pondělí 24. prosince 2018

VÁNOCE – SVÁTKY NAROZENÍ VYKUPITELE ČLOVĚKA





Tradiční české Vánoce jsou a vždy bývaly opakem toho, co se v honbě za ziskem předvádí pod jejich označením v mainstreamu rychle upadající americké a evropské společnosti. Na štědrovečerní večeři se scházela celá rodina, čekalo se na každého, zvoneček zazněl, až přišel poslední příbuzný. Nikoli k rozbalování dárků, ale k začátku zpěvu koled a modlitby u postního štědrovečerního stolu. Jeden talíř a příbor byl připraven pro hlavního oslavence, pro Toho, který ten den slaví své pozemské narozeniny: pro Vykupitele člověka z moci zla, pro Ježíše Krista:



A podle Jeho testamentu Jeho příbor a talíř patřil tomu, kdo by nečekaně přišel. Byl pozván ke stolu na místo Ježíšovo. Naplnilo se přikázání lásky, služba Ježíši Kristu v bližních i praktická víra v očekávání jeho nečekaného příchodu v Poslední den.

Místo dárků hmotných se předávaly ty nejcennější: vzájemná láska. Bůh Otec z lásky poslal na svět svého Syna, jenž nám svou lásku vlévá do srdcí, když v Církvi přijmeme Jeho Ducha.

Naši předkové měli z čeho Boží lásku rozdávat: jako šli na půlnoční mši svatou, tak chodili čerpat sílu odpouštět a milovat každou neděli, každý svátek. Byli silní. Díky nim můžeme mít okolo sebe na Štědrý večer rodinu, v níž jsme milováni. A ve vlastním srdci radost, že druhé milujeme, aniž bychom za to měli jedinou odměnu.




Na středověké ikoně z kláštera svaté Kateřiny na hoře Sinaji můžeme „číst“ to, co je do ikony vepsáno: příběh narození Ježíše, Zachránce světa: v centru je scéna narození v Betlémě, vpravo poselství anděla pastýřům, vlevo příchod tří mudrců, pod centrem betlémské scény „křestní koupel“ malého Ježíška a uvedení do domu v Betlémě, vlevo níže poselství anděla spícímu snoubenci Bohorodičky Panny Marie svatému Josefovi, vpravo od této scény útěk Svaté rodiny do Egypta, vlevo dole Jeruzalém, z nějž posílá zlý král Herodes své teroristy, aby zmasakrovali všechny narozené chlapce v Betlémě: poslední scéna vpravo dole.

Od jesliček, v nichž v Betlémě spočívá Boží dítě Ježíš, vychází vzhůru paprsek, jakoby kmen stromku do horní části obrazu, již půlkulatého (připomíná apsidu presbytáře), kde okolo skály – označující Církev – jsou shromážděni ti, kdo narození Božího Syna očekávali, přijali a zakoušejí při své pozemské pouti podobné utrpení jako On, Panna Maria a svatý Josef, a také ti, kdo už zemřeli ve spojení s Ním a očekávají Poslední den, kdy Ježíš, Vládce nad dobrem a zlem, přijde ve slávě a bude soudit živé i mrtvé.
Pak se naplní dějiny tohoto světa: nastanou nová nebesa a nová země. Čisté, vykoupené duše přijmou oslavená těla.

O tajemství počátku a cíle života vyzpíval ředitel církevní školy v Nisibis a v Edesse, svatý Efrém Syrský, před mnoha staletími tato slova vyznání víry a lásky:



Nedovolí Adamovi
Nejvyšší by vstoupil zas
do příbytku, dovnitř stánku,
kde jen Sláva přebývá.
Jeho záměr skryt tu leží:
Nejprve buď služebníkem,
služ poslušně přede mnou,
před oponou svatostanu.
Knězem buď! Kadidlem
vonným přikázání zachovej.“
Touto vůní kadidlovou
Adam ctí stan Skrytého.


Rouchem slávy přioděná
Mužů i žen těla září
Šat nahoty spálený je.
Umlkly a ztišily se
žádosti a rozkoše;
nad smysly nemají vládu.
Zakryla se studna tužeb,
tělesný pohasl žár.
Duše nad svobodou jásá,
rozvíjí se jako květ.
Jak pšenice zraje v ráji,
od plevele svobodná.


Hymny o ráji III/16; VII/5






V kapli školy nisibiské
k prahům Ráje přistoupil
Efrém světec, askéta.




Člověk, který se obrací k Bohu, se nestává menším,
nýbrž větším,
protože se díky Bohu a spolu s Ním stává velkým,
stává se božským,
stává se opravdu sám sebou.

Z homilie Svatého otce Benedikta XVI.
o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie 8.12.2005; https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=4941


* * *

24. prosince budeme slavit svátek Všech svatých předků Ježíše Krista (Commemoratio omnium sanctorum avorum Iesu Christi). V rodokmenu Ježíšově, jak jej předkládají svatí evangelisté, jsou však zahrnuti i hříšníci: náš Pán přišel povolat ke spáse všechny. Na prvním místě mezi nimi jsou první hříšníci – Adam a Eva. V občanském kalendáři se jen právě oni uvádějí jako zástupci celého množství příbuzných Ježíšových.

V den, kdy si je připomínáme, se již připravujeme na největší dar, na narození Spasitele o betlémské noci. A den, v němž se ohlížíme na ztracený Ráj a na duchovní chudobu vyhnanců z něj, je již naplňován nadějí: pohledem na dar, na štědrost Boží, jíž se vrací počátek nového ráje, počátek nebe: Církev, v níž je v plnosti dáván Boží Duch ve svatém křtu, ve shromáždění těch, kdo se celým srdcem odvrátili od hříchu a žijí v moci Boží a přinášejí ji do tohoto světa.

Světlo víry ve vzkříšení, útěchy, posily od Ježíše Krista, Pána a Vykupitele člověka, ať září v našich rodinách a společenstvích o letošních svátcích jeho narození LP MMXVIII!


To vyprošuji a posílám kněžské požehnání

O. Vladimír















Sbírka hymnů O ráji svatého Efréma Syrského vyjde, dá-li Pán, na Veliký půst v nakladatelství Pavel Mervart.