pátek 16. září 2022

25. NEDĚLE PO SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO



Nemůžete celebrovat Bohu i mamonu


   "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
   Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.' 
   Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla. 
   A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných. 
   Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
    Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. 
   Nemůžete sloužit Bohu i mamonu." 

Svatý Lukáš nám v posledních nedělích předkládá slova našeho Pána a Přítele Ježíše o užívání pozemských hodnot a varuje před jejich zneužíváním.
Ježíš vybízí k následování. Nejprve poučuje formou podobenství a „logií“, v tomto případě výroků, které jsou „logikos“, plně odpovídají smýšlení a vyjadřování Božího Logu, Druhé Boží osoby, jak pozemských dobrých darů užívat, aby pak nakonec své pozemské vykupitelské pouti
dosvědčil své vítězství nad démonem mamonu, vposledku nad satanem, který se mu po své vzpouře proti Bohu zcela oddal.

Vyprávěním podobenství o nepoctivém, ale dosti chytrém správci, komentoval před několika lety Svatý otec Benedikt XVI. dnešní evangelní úryvek, učí Ježíš Kristus své učedníky, jak nejlépe využívat peníze a materiální bohatství, jak je sdílet s chudými a získávat si tak jejich přátelství s výhledem na nebeské Království. "Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků nebeských". Peníze nejsou samy o sobě "nečestné", ale více než co jiného mohou člověka uzavřít do slepého sobectví. Jde tedy o uskutečnění jakéhosi "převodu" ekonomických dober. Namísto toho, aby byly užity jenom pro vlastní zájmy, je třeba pomýšlet také na potřeby chudých, a napodobovat našeho Vykupitele Ježíše Krista, který - jak píše svatý Pavel - "ačkoli byl bohatý, stal se pro nás chudým, abychom zbohatli z jeho chudoby". Zdá se to paradoxní: Ježíš, náš Pán, nás neobohatil svým bohatstvím, ale svou chudobou, tedy svou láskou, která jej přivedla až k naprostému darování se nám.

Tady se otevírá široké a komplexní pole úvah na téma bohatství a chudoby také ve světovém měřítku, kde se konfrontují dvě ekonomické logiky: logika zisku a logika distribuce dober, které spolu nejsou ve vzájemném rozporu, pokud je jejich vztah dobře uspořádán. Zisk je přirozeně legitimní a ve správné míře nutný pro ekonomický rozvoj. Jan Pavel II. napsal v encyklice Centesimus annus: "Moderní podnikové hospodářství obsahuje veskrze pozitivní aspekty. Jejich základem je svoboda člověka, která se uplatňuje v hospodářství stejně jako v mnoha dalších oblastech". Nicméně také dodává, že kapitalismus nelze považovat za jediný platný hospodářský model. Potravinová i ekologická krize s rostoucí zřejmostí poukazují na to, že převáží-li logika zisku, vzroste nerovnováha mezi bohatými a chudými a ničivé vykořisťování planety. Převáží-li však logika sdílení a solidarity je možné změnit kurs a směřovat k rozvoji spravedlivému a udržitelnému.

Jak dosáhnout tohoto otočení kormidla ve světě, který nám navenek připadá – zvláště ohledně vyvyšování moci peněz, konexí a majetku – tak zesvětštělý a Ducha Božího prázdný?

Odpověď je skryta v úběžníku, jenž se nachází na horizontu každého lidského života a současně v každém bodu její vertikály jako nabídka lidstvu, národu a jednotlivci: Ježíšova přítomnost v Nejsvětější eucharistii.

Otcové biskupové účastnící se před čtrnácti lety biskupského synodu o Ježíšovi přítomném v Nejsvětější svátosti oltářní, požádali tehdejšího papeže Benedikta XVI., aby vyjádřil toto bohatství, pravé bohatství, které je naprostým opakem mamonu.

A on zdůraznil, že poklad, který jsme narozením Ježíše Krista z Panny Marie dostali, je Jeho tělo - týmž slovem je označována Jeho přítomnost v Nejsvětější svátosti Eucharistie: „tělo“, a Jeho Církev.

Tím je vyjádřena jasná spojnice Ježíšova reálného života na této zemi, tajemství všech tajemství a Církve, která mystérium reálné přítomnosti Ježíše Krista ve mši svaté slaví.Vztah mezi Svatou eucharistií a Církví je chápán ve velké křesťanské tradici tak, že představuje bytí a jednání samé Církve.


Tato jednota těla se ukazuje v křesťanských společenstvích a obnovuje se v eucharistickém úkonu, který je sjednocuje a odlišuje v místních církvích, "v nichž existuje a z nichž se skládá jedna jediná katolická církev. Výraz "katolický" vyjadřuje univerzálnost pocházející z jednoty, kterou každodenně slavená Eucharistie podporuje a buduje.
Místní církve v univerzální Církvi tak mají v Eucharistii úkol učinit viditelnou svoji vlastní jednotu a svou odlišnost. Toto pouto bratrské lásky dává prosvítat trinitárnímu společenství. Koncily a synody vyjadřují v dějinách tento bratrský aspekt Církve.Tento církevní rozměr Eucharistie tvoří silné pouto jednoty katolické církve s pravoslavnými církvemi, které uchovaly ryzí a celistvou povahu tajemství Eucharistie.“

Východní společenství Církve, spojená s nástupcem svatého Petra, s římskou Církví, či od ní dosud oddělená, mají šanci v liturgii a ve staroslověnské řeči, v církevní slovanštině vyjádřit trojjediný aspekt těla Ježíše Krista. A ta oddělená, neslavící pravou víru v Corpus Christi politicum, mají takto šanci se vrátit do plného společenství Církve putující.

Slavnostní staroslověnská liturgie gregoriánské mše svaté, již celebroval světící biskup z Kazachstánu Otec Athanasius Schneider před několika lety ve velehradské bazilice Panny Marie Nanebevzaté, se stala historickou událostí naplnění odkazu papeže Benedikta XVI. v Summorum Pontificum z 7. 7. 2007 AD v době, kdy do slavení liturgií v mnoha katolických kostelů v Evropě vstoupil duch mamonu.

V následné přednášce po této mši svaté, zdůraznil Otec biskup Athanasius nejdůležitější milníky návratu k živé víře křesťanů v Evropě: obnova slavení mše svaté v úctě, která na místo člověka do presbytáře staví do jeho centra Ježíše v tajemství Nejsvětější eucharistie, Jej přijímá vkleče a do úst při svatém přijímání, Jej adoruje v Nejsvětější svátosti.

Také biskupský synod v roce 2005 uznává mnohonásobné plody eucharistické adorace v životě Božího lidu v tolika částech světa a mocně povzbuzuje k této formě modlitby - tak často doporučované ctihodným Božím služebníkem Janem Pavlem II. - ať je zachována a podporována podle tradic jak latinské církve tak východních církví. Uznává, že tato praxe vyvěrá z eucharistické akce, - že je sama o sobě největším úkonem adorace Církve, která opravňuje věřící, aby se plně, vědomě, aktivně a plodně podíleli na Kristově oběti podle přání 2. Vatikánského koncilu - a k ní také znovu vede. Tak prožívaná eucharistická adorace podporuje věřící v jejich křesťanské lásce a službě druhým a rozvíjí větší osobní svatost i křesťanských společenství. V tomto smyslu opětný rozkvět eucharistické adorace, i mezi mladými, se dnes jeví jako slibný rys tolika komunit. Z toho důvodu, aby se podporovala návštěva Nejsvětější svátosti, ať se v rámci možností pečuje o to, aby zůstaly otevřené kostely, v nichž je přítomna Nejsvětější svátost.
Aby se podporovala adorace je vhodné dát zvláštní uznání institutům zasvěceného života a sdružením věřících, které se jí zvláštním způsobem a v různých formách věnují tím, že se jim pomáhá, aby se eucharistická úcta stávala více biblická, liturgická a misionářská.

Právě tradiční a tradici uchovávající společenství katolické Církve, se stávají dnes „motorem“ její charismatické a svátostné obnovy. Výzvou ostatním , často protestantismem zasaženým “katolickým“ farnostem, řeholím a hnutím: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“!

(srov.: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4"id=4724

Jan Pavel II., Centesimus annus art.32, srov. Ibidem art.35

viz: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4"id=8441

Lumen Gentium art. 23)



Otec Vladimír Mikulica 



MODLITBA



Prorok Ámos, hovoří,

Ježíši, nejchudší z chudých,

o Tvém příchodu,

když varuje milovníky mamonu před zatracením.

Ty nás vybízíš, abychom v maličkostech byli věrní Tobě

a Tvému království na této zemi,

abychom v tomto byli prozíraví jako děti světa -

jen s opačným gardem lásky:

nenáviděli sebelásku

a milovali lásku Ducha mezi Tebou a Otcem.

Tento postoj se má stát vyznáním víry v Tebe při slavení tajemství mše svaté:

tvého těla, jež jsi přijal z Panny Marie,

obětovals jej

a dal Církvi k nekrvavé kalvarské oběti při slavení svaté liturgie:

vyznáním víry,

které pokorně na kolenou a s hlubokou úctou k Tobě ve Svaté eucharistii

Tě přijímá,

a tak dává všem katolíkům,

kteří upadli do pokoncilních zmatků,

šanci se podílet na záchraně Evropy.

Amen.