neděle 5. května 2019

Katechumenát pro papeže


3. neděle velikonoční

Po neděli „In Albis“, kdy si v chrámové piscině po týdnu od znovuzrození novokřtěnci prali svá křestní roucha, jak píše svatý Augustin, aby potvrdili, že chtějí přijímat Ježíšovo milosrdenství a donést toto roucho neposkvrněné až před Boží soud,; že chtějí své roucho prát v eucharistické krvi Ježíšově, v křestní pisicině, jíž je svátost smíření, se podruhé setkáváme v evangelijním svědectvím Miláčka Páně, s apoštoly a učedníky shromážděnými po Ježíšově zmrtvýchvstání. Nyní to není v zavřené a uzamčené horní místnosti jeruzalémské církevní obce, ale při rybolovu u Tiberiadského moře, u Galilejského jezera.


KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.




Stejný proces otevírání se křesťanů, čerpajících sílu Ducha Božího z Církve a z jejích svátostí, svému okolí nacházíme v dějinách první Církve, které se odehrály po Seslání Ducha Svatého.Podobně jako při epifanii Nejsvětější Trojice, při křtu Ježíšově v řece Jordánu, kdy následovalo vyvedení Duchem Božím na poušť, tak i mystické a viditelné tělo Ježíše Krista, Církev, je po Letnicích Duchem vedena k očišťování a k vyznání víry prostřednictvím pronásledování ze strany židovských předáků.

Zároveň při výslechu svatého Petra a apoštolů čteme ve Skutcích apoštolů, slova nepřátel,kteří sami uvádějí, že Jeruzalém je již „plný vašeho učení“.

   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.




V žalmu Chci tě oslavovat, Hospodine zpívá žalmista vítězný zpěv nad nepřáteli, kteří se chtěli radovat nad jeho pokořením, dokonce nad jeho odsouzením, jímž jej chtěli přivést do podsvětí. Zbožní jsou ti kdo se nakonec radují z ovoce svého spojení s Trojjednným Bohem: Duch Svatý vede v žalmu k poznání trpícího,poníženého a do podsvětí odsouzeného židovskou veleradou, kterého ovšem Hospodin, jehož židé odsuzující Ježíše jen ústy vzývají, před nimi svého Syna zachrání – mocí téhož Ducha.
Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. 

Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.

Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky! 


Rozvinutí chvalozpěvu zbožných, novozákonníhokantika, které odhaluje skrytý smysl předchozího, zaznívá v Apokalypse svatého Jana:
 
   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili s
e. 


Tuto třetí neděli velikonoční čteme, že se k budoucímu papeži, když řekl: „Půjdu lovit ryby!“ přidává nejprve ten z apoštolů, který je „novokřtěncem ve víře“ a současně kajícníkem pro svou nedůvěru ke svědectví Církve o zmrtvýchvstání Ježíše Krista: svatý Tomáš. Pak teprve jsou uváděni Nathanael, synové Zebedeovi, svatý Jakub a svatopisec, a po těchto apoštolech ještě dva učedníci. Těchto šest odpovídá Šimonu Petrovi, kterého již na počátku náš Spasitel povolal, aby byl rybářem lidi: „Půjdme lovit s Tebou!“

A jako čteme v evangeliu podle sepsání svatého Lukáše, že náš Pán - Ježíš, podobně jako ve svatojanském svědectví o nevěřícím Tomášovi, nabízí pochybujícím a ustrašeným učedníkům, aby se přesvědčili, že po svém zmrtvýchvstání není pouhým duchem, ale že má maso i kosti, tak v dnešním úryvku dosvědčuje, že i nyní stojí „uprostřed nich“ při jejich pozemské činnosti: při práci a při jídle.

Podněcuje v myslích svých milovaných dokonce dvojí reminiscenci. Ptá se: „"Mmilovaní Boží služebníci -nemáte něco k jídlu?" - Samaritánku prosil o vodu, a slíbil ji vodu živou. Učedníkům nedávno dokázal tajemství budoucího eucharistického rozmnožení chlebů a řekl jim o zástupech: „Vy jim dejte najíst!“ Dnes nežádá o vodu, dnes již žádá o tuhý pokrm.

Druhou reminiscencí je zázračný rybolov, jak o něm čteme ve svědectví svatého Lukáše: Šimon Petr, plný kajícnosti při něm volá: „Pane, odejdi ode mne, jsem člověk hříšný!“ Dnes podobný úžas, vycházející z této svatopetrské kajícnosti, zvěstuje svatý Jan: "Pán je to!"

Šimon Petr poté obdobně následuje svatého Jana jako po vyprávění žen o jitru vzkříšení, když oba běželi k prázdnému Ježíšovu hrobu: apoštol Jan zpočátku první. Nyní jej ovšem budoucí Kníže apoštolů následuje a táhne za sebou síť naplněnou stotřiapadesáti rybami: Nyní už nechce, aby se jeho Pán od něj vzdálil: přináši mu prvotinu zázračného úlovku po Mistrově zmrtvýchvstání.

V této chvíli náš Spasitel dosvědčuje svou proměnu: 'Už nežije jako dříve. Jeho existence je nepochopitelná. Přece však tělesná. Obsahuje veškerý jeho život, prožitý úděl, umučení a smrt. Všechno je realita. Je to sice změněná, ale stále hmatatelná realita' . A protože vzkříšení neodstraňuje stopy po ukřižování, ukazuje Pán Ježíš Kristus svým apoštolům probodené ruce a nohy, a aby je přesvědčil, si dnes dokonce žádá i něco k jídlu. Učedníci mu tedy „podali kus pečené ryby.“ Přitom předtím čteme, že „když vystoupili na zem, viděli na břehu žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb.“ Přesto, a právě pro to, aby ukázal spojení své obětní smrti, svého zmrtvýchvstání, s tajemstvím svého přebývání v Nejsvětější svátosti a s jejich apoštolskou kněžskou službou, jim nejprve říká: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." a potom teprve je vyzve: "Pojďte snídat!" A v tu chvíli s nimi, jak dokládá Svatý otec Benedikt XVI. odkazem na svědectví evangelisty Lukáše, si Ježíš vzal jídlo a s nimi pojedl.

Svatý Řehoř Veliký ovšem komentuje větu o snídani, již měl už předtím Ježíš pro apoštoly připravenou: „ryba pečená na ohni nemá poukazovat na nic jiného než na utrpení Ježíše, Prostředníka mezi Bohem a lidmi. On se totiž sklonil k tomu, aby se skryl ve vodách lidského rodu, nechal se chytit do léčky naší smrti a byl jakoby vystaven ohni skrze bolesti, které podstoupil během umučení“

Díky těmto velmi realistickým stopám učedníci překonali počáteční pochybnost. Otevírají se daru víry ve vzkříšení jejich a našeho Pána; a tato víra jim umožní prožít to, co učedníci emauzští: uvěřit, že vše, co bylo psáno „v Mojžíšově Zákoně, Prorocích a Žalmech“ se vztahuje k tomuto ústřednímu bodu naší spásy, ke zmrtvýchvstání. Současně k okamžiku, kdy Ježíšovo vzkříšení dosahuje reálné existence na této zemi při slavení každé slavnosti smíření a mše svaté a v jejich apoštolském kněžském poslání: Čteme totiž, že Ježíš „jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: «Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstal z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání…, aby všem byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky»“. V této souvislosti pak svatý Tomáš Akvinský vysvětluje, že „je podle víry nezbytné poznávat, že v této svátosti je přítomen celý Kristus, protože božství nikdy neopustilo tělo, které přijalo.“ - Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.



   Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. 

   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě! " 

(Podle promluvy Svatého otce Benedikta XVI. dne 22. 4. AD MMXIV in:http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16282;
srov.: Romano Guardini, Il Signore. Meditazioni sulla persona a vita di N.S. Gesu Cristo, Milano 1949, 433;
Svatý Řehoř Veliký, Hom. in Evang.XXIV, 5;
Svatý Tomáš Akvinský, ST, III, q.76, a.1)


O. Michael


MODLITBA


Pohled na pečenou rybu, kterou jsi Ty,
Ježíši Zmrtvýchvstalý,
pro své apoštoly a učedníky připravil,
v nich může právem vyvolávat posvátnou bázeň
a vzpomínku na chvíli, kdys je u téhož jezera povolal za apoštoly,
kdy jsi zvláštním znamením a zázrakem svatému Petrovi
ukázal pokornou kající službu a úřad papeže,
kdy jsi přistoupil,
podobně jako nedlouho u tohoto jezera předtím,
abys lámal, podával, tajemně rozmnožoval ryby a chleby,
kdy jsi podruhé – eucharisticky – povolal apoštoly a učedníky a řekl jim:
Vy nasycujte lid, vy lámejte a podávejte!“
Pohled na pokrm, kterýs Ty sám připravil,
vyvolává i posvátnou úctu,
vycházející ze zármutku, strachu: z nevěry ve Tvé zmrtvýchvstání,
jak stav duší a patrně i srdcí všech, kdo obklopovali Matku Církve,
popisuje u emauzských učedníků svatý Lukáš:
opět evokuje, podle slov papeže Řehoře, pohled na Tebe
v Getsemanské zahradě,
na Křížové cestě, na Golgotě, na klíně Panny Marie,
na Tvé tělo spěšně přinesené a položené do jeskyně – hrobu Josefa z Arimatie.
Pohled na Tvůj chléb vyvolává vzpomínku na chvíli kdys jej rozlomil
nejprve u jezera,
pak v hodovní síni:
a vyšel paprsek Tvého Ducha.
Nyní – po svaté snídani – voláš právě ustanovovaného papeže Petra,
aby vyšel k rybolovu
pod jednou podmínkou:
aby k otřásající a burcující víře ve Tvé zmrtvýchvstání
poté co o Letnicích z něj sejme Tvůj Duch strach,
Tebe nade všechny a nade všechno miloval.
Amen.


Měsíc v plné záři Slunce

Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému bud čest a sláva na věčné věky. Tento chvalozpěv vytryskl ze srdce svatéh...