sobota 20. července 2019

Řekni jen slovo, Pane, a má duše bude uzdravena





Do služeb Církve jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhodnutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemném rozhodnuti, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. 
Těmito slovy svatý Pavel spolu s vyznáním víry v Ježíše Krista, v naději spásy pro všechny, kdo v jeho smrt a zmrtvýchvstání uvěří, ukazuje perspektivu záchrany nabídnutou všem – i pohanům. Zároveň odkrývá tajemství, jímž je skrytý život Ježíšův v duši vytržené z moci satana a proto naplněné jasem svatého Ducha: Ježíšovo přebývání v těch, kdo jsou nazýváni „christoforoi kai pneumatoforoi“ – křesťany, nositele křtu, tajemství Nejsvětější Trojice.
Dobu dovolených a prázdnin nazývá Svatý otec Benedikt XVI. „vhodnou chvílí, abychom dali první místo tomu, co je skutečně důležitější v životě, totiž naslouchání slovu Pána.“ A poukazuje na cestu k objevení této skrytosti Ježíšovy v nás, o níž svědčí Apoštol, zamyšlením nad úryvkem evangelia této neděle.

„Marta a Marie jsou dvě sestry: mají také bratra Lazara, který se však při této příležitosti neobjeví. Ježíš prochází jejich vesnicí a, jak říká text,
„Marta ho přijala do domu“. Tato podrobnost dává na vědomí, že Marta je starší z obou sester a že spravuje dům. Vždyť když se Ježíš v domě posadil, Maria si sedne k jeho nohám a naslouchá mu. Zatím co Marta je v plném shonu, aby stačila udělat vše pro tak výjimečného hosta. Zdá se nám, že přihlížíme scéně: jedna sestra se honí sem a tam, plně zaneprázdněná a druhá je uchvácena přítomností Mistra a jeho slovy. Po chvíli to Marta už nevydrží a neodolá, aby neprotestovala, ba cítí, že má právo kritizovat Ježíše: „Pane, nezáleží ti, že má sestra mě nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí, přece, ať mi pomůže“. Marta by chtěla dokonce poučovat Mistra. Avšak Ježíš s velkým klidem odpovídá: „Marto, Marto - a toto opakování vyjadřuje cit, jak ji má rád - děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme“.


Lásku k neklidnému člověku, který pro Církev koná mnoho aktivit, ale přitom Ježíšovi nenaslouchá, přibližuje jedna epizoda s života svaté Matky Terezy. 

„Kolik času, Otče, věnujete denně adoraci?“ ptá se svatá nositelka ceny svatosti jednoho kněze podobného Martě na cestě svatosti.
Nemám čas, Matko, mám tolik povinností a práce…“
Ale, Otče, pak byste měl hodinu denně adorovat Ježíše v Nejsvětější svátosti.“
Matko, to opravdu nejde…“
Pokud tomu tak je, pak byste měl, Otče, věnovat adoraci dvě hodiny denně!“
Naprosto nemožné!!“
Pak tedy tři hodiny, Otče…“

Slova Ježíše Krista v evangeliu o Marii a Martě z Betánie „jsou naprosto jasná: žádné pohrdání činným životem, jakož i velkodušným pohostinstvím; avšak jasně připomíná fakt, že jediná věc opravdu nutná je něco jiného: naslouchat slovu Pána; a Pán je v té chvíli právě tam, přítomný v Ježíšově osobě! Všechno ostatní pomine a bude nám vzato, ale Boží slovo je věčné a dává smysl dennímu zaměstnání i shonu.
Drazí přátelé, jak jsem řekl, tato stránka evangelia ladí s časem prázdnin, protože připomíná fakt, že lidská osoba musí sice pracovat, nasazovat se v domácích pracích i v povolání, ale především má zapotřebí Boha, který je vnitřním světlem Lásky a Pravdy. Bez lásky i ty nejdůležitější činnosti ztrácejí na hodnotě a nepřinášejí radost. Bez hlubokého smyslu všechno naše shánění a podnikání se redukuje na neplodný a rozháraný aktivismus. A kdo nám dá lásku a pravdu, ne-li Ježíš Kristus? Naučme se tedy, bratři, pomáhat jedni druhým spolupracovat, ale především společně zvolit lepší část, lepší úděl, který je a vždy bude naše největší dobro.“

 (Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před modlitbou Anděl Páně v Castel Gandolfu 18. 7. AD 2010; zdroj: www.radiovaticana.cz)
O. Vladimír




MODLITBA


Od hluboce věřícího pohana
římského okupantského důstojníka –
Tvůj přítel svatý Lukáš,
Ježíši, Slovo, Logos,
který chceš být slyšen v našich vlastních srdcích,
přenáší naši pozornost do židovského domku v Betánii,
kde Tě očekává budoucí aktivita Tvé Církve ztělesněná přičinlivou Martou
i klečící kontemplace a adorace reprezentovaná Marií, její sestrou.
Děkujeme Ti za slova setníkova, jimiž vyznává,
že si nezaslouží, abys přišel do jeho pohanského domu,
za jeho víru, kterou tolik vyzdvihuješ,
za víru, kterou z daru Tvé Božské štědrosti přijal svatý apoštol Pavel,
když poznal, že bohatství Tvé božské slávy,
jež jsi mocí Ducha vložil do jeho srdce,
má předávat pohanům,
zvát je do domu dosud především židokřesťanské Církve:
děkujeme Ti rovněž za slova Svatého otce Benedikta XVI., 
jimiž nám ukazuje pravou hodnotu činného života Tvé Církve
v naslouchání slovům Tebe Slova, na kolenou při adoraci,
a zároveň z této adorace krve před svatým přijímáním.
Toto činí již svatá Marta, činorodá služebnice Církve,
která na místě hluboce věřícího pohanského konvertity doplňuje,
co zbývá k utrpení Tvého kříže vykonat na této zemi na její cestě k Tobě:
slovy, jimiž se ztotožňuje
bolestným způsobem, golgotskou nečinností,
kdy Tvé ruce i nohy jsou přibity k adoraci Otce v moci Ducha svatého,
v níž lidskému umíráš –
se setníkovými:
ale řekni jen slovo, Ty Slovo - Logos,
a má duše bude uzdravena.
Amen.













Prokrastinace: bič Attily i Čingischána

    Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.    Někdo se ho zeptal: "P...