středa 24. ledna 2018

Volba pana prezidenta Miloše Zemana


(pokračování)


Oktolog


Otec Vladimír:
Požehnání Boží ať provází naše večerní setkání dnes v sobotu před třetí nedělí po Epifanii.
Příští týden touto dobou už bychom měli vědět, zda bude pan prezident Miloš Zeman zvolen na příští období.
Každý z nás nese odpovědnost za šíření Království Ježíše Krista v našich rodinách, pozemských i duchovních, v našich farnostech, obcích, v našem národě, v národech bolestně se sjednocující Evropy a hledající pravou úroveň a základ svého politického sjednocení.

Dříve, než se rozjedeme zítra do posvátné služby ve farnostech naší vlasti, otevřme tento Oktolog, rozhovor nás osmi, který se bude moci rozvíjet během celého příštího týdne. Otče Oldřichu?

Otec Oldřich:
Situace a výsledek prezidentské volby je zvláště závažný pro své důsledky především vzhledem k naší vlasti, k další cestě našeho národa: povede buď k počátku řízené destrukce, nebo k povolné konsolidaci, jejíž zárukou je, přes všechny možné výhrady k jeho osobě a k jeho nepopiratelným slabostech, náš pan prezident Miloš Zeman. - „Kdo jsem však já, abych soudil,“ jak řekl jeden papež.¨

Přesto je potřeba nikoli soudit pana Zemana či Drahoše, ale rozlišovat, kam vede přesvědčení, či jeho absence u každého z nich náš národ. Jistěže není v naší ústavě zakotven prezidentský systém, přesto je v očích národa brán prezident jako autorita, ideová autorita… a v posledku je velitelem branných sil nesoucím odpovědnost v čase ohrožení vlasti.
Zeptám se Vás všech, Carissimi, koho budete volit v druhém kole prezidentských voleb, které nastane za týden v pátek a proč?

Bratr Juniper:
Já budu volit Zemana. Raději bych jistě volil křesťana, který má dobrou rodinu a chodí ke svátostem.
„Slušní lidé“ jako je pan Drahoš, nejsou zárukou ničeho.
Král Kýros, o jehož mravních kvalitách a zbožnosti z Písma svatého nic nevíme, povolil židům opět postavit chrám a všem v království nařídil, aby na to přispěli. Tím nemíním restituce, ale svobodný život ve spořádané rodině.

bratr Lupicinus:
Pán Ježíš při svém odsouzení říká Pilátovi: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry“. Bůh tedy dává Pilátovi - státnímu představiteli - moc a on z Božího dopuštění odsuzuje Ježíše na smrt. Tak hroznou věc Bůh pro naše hříchy dopouští!

Otec Oldřich:
Jak to tedy je potom s invazí muslimů do Evropy? Také ji Bůh dopustil pro naše hříchy?

bratr Lupicinus:
Asi ano, protože muslimové děti mají a my vlastní děti zabíjíme, jejich matky je zabíjejí ve svém lůně. A kdo myslíte, že na nás u Božího trůnu žaluje o pomstu? Naše vlastní děti!

bratr Modestus:
Vrátil jsem se právě z Moravy a slyšel jsem tam:
„Tož mně je to jasné!
Pan Zeman se vždy klonil k Východu a tam se stavjajú 1000 nových kostelů ročně.
A na Západě jich 1000 búrajú nebo predajú!

Tak čo to tu rešíme?“¨


Otec Oldřich:
Mnozí jakoby si neuvědomovali – a nejbolestnější je, že často to jsou ti, kdo ve společnosti mají reprezentovat prozíravost, dokonce bych řekl Boží Prozřetelnost – že se Evropa a církevní společenství v Evropě nacházejí v těžké naukové, morální, v duchovní krizi.

Jak mohou pak dobře vidět a posoudit pravé a předstírané kvality kandidátů na prezidentský úřad?

bratr Lupicinus:
Razit v této době tezi o nutnosti slušného člověk na Pražském hradě je  - při veškerých výhradách k vyjadřování našich vrcholných politiků – nejen pana prezidenta, ale i mnohých jeho politických soupeřů - naprostým zmatením hodnot.

Proto také někteří i z řad nevěřících argumentují slušností a neschopností, případně zradou, pana Chamberlaina a neslušností a schopností zachránit Evropu u pana Winstona Churchilla.

bratr Akvilinus:
Pak není divu, že domáhání se návratu církevního majetku, „krádeže spáchané za bílého dne“, přesněji řečeno loupeže oné dubnové noci roku 1950, odmítá většina společnosti jako nespravedlnost církevního společenství vůči ní. – Když křesťané nejsou schopni před jednáním o návratu ukořistěného majetku Církve ukázat obecně i osobně pravé měřítko hodnot v křesťanském životě: jaká duchovní obnova by spravedlivému návratu uloupené věci předcházela, jaké velké požehnání a sjednocení národa by nastalo!

bratr Adeodatus:
Není právě volba prezidenta Zemana dokladem, že Bůh nás vybízí k této změně smýšlení, nás nespravedlivě oloupené křesťany?

bratr Juniper:
Změna smýšlení je potřebná, aby nastal od pohledu na manželství. Je již obecně rozšířené, že ani církevně uzavřené manželství není nerozlučné. Už se začíná brát jako další pokrytectví, že i toto manželství lze prohlásit za neplatné… pro nedostatečnou přípravu, pro další a další důvody, které dříve byly naopak prubířským kamenem věrnosti, vycházejícím ze závazného manželského slibu daného před Bohem, který se nenechá posmívat.

Otec Oldřich:
A to ještě díky polskému episkopátu nemusíme zmiňovat již úplně ateizovanou takzvanou pastoraci rozvedených, kdy cizoložství není pokládáno za hřích.

Právem se říká, že národ má takové kněze, jaké si zaslouží. Možná by bylo i dobré říci: jaké si ve svých rodinách, obcích, školách a farnostech vychová.

V tomto smyslu je pan prezident Miloš Zeman v jedné řadě s tímto proudem těch, kteří nepřijímají křesťanskou manželskou morálku a případně podle ní nežijí.

Bratr Modestus:
Chtěl bych zmínit jinou věc, která je rovněž infikována do národa, který byl tolik zasažen ateizací: neschopnost odpustit.

 Jistěže se v posuzování prezidentských kandidátů rovněž zmiňovala tato vlastnost, neřest a hřích, ale myslím, že bychom se měli především zahledět do svých řad – posvěcených služebníků Církve, zda jsme pro naše politiky odpovídajícím vzorem.
Naše schopnost odpouštět, již čerpáme od Ježíše, našeho Pána, by se měla projevit ještě dříve, než proneseme soud o kterémkoli kandidátovi.

Otec Vladimír:
… měla by být především vzorem a vybídkou k našemu národu. Není tak docela pravda, podle mého názoru, že by byl národ rozdělen mezi odpůrce a stoupence prezidenta Miloše Zemana.


Je především rozdělen ďáblem na ty, kdo nechtějí odpustit a ty, kdo toho jsou jako skuteční křesťané schopni, a proto přijímají výsledek prezidentské volby s oním nadhledem, který dává pouze víra v Ježíše Krista a v jeho zmrtvýchvstání.



"Duše bolí"

- tak si  povzdechne  jeden z hrdinů v povídce ze sbírky próz "sovětského" spisovatele Vasilije Šukšina  ve vesnici, v níž ...