(pokračování)
Oktolog
Otec Vladimír:
Požehnání Boží ať
provází naše večerní setkání dnes v sobotu před třetí nedělí po Epifanii.
Příští týden touto
dobou už bychom měli vědět, zda bude pan prezident Miloš Zeman zvolen na příští
období.
Každý z nás
nese odpovědnost za šíření Království Ježíše Krista v našich rodinách,
pozemských i duchovních, v našich farnostech, obcích, v našem národě,
v národech bolestně se sjednocující Evropy a hledající pravou úroveň a
základ svého politického sjednocení.
Dříve, než se
rozjedeme zítra do posvátné služby ve farnostech naší vlasti, otevřme tento
Oktolog, rozhovor nás osmi, který se bude moci rozvíjet během celého příštího týdne.
Otče Oldřichu?
Situace a výsledek
prezidentské volby je zvláště závažný pro své důsledky především vzhledem
k naší vlasti, k další cestě našeho národa: povede buď k počátku
řízené destrukce, nebo k povolné konsolidaci, jejíž zárukou je, přes
všechny možné výhrady k jeho osobě a k jeho nepopiratelným slabostech, náš pan prezident Miloš Zeman. - „Kdo jsem však já, abych soudil,“ jak řekl jeden
papež.¨
Přesto je potřeba
nikoli soudit pana Zemana či Drahoše, ale rozlišovat, kam vede přesvědčení, či
jeho absence u každého z nich náš národ. Jistěže není v naší ústavě
zakotven prezidentský systém, přesto je v očích národa brán prezident jako
autorita, ideová autorita… a v posledku je velitelem branných sil nesoucím
odpovědnost v čase ohrožení vlasti.
Zeptám se Vás všech,
Carissimi, koho budete volit v druhém kole prezidentských voleb, které
nastane za týden v pátek a proč?
Bratr Juniper:
Já budu volit
Zemana. Raději bych jistě volil křesťana, který má dobrou rodinu a chodí ke
svátostem.
„Slušní lidé“ jako
je pan Drahoš, nejsou zárukou ničeho.
Král Kýros, o jehož
mravních kvalitách a zbožnosti z Písma svatého nic nevíme, povolil židům
opět postavit chrám a všem v království nařídil, aby na to přispěli. Tím
nemíním restituce, ale svobodný život ve spořádané rodině.
bratr Lupicinus:
Pán Ježíš při svém
odsouzení říká Pilátovi: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána
shůry“. Bůh tedy dává Pilátovi - státnímu představiteli - moc a on z Božího
dopuštění odsuzuje Ježíše na smrt. Tak hroznou věc Bůh pro naše hříchy dopouští!
Otec Oldřich:
Jak to tedy je potom s
invazí muslimů do Evropy? Také ji Bůh dopustil pro naše hříchy?
bratr Lupicinus:
Asi ano, protože
muslimové děti mají a my vlastní děti zabíjíme, jejich matky je zabíjejí ve
svém lůně. A kdo myslíte, že na nás u Božího trůnu žaluje o pomstu? Naše
vlastní děti!
bratr
Modestus:
Vrátil
jsem se právě z Moravy a slyšel jsem tam:
„Tož mně
je to jasné!
Pan Zeman
se vždy klonil k Východu a tam se stavjajú 1000 nových kostelů ročně.
A na
Západě jich 1000 búrajú nebo predajú!
Tak čo to
tu rešíme?“¨
Otec
Oldřich:
Mnozí
jakoby si neuvědomovali – a nejbolestnější je, že často to jsou ti, kdo ve
společnosti mají reprezentovat prozíravost, dokonce bych řekl Boží Prozřetelnost
– že se Evropa a církevní společenství v Evropě nacházejí v těžké naukové,
morální, v duchovní krizi.
Jak mohou
pak dobře vidět a posoudit pravé a předstírané kvality kandidátů na prezidentský
úřad?
bratr Lupicinus:
Razit v této
době tezi o nutnosti slušného člověk na Pražském hradě je - při veškerých výhradách k vyjadřování našich
vrcholných politiků – nejen pana prezidenta, ale i mnohých jeho politických
soupeřů - naprostým zmatením hodnot.
Proto
také někteří i z řad nevěřících argumentují slušností a neschopností,
případně zradou, pana Chamberlaina a neslušností a schopností zachránit Evropu u pana Winstona Churchilla.
bratr
Akvilinus:
Pak není
divu, že domáhání se návratu církevního majetku, „krádeže spáchané za bílého
dne“, přesněji řečeno loupeže oné dubnové noci roku 1950, odmítá většina společnosti jako nespravedlnost
církevního společenství vůči ní. – Když křesťané nejsou schopni před jednáním o
návratu ukořistěného majetku Církve ukázat obecně i osobně pravé měřítko hodnot
v křesťanském životě: jaká duchovní obnova by spravedlivému návratu
uloupené věci předcházela, jaké velké požehnání a sjednocení národa by nastalo!
bratr
Adeodatus:
Není právě
volba prezidenta Zemana dokladem, že Bůh nás vybízí k této změně smýšlení,
nás nespravedlivě oloupené křesťany?
bratr
Juniper:
Změna
smýšlení je potřebná, aby nastal od pohledu na manželství. Je již obecně
rozšířené, že ani církevně uzavřené manželství není nerozlučné. Už se začíná
brát jako další pokrytectví, že i toto manželství lze prohlásit za neplatné…
pro nedostatečnou přípravu, pro další a další důvody, které dříve byly naopak
prubířským kamenem věrnosti, vycházejícím ze závazného manželského slibu daného
před Bohem, který se nenechá posmívat.
Otec
Oldřich:
A to
ještě díky polskému episkopátu nemusíme zmiňovat již úplně ateizovanou
takzvanou pastoraci rozvedených, kdy cizoložství není pokládáno za hřích.
Právem se
říká, že národ má takové kněze, jaké si zaslouží. Možná by bylo i dobré říci: jaké si ve svých rodinách, obcích, školách a farnostech vychová.
V tomto
smyslu je pan prezident Miloš Zeman v jedné řadě s tímto proudem
těch, kteří nepřijímají křesťanskou manželskou morálku a případně podle ní
nežijí.
Bratr
Modestus:
Chtěl bych
zmínit jinou věc, která je rovněž infikována do národa, který byl tolik zasažen
ateizací: neschopnost odpustit.
Jistěže se v posuzování prezidentských
kandidátů rovněž zmiňovala tato vlastnost, neřest a hřích, ale myslím, že
bychom se měli především zahledět do svých řad – posvěcených služebníků Církve,
zda jsme pro naše politiky odpovídajícím vzorem.
Naše
schopnost odpouštět, již čerpáme od Ježíše, našeho Pána, by se měla projevit
ještě dříve, než proneseme soud o kterémkoli kandidátovi.
Otec
Vladimír:
… měla by
být především vzorem a vybídkou k našemu národu. Není tak docela pravda,
podle mého názoru, že by byl národ rozdělen mezi odpůrce a stoupence prezidenta
Miloše Zemana.
Je především
rozdělen ďáblem na ty, kdo nechtějí odpustit a ty, kdo toho jsou jako skuteční
křesťané schopni, a proto přijímají výsledek prezidentské volby s oním nadhledem,
který dává pouze víra v Ježíše Krista a v jeho zmrtvýchvstání.
