sobota 7. ledna 2023

SVÁTEK KŘTU PÁNĚ

 



Ježíš svým křtem, přijatým od Jana, spolu s hříšníky, začal na sebe brát tíhu viny celého lidstva jako Beránek Boží, který snímá hřích světa. Toto dílo dokonal na kříži, když přijal také svůj křest. Svou smrtí se totiž ponořil do lásky Otcovy a vylil Ducha svatého, aby se ti, kteří v něho věří, mohli znovu zrodit z onoho nevyčerpatelného pramene života nového a věčného.

http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938;

Prorok Izaiáš předpovídá chvíli při křtu očekávaného Krista – Ježíše z Nazareta, kdy se z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení." - když prorokuje slovo Hospodinovo – Otcovo slovo k Ježíšovi: Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou!

Následující slova - "vzal jsem tě za ruku" – předpovídají výblesk vidění toho, který Ježíše stále vedl za ruku až na Olivetskou horu nanebevstoupení, Ducha svatého:

A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj.

Tak svědčí Ježíš, tak svědčí svatý Evangelista; prorok Izaiáš slovem o Božím vedení Ježíše za ruku implicitně vyznává působení Nejsvětější Trojice v dění spásy při Ježíšově křtu v Jordánu.


Toto praví Hospodin: 
   "Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. 
   Na jeho nauku čekají daleké kraje. Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí ve tmách."


Král David podle tradice v žalmu "Vzdejte Hospodinu, Boží synové" prorocky odhaluje spojnici mezi epifanií Nejsvětější Trojice při Ježíšově křtu – vyznání, že náš Spasitel je Boží Syn - spolu s pohledem na oděné posvátným rouchem křestní Boží milosti: s pohledem na všechny znovuzrozené z vody a z Ducha svatého milostí Otcovou, skutkem lásky, agapé Ježíše, umírajícího za nás obětní smrtí na Golgotě. Jeho křest je přitom trinitárním počátkem epifanie, na níž ve svátosti Jeho křtu dostává podíl každý pokřtený.

Jaký je význam tohoto úkonu, který Ježíš chtěl vykonat i přes odpor Jana Křtitele v poslušnosti Otcově vůli? Hluboký smysl vyjde najevo až na konci pozemského života Kristova, tedy v jeho smrti a zmrtvýchvstání... V tom je shrnuto celé Kristovo poslání: křtí nás v Duchu svatém, aby nás osvobodil z otroctví smrti a otevřel nám nebe, to znamená vstup do života pravého a plného, který je stále novým nořením se do nesmírnosti bytí, přičemž jsme zahrnováni neutuchající radostí.


http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938
;


Vzdejte Hospodinu, Boží synové, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! 

Hospodinův hlas nad vodami! Hospodin nad spoustami vod! Hlas Hospodinův, jak je mocný, hlas Hospodinův, jak je velkolepý! 

Vznešený Bůh zaburácel hromem, v jeho chrámu volají všichni: "Sláva!" Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin jako král bude trůnit věčně. 


Svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů obě proroctví – Izaiášovo i Davidovo – potvrzuje historickým děním, které popisuje: od Jordánu ve chvíli křtu Ježíše Janem Křtitelem sestupuje ve svém svědectví až k historickému dosvědčování působení satana, útočníka na dílo spásy, jež se ve viditelném světě u Jordánu začalo rozvíjet jako dílo Nejsvětější Trojice: Boha, Ducha svatého a Ježíše z Nazareta, milovaného Syna Božího:


Petr se ujal slova a promluvil: 
    "Ted' opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, coje správné. 
   Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel." 

Pokoncilní svátek Křtu Páně je v tradiční katolické – východní i západní Tradici – spojen v trojjedinou slavnost Epifanie našeho Vykupitele pohanům, Jeho křtu a Jeho prvního sémeion na svatbě v Káni Galilejské. Toto trojičné, hlubší pojetí epifanie vyjádřené spojením těchto tří historických událostí dějin spásy právem "vyžaduje" hlubší slavení: nejen oktáv Epifanie, ale i celé období, v němž se tajemství této události rozjímá a prožívá, je uváděno Duchem svatým do našeho života, do života Církve: dobu několika neděli "post Epiphaniam".

Ta má vést k porozumění, že Ježíš - anticipovaně při obdarování Mudrcem od východu - nebyl však pomazán olejem jako králové a velekněží Izraele, nýbrž Duchem svatým.

http://radiovaticana.cz/clanek.php4id=8938;

A to se projevilo na svatbě v Káni Galilejské, kde prorocky představil svou obětní hostinu Zeleného čtvrtku a pomazání apoštolů na biskupy: proměnil vodu ve víno z moci svého, křtu v daru Nejsvětěšjí Trojice, jak dosvědčuje svatý Matouš křest Páně jako spojnici mezi Klaněním mudrců od Východu malému Ježíškovi a jako vrchol Otcovy lásky k Synu, lásku Ducha svatého:


Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?" 
   Ježíš mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu. 
   Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení." 

 

O. Vladimír Mikulica2