sobota 18. srpna 2018

Samaritán



Minulou neděli jsme slyšeli v evangeliu Ježíšův příběh o Milosrdném Samaritánovi, který naplnil nejvyšší přikázání: lásky k Bohu a bližnímu, jak nás učí Ježíš, náš Pán, a jak Duch Svatý, který je vylit do našich srdcí, nám dává schopnost milovat.

Dnes Ježíšovo vyučování k cestě lásky k Bohu a bližnímu pokračuje vyprávěním svatého evangelisty Lukáše o Ježíšově pouti do Jeruzaléma. Prochází hraničním územím mezi Samařskem a Galilejí. Než vstoupí do jedné místní vesnice, jde mu naproti skupina deseti malomocných. "Mistře," volají, "Ježíši! Smiluj se nad námi!"
Jsou odsouzeni k smrti těla i ke smrti společenské, k izolaci a především, bez víry v Ježíše Spasitele, ke smrti věčné.

Přichází lékař jejich duší.

Ježíš je posílá ke kněžím, aby se podrobili zkoušce, zdali patří ještě mezi nečisté.
Jak jdou k nim, po cestě, jsou očištěni.

Jeden z nich zpozoruje, že je zdráv. Vrací se k Ježíši, Uzdraviteli, aby nejdříve, než splní Jeho pokyn jít ke starozákonním kněžím, poděkoval Jemu, Božímu Synu, jak Jej vyznává projevem božské úcty vůči Němu, padnutím tváří na zem.

Jen on vzdá Bohu chválu. Ostatních devět pouze "poslechne" a opominou osobní setkání a vyjádření vděčnosti Ježíšovi.

Ježíš nám tímto zázračným uzdravením a slovem k učedníkům o jediném vděčném a to Samaritánovi opět, jako minulou neděli, staví před oči pohled na rozdíl mezi životem milosti, životem z moci Ducha Božího, životem malomocného - Samaritána - který je naplněn radostnou zdravou vděčností vůči Kristu za dar záchrany, a hledá osobní setkání s Ním, aby Mu poděkoval liturgicky, formou ritu, a mezi životem ustrnulé poslušnosti Božímu slovu, které od Ježíše slyšíme a přitom jsme schopni od Něj odejít bez vděčnosti projevené Bohu - životem nevděčným a zákonicky smutným.




KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.



LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:

Třináctá neděle po seslání Ducha Svatého

V Epištole svatého apoštola Pavla Galaťanům slyšíme výčitku, že se katoličtí křesťané, jimž sloužil v Duchu Ježíšově, odvrátili od cesty Božího Ducha a uvěřili falešným hlasatelům evangelia. 
Cele dosavadní dějiny Církve jsou přehlídkou duchovního boje, v němž mnozí v cestě za pravdou, kterou poznali v Ježíši Kristu, Božím Synu, zbloudili, vedeni démonem pýchy, zapřením života podle křestní milosti.

Evangelium o vděčném Samaritánovi, který vyznává Ježíše jako Božího Syna, je zahanbující jak pro devět ostatních malomocných z pomezí mezi Galilejí a Samařskem v době Ježíově, tak i pro mnoho věřících, kteří žijí na pomezí mezi falešným učením, které proniká do jejich církevního společenství i do jejich srdcí, aniž by se mu bránili a – podle slov svatého Augustina – nenáviděli blud a přitom milovali bludaře. Ať jsou to falešné nauky vcházející ze samotného křesťanství – čehož předobrazem mohou být ortodoxními židy ze společenství starozákonního lidu vylučovaní Samaritáni; či hříšný život těch, kdo se oddali konzumnímu pohanskému životnímu stylu, jehož obrazem – pro ortodoxní židy – mohli být v době Ježíšově právě namnoze zpohanštělí Galilejci.

Oběma skupinám staví Ježíš slovem k učedníkům víru desátého bývalého malomocného – Samaritána, který je naplněn vděčností k Trojjedinému Bohu a hledá osobní setkání s Ježíšem, aby Mu poděkoval liturgicky, formou ritu.



LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:

20. neděle v mezidobí

Ve čtení z knihy Přísloví vybízí Moudrost, předobrazně vtělená Boží moudrost, Ježíš Kristus, aby ji každý přijímal při duchovní hostině, po zpřítomnění Jeho Kalvárské oběti po proměnění chleba v Jeho tělo a vína v Jeho krev:

   Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města:
   Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě po-znání choďte!



Okusit moudrost, vtělenou moudrost Boží, jíž je Ježíš, může plně jen ten, kdo Jej přijímá jako Chléb života. Proto prorocky zpívá svatý Žalmista o chvalozpěvu Nejsvětější Trojice při mši svaté:

Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý. 

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. 

Bojte se Hospodina, jeho svatí! Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.

Pojďte, synové, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina. Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí?

Zdržuj svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj!


Chvalozpěvy a duchovní písně, o nichž píše svatý apoštol Pavel Efesanům, zaznívají vrcholně při oslavě Ježíše – Chleba života, v oběti a díkůčinění Svaté eucharistie.

   Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
   Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.¨




Pokračování Ježíšovy katecheze o Něm - Chlebu života, o zpřítomňování Jeho vzkříšení při každé mši svaté, následuje po týdnu i v dnešním úryvku evangelia podle sepsání svatého Jana.

Svatý Basil Veliký podle katecheze Svatého otce Benedikta XVI. plně otevírá pohled na tajemství Ježíšovy svátostné přítomnosti. Nejprve vyznává víru v Nejsvětější Trojici:
"Především  (je důležitý) poukaz na tajemství Boha," řekl papež Benedikt XVI., "které zůstává pro člověka tím nejdůležitějším a nejživotnějším vztažným bodem. Otec je "počátkem všeho a příčinou existence toho, co existuje, kořenem všeho živého" a především je "Otcem našeho Pána Ježíše Krista". Dospějeme-li prostřednictvím stvoření k Bohu, "uvědomíme si jeho dobrotu a jeho moudrost". Syn je "obrazem dobroty Otce a pečetí formy, která je mu rovna" . Svou poslušností a utrpením vtělené Slovo uskutečnilo poslání Vykupitele člověka .

Basil Veliký hovoří též široce o Duchu svatém, jemuž věnoval celou knihu. Učí nás, že Duch oživuje Církev, naplňuje ji svými dary, činí ji svatou. Skvoucí světlo božského tajemství se zrcadlí na člověku, Božím obrazu, a pozvedá jeho důstojnost. Pohled na Krista dává plné pochopení důstojnosti člověka. Basil to vyjadřuje zvoláním: "Člověče, uvědom si svou velikost zvážením ceny, která za tebe byla dána: pohleď na cenu svého vykoupení, a poznej svou důstojnost!". Především křesťan, který žije ve shodě s Evangeliem, uznává že všichni lidé jsou si vzájemně bratry a že život je rozdělováním dober, obdržených od Boha, takže je každý odpovědný za druhé, a kdo je bohatý, musí být "vykonavatelem příkazů Boha dobrodince". Všichni si musíme pomáhat a spolupracovat jako údy jediného těla."

Tajemství Nejsvětější Trojice, tajemství lásky Otce a Syna, tajemství pouta této lásky, jímž je "nexus amoris", Osoba Ducha Božího, přivádí toho, kdo ji poznává, k lásce vůči bližnímu. Slovo Ježíšovo z evangelního úryvku minulé neděle, dvanácté po slavnosti Seslání Ducha Svatého, vede Ježíšem Kristem ospravedlněného Samaritána "spontánně" ke skutku lásky vůči polomrtvému člověku, aniž by si to "uvědomoval", podobně jako ti, kdo konají skutky milosrdenství v Ježíšově podobenství o Posledním soudu, o ovcích a kozlech, o povýšení po pravici Boží či odsouzení do zavržení na levici.

"V tomto bodě dovedl ve svých homiliích Basil použít i silných, odvážných slov. Kdo totiž chce podle Božího přikázání milovat Boha a bližního jako sebe samého, "nesmí mít víc než, kolik toho má jeho bližní".

V době hladu a pohrom svatý biskup vášnivými slovy vybízel věřící, "aby nebyli krutějšími než zvěř" přivlastňováním si toho, co je společné, a soukromým vlastněním toho, co je všech". Hluboké Basilovo myšlení vychází dobře najevo v této sugestivní větě: "Všichni nuzní hledí na naše ruce, jako my sami hledíme na Boha, když jsme v nouzi". Zcela zasloužená je chvála, kterou o Basilovi po jeho smrti vyslovil Řehoř Naziánský: "Basil nás přesvědčil, že my, jelikož jsme lidé, nesmíme pohrdat lidmi, ani ostouzet Krista, společnou hlavu všech, naší nelidskostí vůči lidem; spíše máme v neštěstí těch druhých obdarovat sami sebe a půjčit Bohu naše milosrdenství, protože milosrdenství potřebujeme". Slova velmi aktuální. Vidíme, že svatý Basil je skutečně jedním z Otců sociálního učení Církve."

Každodenní sílu takto, v moci Nejsvětější Trojice, milovat, čerpáme z tajemství, kde nejvíce působí: z tajemství Nejsvětější eucharistie.

"Basil nám kromě toho připomíná, že k tomu, abychom v sobě udrželi naživu lásku k Bohu a k lidem je nezbytná Eucharistie, pokrm vhodný pro pokřtěné, schopný sytit nové energie, vycházející ze Křtu. Je to důvod k nezměrné radosti, moci se účastnit Eucharistie, ustanovené "k nepřetržitému uchovávání vzpomínky na toho, který zemřel a vstal z mrtvých pro nás". Eucharistie, obrovský dar Boží, chrání v každém z nás památku křestní pečeti a dovoluje nám žít v plnosti a věrnosti k milosti Křtu. Proto svatý biskup doporučuje časté, i denní svaté přijímání: "Přijímat i každý den svaté tělo a krev Kristovy je dobré a užitečné, poněvadž on sám říká jasně: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život"Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný". Kdo by tedy pochyboval o tom, že stále přijímání během života není plný život?" Eucharistie je jedním slovem nutná k tomu, abychom přijali pravý život, život věčný.

Dnešní evangelium Ritu Antiquior předkládá Ježíšův další příběh – o Samaritánovi, jejž uzdravil, očistil z malomocenství. Ten dokáže uzdraven dobře rozlišit, rozhodnout se svobodně - i když by podle Ježíšova slova měl jít, aby se ukázal kněžím – nejprve se vrátit a poděkovat Mu. Vyznat víru v Něj a projevit hlubokou vděčnost, předstupeň Svaté eucharistie, k níž připravuje život ctností, který vyzdvihuje svatý Basil ve svém slovu mládeži, a zároveň schopnost těchto ctností svobodně – podle Ducha – užívat.

"Basil se přirozeně zajímal také o onu vyvolenou část Božího lidu, kterou představuje mládež, budoucnost společnosti. Jí adresoval Promluvu o způsobu, jakým může být pohanská kultura té doby užitečná. S velkou vyvážeností a otevřeností uznává, že v pohanské klasické literatuře - řecké i latinské - existují příklady ctností. Tyto příklady správného života mohou být užitečné pro mladého křesťana při hledání pravdy a správného způsobu života. K tomu je zapotřebí vzít si z textů klasických autorů to, co je náležité a shodné s pravdou. Tímto kritickým a otevřeným postojem, ve kterém jde o rozlišování v pravém a vlastním smyslu slova, mládež roste ve svobodě. Ve svém proslulém příměru ke včelám, které sbírají z květů pouze to, co se hodí na med, Basil doporučuje: "Jako včely, které dovedou z květů vydobýt med, a na rozdíl od jiných živočichů, kteří se omezují na potěchu vůní a barev květů, tak je to i s těmito spisy.. je možné z nich vytěžit potěšení ducha. Musíme využívat ony knihy podle příkladu včel. Ty nejdou na všechny květy bez rozdílu, a ani z těch, na které usednou, si nesnaží odnést všechno, ale vybírají pouze to, co slouží ke zhotovení medu, ostatní ponechávají. A my, jsme-li moudří, vezmeme si z oněch spisů pouze to, co se nám hodí a shoduje se s pravdou, a ostatní ponecháme". 

Basil doporučuje mladým lidem zejména růst ve ctnostech, ve správném způsobu života: "Zatímco totiž ostatní dobra" přecházejí od jednoho ke druhému jako při hře v kostky, tak jedině ctnost je dobrem nezcizitelným, a zůstává na celý život i po smrti".

   Ježíš řekl zástupům:
   "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl:
   "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
   Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
   To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky." 



(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. na generální audienci, Vatikán, 1. 8. AD MMVII; ;http://radiovaticana.cz/clanek.php"id=8181;
Anaphora sancti Basilii;
svatý Basil Veliký, (In Psalmum 48,8: PG 29,452b;
svatý Basil Veliký, Hom.6 de avaritia: PG 32,1181-1196;
svatý Basil Veliký, Hom. 15,2 de fide: PG 31,465c;
svatý Basil Veliký, Contra Eunomium 1,14: PG 29,544b;
svatý Basil Veliký. In Psalmum 48,8: PG 29,452ab, srovn. též: De svatý Basil Veliký.
svatý Basil Veliký. Baptismo 1,2: SC 357,158;
svatý Basil Veliký, Ep. 203,3;
svatý Basil Veliký. Hom.in divites: PG 31,281b;
svatý Basil Veliký. Hom. tempore famis: PG 31,325a;
svatý Řehoř Naziánský, Oratio 43,63: PG 36,580b;
srov. svatý Basil Veliký. De Baptismo 1,3: SC 357,192;
svatý Basil Veliký. Moralia 21,3: PG 31,741a;
svatý Basil Veliký. Moralia 80,22: PG 31,869b;
svatý Basil Veliký. Ep. 93: PG 32,484b;
srov. svatý Basil Veliký. Moralia 21,1: PG 31,737c;
srov. svatý Basil Veliký. Ad adolescentes 3; 4, 5)


Otec Vladimír Mikulica





MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ



Jen Ty dokážeš pravdivě a dokonale

poděkovat svému a našemu Otci,

který je v nebesích,

Ježíši, Otče všech samaritánů.

Jen Ty můžeš stát nad zákonem

prohlašujícím – ústy starozákonních kněží -

nadřazenost nad Zákonem

a přednost mše svaté – díkůčinění, Nejsvětější eucharistie

před každou lidskou institucí.

    - Ty jsi na znamení této svrchovanosti

slavil samaritánský hod Beránka velikonočního,

kdy ses za nás – na Zelený čtvrtek a Velký pátek -

zcela obětoval,

abys ukázal, že jen Ty,

Ježíši, miluješ až do krajnosti:

jediný Ty,

nenecháš jediného hříchem

a ranami démonů

polomrtvého u cesty z Jeruzaléma do Jericha

ležet nevšímavě u cesty

bez milosrdné na věky zachraňující lásky.

Všem se nabízíš jako Samaritán,

odvržený staršími a zákoníky i farizeji

na okraj jejich náboženské společnosti;

Ty, centrum vesmíru, stvořeného i nestvořeného.

Amen.


Trest smrti

Galileo Galilei: Výpočet Danteho Pekla "Rozpoutalo se peklo, a Bůh si zakryl tvář. ..", mnozí z nás patrně znají ta...