"Duše bolí"- tak si povzdechne jeden z hrdinů v povídce ze sbírky próz "sovětského" spisovatele Vasilije Šukšina ve vesnici, v níž byla násilně provedena ateizace společnosti: zrušen kostel, církevní svátky. Mluví o nesmrtelné lidské duši. Zazní slovo toho, který se rozpomíná na svátky, které vedou ke spáse: "Dnes je (slavnost) Nejsvětější Trojice"....
I v podmínkách násilného vykořenění člověka z dějin spásy, touží po Trojjediném Bohu, vnímá svou duši, touží po jejím uzdravení. To dává jedině Bůh.
Náš
Spasitel Ježíš nás tuto sedmou neděli po Seslání Svatého Ducha
vyučuje o důležitosti prozíravosti, která vede přes všechna
úskalí a pronásledování ze strany démonů a lidí duši k
Trojjedinému Bohu. A On – Boží Syn – nás na této cestě
vybízí k horlivosti přesahující nakonec marné snahy těch, kdo
chtěli spásu získat pro blahobyt v tomto pozemském životě.
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
Sedmá neděle po seslání Ducha Svatého
Svatý Pavel – prorok, píše v Epištole: Dejte své údy do služeb spravedlnosti k posvěcení. Vyzývá k tomu nás, kteří jsme byli Ježíšem v Církvi osvobozeni v modlitbách katechumenátu, pokřtěni, a tak zasvěceni Ježíši jako jeho služebníci a nakonec přátelé. Každý návrat ke svému sobeckému životu je zradou tohoto přátelství. Přináší smutek z odloučení – život ve hříchu. Proroci v Církvi odhalují tuto zpronevěru a ukazují cestu k usmíření s Trojjediným Bohem.
Posvátný strom poznání dobrého a zlého byl v Ráji znesvěcen neposlušností Adama a Evy. Pomluvou satana – hada.
Náš Pán a Vykupitel Ježíš Kristus podává v Horském kázání, v podobenství o stromu, který nese dobré ovoce, zároveň i prorocké slovo: Kdo z mých učedníků neponese dobré ovoce bude odřezán jako neplodná větev, uschne a skončí v plamenech ohně.
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ XV. neděle v cyklu B
K obrácení se, k návratu do království Trojjediného Boha je třeba hlasatelů uzdravení, které je skryto v oběti Ježíše Krista za naše hříchy. Bůh povolával proroky ve Staré smlouvě, Ježíš, náš Spasitel, volá svých Dvanáct a jejich nástupce ve Smlouvě nové, aby byli prostředníky obrácení pro každou duši, jak dnes čtemem v knize proroka Amosa.
Amasjáh,
kněz v Betelu, řekl Amosovi: "Vidoucí, seber se a uteč do
judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat
nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský
chrám."
Amos
odpověděl Amasjáhovi: "Nebyl jsem prorok ani prorocký
učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal
od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"
Svatý
David touží po hlasu Ducha Božího, aby o Jeho milosrdenství a
spravedlnosti mohl vyzpívat chvalozpěv v tomto žalmu:
Pane,
ukaž nám své milosrdenství!
Kéž
mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro
svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm,
kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší
zemi.
Milosrdenství
a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost
vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin
též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho
předcházet a spása mu půjde v patách
Ústřední
postavení Krista nalézáme,
rozjímá nad chvalozpěvem Apoštola Svatý otec Benedikt XVI.,
v druhém liturgickém čtení dnešní mše svaté, ve slavném
hymnu z listu svatého Pavla Efesanům, který začíná takto: „Buď
pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás
zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s
Kristem.“ Apoštol
potom ukazuje, jak se tento plán požehnání uskutečnil ve čtyřech
pasážích, které začínají vždy stejným obratem, který se
vztahuje ke Kristu: „v Něm“.
„V Něm“
si nás Otec vyvolil před stvořením světa; „v
Něm“ máme vykoupení
skrze jeho krev; „v Něm“
jsme se stali dědici předem určení k tomu, abychom byli „chválou
jeho velebnosti“; „v
Něm“ se dostává
potvrzení Ducha svatého těm, kteří přijali radostnou zvěst.
Tento pavlovský hymnus obsahuje vizi dějin, k jejímuž rozšíření v Církvi přispěl svatý Bonaventura: celé dějiny mají svůj střed v Kristu, který zaručuje novost a obnovu každé doby. V Ježíši Bůh všechno řekl a daroval, ale poněvadž je nevyčerpatelným pokladem, Duch svatý nikdy nepřestává zjevovat a aktualizovat Jeho tajemství. Dílo Krista a církve proto nikdy nezaostává, ale ustavičně koná pokroky.
Buď
pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás
zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s
Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením
světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás
ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati
za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala
chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil
milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
V něm máme vykoupení skrze
jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou
nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a rozumností:
seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo
a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro
dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A
skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli
předem určeni úradkem toho, který všechno působí podle
rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila
chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve
kladli své naděje do Mesiáše.
Skrze něho se dostalo i vám
potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo
pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili.
Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší
naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek,
abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.
Dnešní úryvek z evangelia podle sepsání svatého Marka o našem Pánu Ježíši Kristu, který posílá svých Dvanáct, aby po dvojicích šli a léčili nemocné duše a připravovali je na slavnost znovuzrození z vody a z Ducha Svatého, uvádí Svatý Otec Benedikt XVI. v jedné ze svých promluv při modlitbě Pozdravení andělského, kterou pronesl před šesti lety, slovy svatého biskupa Bonaventury z Bagnoregia o zakladateli františkánského řádu: „Vyznávám před Bohem, že důvod, který mne naklonil zamilovat si život blaženého Františka, spočívá v tom, že se podobá počátkům růstu Církve“.
Tato slova nás odkazují přímo k evangeliu této neděle, které podává, jak Ježíš poprvé poslal Dvanáct apoštolů: „Ježíš zavolal svých Dvanáct – praví svatý Marek - začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty“. František z Assisi po svém obrácení, praktikoval toto evangelium do písmene, stal se nejvěrnějším Ježíšovým svědkem, byl přidružen jedinečným způsobem k tajemství kříže a byl proměněn v „druhého Krista“, jak jej představuje právě svatý Bonaventura.
Ježíš zavolal svých
Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými
duchy.
Nařídil
jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu,
ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali
dvoje šaty.
Řekl
jim: "Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud
se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém
místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu
odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti
nim."
Vydali
se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli
mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a
uzdravovali je.
(Z
promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini 15. 7. AD
MMXII, Castel Gandolfo; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=16768;
Epistula de tribus quaestionibus, in Opere di San Bonaventura, Introduzione generale, Roma 1990, p. 29)
Otec
Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Poté, cos rozeslal svých Dvanáct,
Ježíši, světiteli exorcistů,
mají Tví apoštolové navštívit a přinést osvobození od démonů
- v tomto případě od démona podvodu, falešného účetnictví v podnikání -
takovým hříšníkům, jako je nepoctivý správce,
jehož horlivost dáváš za vzor
těm, kdo se vydali Tvou cestou boje proti hříchu.
Duše bolí
toho, kdo podvádí,
kdo lže sobě i druhým.
Do té chvíle,
než se – rukama ostiářů – apoštolů – otveřou dveře
ateismem spoutané naší mysli, citu i vůle
i na mnoho let našimi hříchy
pevně uzavřené
a svázaností uzamčené.
Zazní první slovo mše svaté katechumenů:
slovo dvojice apoštolů:
"Svazuji Tě, démone ziskuchtivosti!"
"Effatha, chráme Ducha uzdravené duše!"
Amen.