neděle 23. září 2018

Vytrvalost až do konce

Dnešní lidstvo, řekl Svatý otec Benedikt XVI., nese znamení hříchu, jenž mu zabraňuje nadále rozvíjet ony hodnoty bratrství, spravedlnosti, pokoje, které si vytyčilo ve slavnostních prohlášeních.

Víme, že tyto hodnoty "rovnost, svornost, bratrství..." vložil do vínku mnohým scestným hnutím v Církvi prostřednictvím svých propagátorů ten, kdo na sebe bere škrabošku anděla světla. A tak "světlo", osvícenství v "tmářských" dobách se stalo příčinou násilného oddělení světla od temnoty, noci ode dne: pod rouškou líbivých ideálů, znečištěných pýchou, vneslo rozdělení mezi nejbližší: v Církvi, v rodině, ve společnosti. Dokonce na sebe i dnes toto hnutí bere na sebe úlohu nadřazeného soudce – nad Bohem i nad svobodou člověka a usurpovaným právem odsuzuje oba extrémy, do nichž se samo propadá: svobodu a pevný řád, takže vzniká v tomto hnutí slepenec, který si samo nechce přiznat, slepenec neomarxismu a neofašismu, jak před několika dny výstižně odhalil toto nechtěné tajemství ve své promluvě Otec Petr Piťha.

Již od počátku řízené ilegální migrace přes těmi, kdo ji měli střežit opuštěné hranice Evropské unie, Církev in capite et in multis membris v Evropě zopakovala chybu, jíž se v politice dopustila vícekrát v historii. Ve Francii před "revolučním" rokem 1798, v době nástupu Napoleona Bonaparte, v období před "revolučním rokem 1848, v době Bachova "absolutismu", v Rusku před události v roce 1905 a 1917, před první a druhou světovou válkou.- Nezazněl "in capite et in membris multis" rozhodný hlas, v dané chvíli vyžadující nekompromisnost. Nezazněl hlas smiřující německy a česky mluvící katolíky na území tzv. První československé republiky, nezazněl hlas vyzývající k pokání tyto Němce a Čechy po skončení hrozné Druhé světové války jako možné řešení poválečného uspořádání poměrů v republice, ale především v Církvi. 
. Nezazněl hlas smiřující po agresi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 na území tehdejší takzvané "socialistické" Československé republiky agresi nominálních či latentních Slovanů vůči nám – Slovanům – k usmíření mezi nimi a námi.

Nezazněla výzva k pokání a usmíření po tzv. "něžné revoluci" v roce 1989.
Stejně nezazněl hlas, který by jasně odkryl současné temné pozadí – ekonomické, ale především pyšné – ďábelské řízené demagogie národů Evropy, vedené ekonomickou mafií.
Ďábel miluje rozdělení.Nechali jsme se rozdělit. Ďábel nenávidí jednotu a proces sjednocování, nechali jsme jej pomluvit.

"Kdo vytrvá až do konce, bude spasen," říká náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. On nás vede k principu jednoty a sjednocujícího procesu, který "je vyčleněn" z vlivu ďábla a všech, kdo mu ochotně či neochotně slouží. 

Tím principem je On – Bůh a člověk, který v sobě nese sjednocení božského a lidského světa, věcí viditelných i neviditelných. On se proto narodil v Betlémě, aby přinesl lásku, kterou nikdo nemůže obrátit v nenávist, jen ďábel a ti, kdo se rozhodli mu sloužit.
A tak v dějinách – v rozhodujících i "oddychových" dobách - světci obraceli své srdce k principu, původci sjednocení a cenili si nejvíce – opět principielně – jednoty své duše s Trojjediným Bohem; obraceli k Němu srdce zatvrzelých hříšníků – zatvrzelých proto, že hříšníky byli i oni sami, hříšníky "in conversione continua".

Naproti tomu ti, kdo podněcovali tzv. "náboženské" či ekonomické války, byli vždy ti, jimž se pokání, lítosti nad službou satanu nedostávalo; ti v kritické chvíli kajícnost odmítli.


Na maličkostech se poznává velikost a hloubka rozdělení, které působí duch zla.
Předvolební období rozvířila v naší zemi (ale přenesla se i do sousedních "vesnic" Evropské unie) debata, zda přijmout nebo nepřijmout padesát syrských sirotků údajně trpících v řeckých "detenčních" zařízeních pro asylanty.

Pozoruhodným završením – i odpovědí na otázku proč jsme rozděleni a jaká vede cesta ke sjednocení, je odpověď Velvyslanectví Syrské arabské republiky na dotaz ohledně přijetí těchto – zatím imaginárních - padesáti sirotků na území ˇČeské republiky". Prohlášení, uveřejněné na serveru Pravdivě.eu bylo jako pravé ověřeno i telefonickým dotazem, a tak byla jeho důvěryhodnost a autenticita potvrzena. Byla tím potvrzena i naše nedůvěra a falešné myšlení a vyjadřováním v jehož zajetí se již namnoze nacházíme – a slova od syrské autority – ať je oním státním úředníkem křesťan či muslim – nás mají jako čistější voda vnikající do našich kalů – zahanbovat a vést k lítosti nad rozdělením a neschopností se sjednocovat s Ježíšem, který říká, abychom v životě v Jeho království lásky, pokoje a spravedlnosti vytrvali až do konce, do Jeho slavného příchodu, kdy přijde soudit živé i mrtvé.

O. Oldřich


Velvyslanectví Syrské arabské republiky v Praze - oficiální vyjádření ke kauze "sirotci".


Rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí je věc českých úřadů, a tato iniciativa vysílá v podstatě symbolické gesto na nesprávném místě. Syrský zákon neumožňuje adopci sirotků do zahraničí. Řada českých aktivit k pomoci sirotkům, nebo uprchlíkům, se uskutečnilo ve formě podpory na území Sýrie, kde se nachází stovky sirotčinců a miliony vnitřních uprchlíků. Proto, pokud někdo má upřímně zájem o pomoc, tak správná cesta je pomoc na území Sýrie, protože syrští sirotci nejsou na prodej. Chtěli bychom také poukázat, že v sociálním životě v Sýrii a syrských tradicích, díky rodinným vazbám, je celkem dost dobře fungující mechanismus v péči o sirotky.
Kromě organizací podporovaných státem, ministerstvem sociálních věcí, jsou další dobročinné organizace řízené náboženskými centry, křesťanské a muslimské, které pečují o sirotky v Sýrii. Myslíme si, že by bylo lepší, aby politici vytvářeli prostředí, které by umožnilo sirotkům a uprchlíkům vrátit se zpátky na území Sýrie, kde je pro ně daleko lepší životní prostředí. A také, aby se Evropské instituce podílely na obnově terorem zničené infrastruktury v Sýrii, aby lidé ze Sýrie nadále neměli zapotřebí Sýrii opouštět.


Introit mešní slavnosti této neděle hovoří o prorocích, jejichž pravdomluvnost se má ukázat – a podle zaměření všech textů osmnácté neděle po slavnosti Seslání Ducha Svatého – nejpozději "v poslední den".

Naše naděje je posilována Božím slovem, abychom si stále uvědomovali, že vše, čím se máme zabývat, má být hodnoceno a ceněno podle vztahu k věčnosti, u jejichž bran se budeme i zodpovídat za všechny své myšlenky, slova, skutky i opominutí tohoto trojího.


KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.



Evangelium, řekl před dvanácti lety ve své promluvě Svatý otec Benedikt XVI., představuje různá uzdravení vykonaná Kristem...dnes je to ochrnutý, jehož na lehátku čtyři lidé přinášejí k Ježíšovi, který - když vidí jejich víru - říká ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy". Tím dává najevo, že chce uzdravit především ducha. Ochrnutý je obrazem každé lidské bytosti, které hřích zabraňuje svobodně se pohybovat, kráčet po cestě dobra, dávat ze sebe to nejlepší. Vždyť také zlo, jež se v duchu uhnízdí, svazuje člověka osidly lži, hněvu, závisti a jiných hříchů a krok za krokem ho ochromí. Proto Ježíš, vyvolávaje pohoršení přítomných zákoníků, nejprve říká: "Odpouštějí se ti hříchy," a teprve potom, aby dokázal, že má moc odpouštět hříchy, kterou mu udělil Bůh, dodává: "Vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů," a zcela ho uzdravuje. Poselství je jasné: člověk ochromený hříchem potřebuje Boží milosrdenství, které mu přišel darovat Kristus, aby celá jeho existence mohla po uzdravení srdce znovu rozkvést.


Také dnešní lidstvo nese znamení hříchu, jenž mu zabraňuje nadále rozvíjet ony hodnoty bratrství, spravedlnosti, pokoje, které si vytyčilo ve slavnostních prohlášeních. Proč? Co ho blokuje na jeho pouti? Co ochromuje tento všestranný lidský rozvoj? Dobře víme, že z historického hlediska existuje celá řada příčin a že problém je složitý. Avšak Boží slovo nás vybízí, abychom se na svět dívali s vírou a důvěřovali Ježíši, stejně jako lidé, co nesli ochrnutého, že pouze on může opravdu uzdravovat.

Hlavním záměrem mých předchůdců, zvláště milovaného Jana Pavla II., bylo přivést lidi naší doby ke Kristu Vykupiteli, aby je mohl na přímluvu Neposkvrněné Panny Marie uzdravit. I já bych chtěl pokračovat na této cestě. Zvláště v první encyklice " Deus caritas est " jsem zamýšlel ukázat věřícím i celému světu Boha jako pramen autentické lásky. Pouze Boží láska může ozdravit srdce člověka a pouze tehdy, když se uzdraví srdce, ochromené lidstvo může povstat a kráčet dál. Boží láska je pravá síla, která obnovuje svět. Prosme společně o přímluvu Panny Marie, aby se každý člověk otevřel lásce milosrdného Boha a aby tak lidská rodina mohla být uzdravena od všech forem zla, které ji trýzní.



LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:


Osmnáctá neděle po seslání Ducha Svatého

V Epištole děkuje svatý Pavel, jak píše, "neustále Bohu". Děkuje za Korintské, ale implicitně za nás, za všechny čitatele tohoto listu ve všech staletích, "za Boží milost, která nám byla dána prostřednictvím Krista Ježíše". Získali jsme "bohatství poznání i nauky". "Svědectví o Kristu", Jeho obětní smrt za naše hříchy a Jeho zmrtvýchvstání svým životem Korintští křesťané potvrdili jako pravé. Jediná věc, na niž je třeba s touhou nyní čekat, je den, kdy přijde náš Pán Ježíš. On dá těm, kdo v Něj věří, "vytrvalost až do konce".

Evangelium nás vybízí, abychom se v každé situaci přiklonili na stranu Ježíšovu. V Kafarnau, při uzdravení ochrnutého, jak čteme v evangeliu podle sepsání svatého Matouše, stojí na jedné straně ti, kteří Ježíše nenávidí. Vyčítají Mu totiž, že odpouští hříchy. On si však právem osobuje moc, kterou jako Druhá božská osoba má: moc Stvořitele, který povolává každého člověka s láskou k životu, s láskou, která mu dává svobodu se rozhodnout pro Něj či pro ďábla; a Vykupitele, který přichází ty, kdo touží po osvobození z moci ducha zla, opět přivést do Království lásky, pokoje a spravedlnosti – do království vzkříšených, kam mohou vstoupit jen ti, kterým byly odpuštěny hříchy.



LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:


25. neděle v mezidobí


Smrt proroka – v tomto případě mluvícího pravdu – má být zkouškou pro víru bezbožných. Zkouškou, která je jejich svévolným hazardem se spásou jejich duší i rouháním vůči Bohu.
- Ve čtení z knihy Moudrosti slyšíme prorocky slova těch, kdo k smrti odsoudili Ježíše, svého Soudce v Poslední den.

Bezbožníci řekli:     "Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. 
   Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká." 



Ty, Bože, volá svatý Žalmista, se postarej o mé právo. Volá i jako prorok s vírou v budoucí vzkříšení, která dá svatým Ježíš Zmrtvýchvstalý: "Pán mě udržuje naživu.!"


Bože, zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo! Bože, slyš moji modlitbu, popřej sluchu slovům mých úst! 
Neboť povstali proti mně zpupní lidé, násilníci mi ukládali o život, na Boha nebrali ohled. 
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré. 



Ve čtení z listu svatého apoštola Jakuba slyšíme usvědčující slova o "konfliktních žádostech", které jsou v srdci toho, kdo se odvrátil od cesty Ježíšova a Otcova Ducha v Církvi. Prosba v modlitbě pak je špatná: "prosíte špatně"; není vyslyšena – duch zla tak ještě podryje víru, která by jinak vedla dotyčného ke spáse v Poslední den.

Milovaní! 
   Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost. 
   Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi" Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše. 




Ježíš, náš Pán a Vykupitel, ukazuje v dnešním úryvku z evangelia podle sepsání svatého Marka těm, kdo se povyšují a také těm, kdo tomuto "konfliktu "z žádosti a rozkoše" jsou přítomni, dítě jako vzor důvěry, podřízenosti, posvátného řádu, Božího dětství, které vede k věčné spáse.

   Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. 
   Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. 
   Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech." 
   Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal." 
(Z homilie Svatého otce Benedikta XVI. před modlitbou Anděl Páně 19. 2. AD MMVI; http://radiovaticana.cz/clanek.php?id=5343)


Otec Vladimír Mikulica






MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ


Vyvolil sis Ježíši, Hostiteli mé duše,

tuto chvíli, toto místo a slova,

která mé duši svěřuješ,

abych nyní – při mystické svatební hostině, na niž jsi mne pozval -

s Tebou obnovil ztracenou jednotu, ztracený Ráj,

abych opět vstoupil plně do Tvého království na této zemi,

do nitra Církve, kde jsi Ty, Otec a Duch, andělé, svatí...

Abych vstoupil do místa prosyceného Tvou láskou,

do místa sjednocení s Tebou v Duchu Svatém,

do místa radosti Otce,

který chce – a činí tak – "multos"

přivést k návratu do vyššího stavu, než byl Ráj,

k vyšší apokatastasi,

než je představována popírači Tvého nepřítele satana.

Vyvolil sis nás, svaté hříšníky,

vyvolil sis slabé, ale jen kající,

a proto silné, vědomé si svých slabostí,

ale přenášející sílu Tvého a Otcova Ducha do tohoto světa

- nejprve do církevních společenství

a přichází usmíření a sjednocení

- poté do občanských společností a iniciativ:

a přichází pravé prorocké slovo, často nekompromisní,

které vede k pokání, k obrácení k Tobě

k usmíření a sjednocení křesťanů a občanů:

slovo dobré politické volby,

slovo Tvé vítězné strany v "polis" a především v Církvi,

strany, jež jako jediná ve volbách již zvítězila

nad duchem rozdělení;

vítězství nad ním jsi již přinesl na tuto zemi.

"Kdo vytrvá" – kdo meč,

jejž jsi přinesl,

neodloží mezi věci, které "nepotřebuje";

kdo vytrvá až do konečného konfliktu

v hodině posledního rozhodnutí,

Posledního soudu,

"bude spasen".

Amen.

Z pouště vychází obnova Církve a společnosti

Po sobotní slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie následuje druhá neděle adventní. V Ritu Antiquior přitom slavíme Oktá...