KOMENTÁŘ
K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE
BENEDIKTA
XVI.
"Do
mé paměti se nesmazatelně zapsala chvíle," řekl ve své
homilii před čtrnácti lety Svatý otec Benedikt XVI., kdy jsem
slyšel jeho slova: "Mariam Sanctissimam declaramus Matrem
Ecclesiae", Nejsvětější Marii prohlašujeme Matkou Církve...
Ano, můžeme říci, že Maria je nám blízká jako žádná lidská
bytost, protože Kristus je pro lidi člověkem a celé jeho bytí je
"bytí pro nás". Kristus jako Hlava, říkají Otcové, je
neoddělitelný od svého Těla, jímž je církev, jakoby spolu s
ním tvořila jediný živý subjekt. Matka Hlavy je zároveň Matkou
celé církve, zřekla se sama sebe, bezvýhradně se oddala Kristu a
s Ním je nám dávána jako dar. Vždyť čím víc se člověk
dává, tím víc nachází sama sebe.
"Do
mé paměti se nesmazatelně zapsala chvíle," řekl ve své
homilii před třinácti lety Svatý otec Benedikt XVI., kdy jsem
slyšel jeho slova: "Mariam Sanctissimam declaramus Matrem
Ecclesiae", Nejsvětější Marii prohlašujeme Matkou Církve...
Ano, můžeme říci, že Maria je nám blízká jako žádná lidská
bytost, protože Kristus je pro lidi člověkem a celé jeho bytí je
"bytí pro nás". Kristus jako Hlava, říkají Otcové, je
neoddělitelný od svého Těla, jímž je církev, jakoby spolu s
ním tvořila jediný živý subjekt. Matka Hlavy je zároveň Matkou
celé církve, zřekla se sama sebe, bezvýhradně se oddala Kristu a
s Ním je nám dávána jako dar. Vždyť čím víc se člověk
dává, tím víc nachází sama sebe.
Dříve
než křesťané přistoupili o Svaté betlémské noci k betlémům,
které se stavějí až na Štědrý den, a než do jeslí vložíme
figurku Ježíška, což se děje při Půlnoční mši svaté, kdy
je figurka Dítěte Ježíše požehnána a přinesena po mši svaté
ve slavnostním průvodu do betléma v kostele; zasvěcovali křesťané
od prvních dob noc před čtvrtou nedělí adventní při posvátné
vigilii: přípravě duše, aby byla schopná prostřednictvím
znamení a symbolů, v podobě od slavné betlémské bohoslužby
svatého Františka z Assisi i prostřednictvím figurky znázorňující
Spasitele v betlémě, uvidět při adoraci jesliček nejprve božský
svět a jeho prostřednictvím prchavou pozemskou realitu.
Pokud
bychom tento postup obrátili či posvátnou vigilii poslední
adventní vigilie vynechali, dochází ke krizi víry, jaké jsme
nyní často svědky: pozemský svět, pozemské události narození
Ježíše Krista již není člověk schopen duší vnímat,
nepoznává Boží svět, znesvěcuje jej, strhává jeho zdání či
tušení do "svého" světa, z nějž už není schopen k
Trojjedinému vystoupit. Topí se pak ve zbožných kazatelských,
modlitebních a katechetických frázích, které oprávněně
odpuzují každého, kdo hledá spásu v Ježíši Kristu. Přivolává
oprávněnou nenávist k Církvi a její pronásledování.
Vigilie
uvádí do reality, jejímž prostřednictvím viděl prorok svatý
Izajáš Boží paprsek – průnik do Božího světa - v němž se
připravoval příchod Krista - Mesiáše, Ježíše z Nazareta. Čte
se rozjímavě, v určité formě lectio divina, patero prorokových
slov.
O. Vladimír Mikulica
