sobota 7. března 2020

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.



2. neděle postní

Exodus: Proměnění v naději




Liturgie druhé neděle postní, uvedl před několika lety Boží slovo této neděle Svatý otec Benedikt XVI., poté co nám minulou neděli prezentovala evangelium o pokušeních Ježíše na poušti, vybízí nás dnes k zamyšlení nad mimořádnou událostí Proměnění na hoře. Obě epizody společně předjímají velikonoční tajemství: Ježíšův boj s pokušitelem je předehrou velkého závěrečného duelu Pašijí, zatímco světlo jeho proměněného Těla předjímá slávu Vzkříšení. Z jedné strany vidíme v Ježíši úplného člověka, který s námi sdílí dokonce i pokušení; z druhé strany v něm rozjímáme Božího Syna, který zbožšťuje naše lidství. Tímto způsobem bychom mohli říci, že tyto dvě neděle jsou jakýmisi sloupy, na nichž stojí postní doba až k Velikonocím, ba dokonce i sama struktura křesťanského života, která podstatně spočívá na velikonoční dynamice přechodu od smrti k životu.

Hora Tábor stejně jako Sinaj je místem blízkosti Boha. Je to prostor povznesený nad každodennost, ve kterém lze dýchat čirý vzduch stvoření. Je to místo modlitby, stanutí v přítomnosti Páně, jako Mojžíš a Eliáš, kteří se objevují vedle proměněného Ježíše a rozmlouvají s ním o "exodu", který jej očekává v Jeruzalémě a kterým je Jeho Pascha. Proměnění je událost modlitby: modlitbou se Ježíš ponořuje v Boha, vnitřně se s Ním sjednocuje, svou vlastní lidskou vůlí se přimyká k vůli Otcovy lásky, a tak je proniknut světlem a viditelně se ukazuje pravda jeho bytí: On je Bůh, Světlo ze Světla. I Ježíšův oděv zbělel a zazářil. Vede to k zamyšlení o Křtu, o bílém oděvu, který dostávají pokřtění. Kdo se zrodí ze Křtu je oděn do světla, což předjímá nebeskou existenci, kterou kniha Zjevení představuje symbolem bílých šatů. Toto je ústřední bod: proměnění předjímá vzkříšení, které však předpokládá smrt. Ježíš ukazuje apoštolům svou slávu, aby měli sílu čelit pohoršení kříže a porozuměli tomu, že je třeba projít mnoha souženími a tak vejít do slávy Božího království. Hlas Otcův, který zaznívá shůry, prohlašuje Ježíše za milovaného Syna jako při Křtu v Jordánu a přidává: "Toho poslouchejte". Ke vstupu do života věčného je třeba naslouchat Ježíšovi, následovat jej na cestě kříže a jako on nést v srdci naději vzkříšení. "Spe salvi", spaseni v nadějí. Dnes můžeme říci: "Proměněni v naději".


Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. 
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." 
   Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. 
   Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých." 



http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=9098
O. Vladimír Mikulica


ČTYŘICETIDENNÍ POSTNÍ OBNOVA rozjímání mešních textů k přípravě na obnovu křestního slibu o Velikonoční vigili...