše Krista.  Vždyť dnes již přes miliardu katolických křesťanů v naprosté většině pochází od těch, jimž jako pohanům kázal svatý Pavel, Barnabáš, Jan Marek a ostatní učedníci a apoštolové evangelium o zmrtvýchvstání. Oněch sedmdesát učedníků, které Ježíš poslal do světa, a kteří pak po návratu mohli po Jeho zmrtvýchvstání prožít seslání Ducha svatého, bylo podle tradice právě nejvíc činných mezi pohany a stali se i biskupy mnohých pohanských měst Římské říše a rovněž i v místech za její hranicí.

Proto známé „vyčištění spižírny“, zvláště od zásob masa před Popeleční středou a známé proklamace, že postní doba je předjarní vyčištění těla i psychiky či že půst od masa po čtyřicet dnů postu je vynikající zdravotní očistná kůra, již nejsou pro nás objevením Ameriky – čili pohanství – ale samozřejmým přirozeným zákonem, který náš Pán Ježíš nepřišel zrušit, ale naplnit svým Duchem – přišel, aby nás přivedl k tomu, že se Jeho Duchem necháme naplnit.

Je známo, že právě jaro a podzim jsou pro ty, kdo nemají pevné psychické zdraví dobou často plnou obětí.

Zbytečným obětem, které navíc pak vedou k destrukci osobnosti, a především k vážným škodám na naší nesmrtelné duši, učiníme přítrž očištěním duše. Nejlépe ruku v ruce s očišťováním těla.

A proto podobně jako jarní únavě těla předcházíme i jarní únavě duše právě tím, že začínáme svou očistu od stupňů, které vedou k očištění pro přijetí Ducha svatého. A tím očištěním je osvobození od hříchu, kajícnost, konverze, a z ní vycházející skutky lásky.
A tuto cestu rádi přijímají i ti, kdo naopak prožívají radost ze zdraví duše: pokora nás vede k tomu, abychom ji neztratili!

Jak?

Někteří – ti statečnější a odvážnější – si nadcházejících čtyřicet dní vykonávají – třebas soukromě nebo pod individuálním vedením duchovního Otce své spirituální exercicie. Víme, že k nim položil základ svatý Ignác z Loyoly, který uspořádal čtyřicet dní podle doby, kdy na Qaranténě pro nás Ježíš, náš Přítel a Pán, podstoupil těžká pokušení od ducha zla. Svatý Ignác pojal tuto čtyřicetidenní dobu jako souhrn pro duchovní obnovu a cvičení pro všechny základní vztahy a cíle v našem pozemském životě tak, aby nás vedly k setkání s Ježíšem nyní i po smrti.

Každý den jeho exercicií je jakoby poutí od Stvoření k pádu do hříchu, k naslouchání těm, kdo vedli a vedou nazpět z našich hříchů a neřestí na Boží cestu, do Getseman a na Golgotu s Ježíšem, mezi učedníky, kteří se modlili v uzamčené místnosti a jimž se náš Pán Ježíš Kristus ukázal ve svém zmrtvýchvstalém těle – těm, kdo očekávali devět dní na modlitbách s Pannou Marií slíbeného Ducha svatého, a potom byli jím naplněni – znovu se narodili: byli pokřtěni a biřmováni.

Smyslem těchto čtyřiceti dní od Popeleční středy do slavnosti Ježíšova zmrtvýchvstání je projít s Ježíšem, pozemským Božím poutníkem, učitelem šťastného života, události, které dávají smysl a věčný život každému, kdo se nechá pokřtít či kdo svůj katolický křesťanský život obnoví. Tato křesťanská mystická iniciace je tak přípravou pro každého na křest nebo jeho obnovu o Svaté půlnoční vigilii velikonoční slavnosti.

V ní se sklízí úsilí o čtyřicetidenní postní obnovu dalším stupněm radosti ze zmrtvýchvstání, které můžeme prožívat opět blíže svému zmrtvýchvstání s Ježíšem v poslední den. - Dostáváme o Velikonocích odměnu pro své tělo, které jsme podrobili kázni a pro svou duši, kterou po takovéto vnitřní mystické pouti znovu naplní Duch svatý se svou nevýslovnou mocí, pokojem, obětavou láskou: opět nacházíme smysl pro všední dny svého života a především sílu každý den prožívat útěchu a vedení Duchem Božím.
K čemu potřebujeme přijímat Ducha Utěšitele?


Nejen k osobním očistným zkouškám či k útěše v kajícnosti poté, co jsme se dopustili hříchu, ale je třeba uvidět, že v našich rodinách, farnostech, obcích, v českém národě chybí přijímání této útěchy: kolik katolických křesťanů hledá útěchu v konzumním stylu života, v závislostech na televizi, počítači, mobilu. Kolik rodin se ráno sejde ke společné modlitbě, kolik večer?  - V době destrukce a pronásledování křesťanství v současné Evropské Unii je tím spíše třeba se postavit proti rozkladu společnosti duchovními zbraněmi. A mezi ně na prvním místě patří osobní a společná modlitba, přijímání svátostí a pravidelná svatá zpověď, jak je jen možné čas na adoraci Ježíše v Nejsvětější svátosti oltářní a nejlépe – v duchu postní doby – duchovní obnova, exercicie nebo alespoň rekolekce.





-----
Podobně jako v románu krétského bludného hledače spojení marxismu a mystického křesťanství Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný si počínají původci udavačského dopisu do Vatikánu, kteří žádají, aby po dovršení 75. narozenin našeho Otce kardinála Dominika, mu již byla přijata žádost o rezignaci. – Postavy ve zmíněném románu hrají Pašijovou hru (podle této prózy ztvárnil Bohuslav Martinů své Řecké pašije) – a stávají se postupně těmi, které hrají; jejich život se začíná připodobňovat jednotlivým postavám, s nimiž se „sžívají“: - s Maří Magdalénou, s Jidášem, …s Ježíšem.
Třeba však říci, že vzhledem k závěru života Nikose Kazantzakise, se představitelka svaté Máří nestává svatou, představitel Ježíše neodevzdá svůj život svému Pánu Ježíši jako osobnímu i kosmickému Spasiteli!
Můžeme tedy s nimi i „se sebou“ prožít těchto čtyřicet dní do slavnosti vzkříšení našeho Vykupitele Ježíše. Každý věřící by se měl ve chvíli, když je pomlouván jejich pastýř pevně semknout a nedopustit, aby Pomlouvač ovládl církevní obce: ty naopak mají naslouchat, co jim Duch říká.
Modleme se proto za našeho Otce kardinála Dominika, podpořme svým hlasem, svým podpisem, cestu k sjednocení s Církví pro ty, kdo se jí vzdalují.





Podpořte našeho Otce kardinála Dominika:

http://duka2018.cz/petice/













SESLÁNÍ DUCHA K OBNOVENÍ JEDNOTY S BOHEM - HRÁZ PROTI PROCESU ŠTĚPENÍ

  V pohanské i judaistické tradici patří dožínky první letní sklizně, letnice, k pradávným liturgickým slavnostem, které v sobě již ...