sobota 27. ledna 2018

Posedlý vyznává božství Ježíše




Touha po majetku může duši člověka úplně svázat a ovládnout.  „Nemylme se, drazí věřící: Začíná to náprstkem a končí putýnkou,“ hřmí z kazatelny proslulá slova k přítomným kamarádům z mokré čtvrti pronesená Monsignorem O´Duffim v románu Plná slávy  od Bruce Marshalla.


A co umí posedlost po majetku udělat s veřejným míněním umně a rafinovaně manipulovaným našimi mnohými sdělovacími prostředky jsme si mohli připomenout před volbami v Oktologu ve zmínce oloupeni za bílého dne mezi bratrem Akvilinem a bratrem Adeodatem http://www.chvilesbenediktem.cz/search?q=oktolog.


KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.






LITURGICKÉ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR

Přes tisíc let se slaví v Cárkvi doba Předpostní  od neděle Devítník (Septuagesima), což je podle zaokrouhleného počítání sedmdesátý den před vzkříšením našeho Pána Ježíše.
Po Epifanii, poznání Světla světa – Ježíše Krista, se v kontrastu s Ním odhaluje duši člověka, ozařované tímto světlem, mocnost temnoty, jež ji obestírala a dosud obestírá. Člověk má už ale sílu a schopnost temnotu nechávat pronikat, prozařovat světlem Ducha svatého, jejž přijímá.

Proto je první čtení, stejně jako další lekce této doby, o duchovním boji. Na něj připravuje boj pozemský, zápas mezi antickými sportovci, jak jej popisuje jako předstupeň duchovního zápolení mezi duší a satanem Apoštol v prvním listu do Korinta. Duch svatý dává vítězný věnec tomu, kdo jej jako vzácné světlo v lucerně nechává ve své duši působit; kdo proto usiluje o čistotu své duše a svého těla.


Slova svatého evangelia podle Matouše přinášejí známé podobenství o dělnících na vinici a vyznívá na prahu postní a velikonoční doby jako výzva k nové a vytrvalé horlivosti.
Představuje nám nebeského Hospodáře, který každému odplatí podle jeho skutků. Rozhodujícím měřítkem však není doba práce, nýbrž Boží milost a stupeň naší spolupráce s ní.


    Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: 

    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. 

    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' " 



LITURGICKÁ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:


4. neděle v mezidobí




Svatý otec Benedikt XVI. na začátku své trilogie o Ježíši z Nazareta odkazuje právě na následující úryvek z Páté knihy Mojžíšovy: Bůh přislíbil těmito slovy příchod svého Syna, jeho božství, přislíbil proroka – Božího Syna. 

Mojžíš řekl lidu:
   "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'
   Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "



Král David – žalmista vybízí k jásotu a sám jej prožívá. Varuje přitom před tvrdostí srdce, která uzavírá duši pro lásku i bližnímu a k Bohu


Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!

Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.

Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."

„Nerušená oddanost Pánu“ – a to je čistota srdce – se má projevovat navenek: v zasvěcení i v manželství, jak píše svatý Apoštol do Korinta: 

Bratři!
   Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
   To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.


Letos nám nedělní liturgie podává k rozjímání Markovo evangelium, V mešní liturgii podle misálu Pavla VI. otevíráme v době po Epifanii Božího Syna – Ježíše z Nazareta v letošním druhém cyklu evangelium podle sepsání svatého Marka. Charakteristickou známkou tohoto evangelia, řekl Svatý otec Benedikt XVI. před několika lety při modlitbě Pozdravení andělského. je takzvané „mesiášské tajemství“, tedy skutečnost, že Ježíš prozatím nechce, aby se někdo mimo vymezený okruh učedníků dověděl o tom, že je Kristem, Synem Božím. Proto také opakovaně varuje jak apoštoly, tak nemocné, které uzdravuje, aby nevyjevovali nikomu jeho identitu.

Například úryvek z evangelia této neděle vypráví o člověku posedlém démonem, který náhle začne křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit“ Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ A Ježíš mu nařizuje: „Mlč a vyjdi z něho!“ A nato, jak poznamenává evangelista, zlý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Ježíš nejenom vyhání démony z lidí, osvobozuje je z toho nejhoršího otroctví, ale samotným démonům brání, aby vyjevovali jeho identitu. A naléhá na toto „tajemství“, protože ve hře je zdar samotného jeho poslání, na němž závisí naše spása. Ví totiž, že pro osvobození lidstva z nadvlády hříchu, musí být obětován na kříži jako pravý velikonoční Beránek. Ďábel se jej však snaží odradit a svést na cestu lidské logiky mocného a úspěšného Mesiáše. Kříž Kristův bude zkázou démona, a proto Ježíš nepřestává učit své učedníky, že ke vstupu do jeho slávy musí mnoho trpět, být odmítnut, odsouzen a ukřižován, poněvadž utrpení je nedílnou součástí jeho poslání.


Ježíš na kříži trpí a umírá z lásky. Tímto způsobem zcela zřetelně dal smysl našemu utrpení, smysl, který mnozí muži i ženy všech dob pochopili, přijali a tak zakusili hluboký klid i v hořkosti tvrdých fyzických i duchovních zkoušek. Právě „síla života uprostřed utrpení“ je téma, které italští biskupové zvolili pro své každoroční Poselství ke Dni pro život. V hloubi se připojuji k jejich slovům, z nichž vyzařuje láska pastýřů vůči lidu, odvaha hlásat pravdu, odvaha říci jasně, že například euthanasie je falešné řešení dramatu utrpení, řešení, jež je nehodné člověka. Pravá odpověď totiž nemůže přivodit smrt, byť „sladkou“, ale má vydat svědectví lásce, která lidským způsobem pomáhá čelit bolesti i agónii. Buďme si jisti, že žádná slza jak trpícího, tak toho, kdo je mu nablízku, není před Bohem ztracena.

   V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
   V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo
jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu to přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
   Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.



(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini 1.února, Náměstí svatého Petra 1. února AD MMIX: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=10763)


O. Vladimír Mikulica









MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ


Kafarnaumská synagoga není kostel,

a proto v ní, Ježíši, mocí Božího Ducha pronášíš exorcismus:

je domem Tvého katechumenátu,

dnes farou či kaplí, posvátným prostorem bez Tebe v Nejsvětější svátosti,

nikoli místem, kde se dnes má slavit mše svatá věřících – Tvá oběť na kříži,

v němž právě jen věřící poznal a přijal Tvé vítězství nad satanem.

Nyní dáváš svou sílu do duše.

Proměňuješ ji tajemstvím kříže – Oběti,

kterou opět přinesls při transubstanciaci,

aby každý, kdo Tě přijal,

opět plný moci přemáhat působení ducha zla v sobě a v bližních,

vstoupil do místa, na nějž jej voláš,

aby jako Ty v synagoze v Kafarnau řekl:

„Mlč!“ – tomu kdo haní své tělo i duši.

A „Vyjdi z něho!“ – tmu koho ovládla duchovní nemoc autismu.

Tak se stáváme nyní po svatém přijímání prvními z posledních.

Amen.

SESLÁNÍ DUCHA K OBNOVENÍ JEDNOTY S BOHEM - HRÁZ PROTI PROCESU ŠTĚPENÍ

  V pohanské i judaistické tradici patří dožínky první letní sklizně, letnice, k pradávným liturgickým slavnostem, které v sobě již ...