pondělí 3. února 2020

“Hromnice”




je lidový název pro třetí nejdůležitější a závěrečný svátek vánočního období církevního roku. Patrně se jedná zároveň o nejstarší, nejdříve slavený, svátek k uctění Panny Marie, o “Hromnicích”, jejího očišťování v chrámě čtyřicet dní od narození Ježíška.

Na Západě se ovšem s tímto svátkem v římské liturgii setkáváme až za papeže Sergeje I. v VI. století, do západní a severní Evropy se rozšířil až o sto i dvě stě let později. Zde zpočátku bylo slaveno obětování Ježíše Krista, později převládl původní mariánský charakter slavnosti, tak jak jej v počátcích posvátné Tradice popisuje evangelium podle sepsání svatého Lukáše.

Slavnostní procesí začala na Západě koncem VII. století. Podle svědectví svatého Bedy Ctihodného se nesly v průvodu hořící svíce. Žehnání těchto svící je doloženo až ze XII. století. Těmto požehnaným svícím se připisovala velká moc proti zlým silám, zvláště proti bouřím a epidemiím a rozsvěcovaly se u lůžka umírajícího. Tyto svíce pak daly svátku také další lidový název “Hromnice”.

Dnes bychom měli s posvátnou úctou odnášet tyto požehnané svíce z letošní nedělní mše svaté, dát je na posvátné místo v bytě, v domě a zapalovat je pokaždé, když nás ohrožuje moc, přesahující síla stvořené přírody. Jsme tím vedeni k pokoře a současně ke společné modlitbě, kdy se před svící, rozžatou před křížem či před obrazem Panny Marie s Ježíškem v duchu svátku “Hromnic” modlíme společně za ochranu pro své duše, za bližní a za své domovy a rodiny, kdykoli nastává situace, která by mohla vést k neštěstí pro duši či tělo, pro církevní obec, pro Tělo Ježíše Krista.

O. Vladimír Mikulica

SOBOTA PO 5. NEDĚLI POSTNÍ

Odevzdání života Ježíši Kristu, Pánu našeho života, se pozná jako pravé podle skutků, které dokládají naše slova o Něm. Pro ně je potřebná...