Tradiční
české Vánoce jsou a vždy bývaly opakem toho, co se v honbě za
ziskem předvádí pod jejich označením v mainstreamu rychle
upadající americké a evropské společnosti. Na štědrovečerní
večeři se scházela celá rodina, čekalo se na každého, zvoneček
zazněl, až přišel poslední příbuzný. Nikoli k rozbalování
dárků, ale k začátku zpěvu koled a modlitby u postního
štědrovečerního stolu. Jeden talíř a příbor byl připraven
pro hlavního oslavence, pro Toho, který ten den slaví své
pozemské narozeniny: pro Vykupitele člověka z moci zla, pro Ježíše
Krista:
A
podle Jeho testamentu Jeho příbor a talíř patřil tomu, kdo by
nečekaně přišel. Byl pozván ke stolu na místo Ježíšovo.
Naplnilo se přikázání lásky, služba Ježíši Kristu v bližních
i praktická víra v očekávání jeho nečekaného příchodu v
Poslední den.
Místo
dárků hmotných se předávaly ty nejcennější: vzájemná láska.
Bůh Otec z lásky poslal na svět svého Syna, jenž nám svou lásku
vlévá do srdcí, když v Církvi přijmeme Jeho Ducha.
Naši
předkové měli z čeho Boží lásku rozdávat: jako šli na
půlnoční mši svatou, tak chodili čerpat sílu odpouštět a
milovat každou neděli, každý svátek. Byli silní. Díky nim
můžeme mít okolo sebe na Štědrý večer rodinu, v níž jsme
milováni. A ve vlastním srdci radost, že druhé milujeme, aniž
bychom za to měli jedinou odměnu.
Na
středověké ikoně z kláštera svaté Kateřiny na hoře Sinaji
můžeme „číst“ to, co je do ikony vepsáno: příběh narození
Ježíše, Zachránce světa: v centru je scéna narození v Betlémě,
vpravo poselství anděla pastýřům, vlevo příchod tří mudrců,
pod centrem betlémské scény „křestní koupel“ malého Ježíška
a uvedení do domu v Betlémě, vlevo níže poselství anděla
spícímu snoubenci Bohorodičky Panny Marie svatému Josefovi, vpravo
od této scény útěk Svaté rodiny do Egypta, vlevo dole Jeruzalém,
z nějž posílá zlý král Herodes své teroristy, aby zmasakrovali
všechny narozené chlapce v Betlémě: poslední scéna vpravo dole.
Od
jesliček, v nichž v Betlémě spočívá Boží dítě Ježíš,
vychází vzhůru paprsek, jakoby kmen stromku do horní části
obrazu, již půlkulatého (připomíná apsidu presbytáře), kde
okolo skály – označující Církev – jsou shromážděni ti,
kdo narození Božího Syna očekávali, přijali a zakoušejí při
své pozemské pouti podobné utrpení jako On, Panna Maria a svatý
Josef, a také ti, kdo už zemřeli ve spojení s Ním a očekávají
Poslední den, kdy Ježíš, Vládce nad dobrem a zlem, přijde ve
slávě a bude soudit živé i mrtvé.
Pak
se naplní dějiny tohoto světa: nastanou nová nebesa a nová země.
Čisté, vykoupené duše přijmou oslavená těla.
O
tajemství počátku a cíle života vyzpíval ředitel církevní
školy v Nisibis a v Edesse, svatý Efrém Syrský, před mnoha
staletími tato slova vyznání víry a lásky:
Nedovolí
Adamovi
Nejvyšší
by vstoupil zas
do
příbytku, dovnitř stánku,
kde
jen Sláva přebývá.
Jeho
záměr skryt tu leží:
„Nejprve
buď služebníkem,
služ
poslušně přede mnou,
před
oponou svatostanu.
Knězem
buď! Kadidlem
vonným
přikázání zachovej.“
Touto
vůní kadidlovou
Adam
ctí stan Skrytého.
Rouchem
slávy přioděná
Mužů
i žen těla září
Šat
nahoty spálený je.
Umlkly
a ztišily se
žádosti
a rozkoše;
nad
smysly nemají vládu.
Zakryla
se studna tužeb,
tělesný
pohasl žár.
Duše
nad svobodou jásá,
rozvíjí
se jako květ.
Jak
pšenice zraje v ráji,
od
plevele svobodná.
Hymny
o ráji III/16; VII/5
V
kapli školy nisibiské
k
prahům Ráje přistoupil
Efrém
světec, askéta.
Člověk,
který se obrací k Bohu, se nestává menším,
nýbrž
větším,
protože
se díky Bohu a spolu s Ním stává velkým,
stává
se božským,
stává
se opravdu sám sebou.
Z
homilie Svatého otce Benedikta XVI.
o
slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie 8.12.2005;
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=4941
*
* *
24.
prosince budeme slavit svátek Všech svatých předků Ježíše
Krista (Commemoratio omnium sanctorum avorum Iesu Christi). V
rodokmenu Ježíšově, jak jej předkládají svatí evangelisté,
jsou však zahrnuti i hříšníci: náš Pán přišel povolat ke
spáse všechny. Na prvním místě mezi nimi jsou první hříšníci
– Adam a Eva. V občanském kalendáři se jen právě oni uvádějí
jako zástupci celého množství příbuzných Ježíšových.
V
den, kdy si je připomínáme, se již připravujeme na největší
dar, na narození Spasitele o betlémské noci. A den, v němž se
ohlížíme na ztracený Ráj a na duchovní chudobu vyhnanců z něj,
je již naplňován nadějí: pohledem na dar, na štědrost Boží,
jíž se vrací počátek nového ráje, počátek nebe: Církev, v
níž je v plnosti dáván Boží Duch ve svatém křtu, ve
shromáždění těch, kdo se celým srdcem odvrátili od hříchu a
žijí v moci Boží a přinášejí ji do tohoto světa.
Světlo
víry ve vzkříšení, útěchy, posily od Ježíše Krista, Pána a
Vykupitele člověka, ať září v našich rodinách a
společenstvích o letošních svátcích jeho narození LP MMXVIII!
To
vyprošuji a posílám kněžské požehnání
O.
Vladimír
Sbírka
hymnů O
ráji
svatého Efréma Syrského vyjde, dá-li Pán, na Veliký půst
v nakladatelství Pavel Mervart.
