sobota 11. ledna 2020

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.




Křest Ježíše, Syna Božího

V této době vánoční, přesněji řečeno v době po Epifanii Ježíše Krista, zůstávají jesličky, ještě do "Hromnic", do svátku Uvedení Páně do chrámu, v kostelích, pokud nejsou v presbytáři, a posvátnou liturgii provázejí zpěvy koled.
Podle kalendáře, který vzešel z reforem pastorálního II. Vatikánského koncilu slaví dnes západní katolická církev svátek křtu Páně. Dnešní slavností Ježíšova křtu se končí liturgické období Vánoc. Dítě, kterému se v Betlémě klaněli východní Mudrci a darovali mu své symbolické dary, nalézáme nyní dospělé v momentě, kdy v řece Jordán přijímá křest od velkého proroka Jana. Evangelium zaznamenává, že hned po křtu Ježíš vystoupil z vody, otevřela se nebesa a sestoupil na něho Duch svatý jako holubice. Z nebe byl slyšet hlas, který řekl: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení. Bylo to jeho první veřejné vystoupení po třiceti letech skrytého života v Nazaretu. Očitými svědky jedinečné události byli kromě Křtitele jeho učedníci, z nichž někteří se od tohoto okamžiku stali následovníky Krista. Byla to zároveň christofanie a teofanie. Ježíš se zjevil jako Kristus, což je řecký překlad hebrejského Mesiáš, což znamená pomazaný. Zároveň se spolu s Božím Synem se objevila znamení Ducha svatého a nebeského Otce.

Dnes se naše pozornost zaměřuje na Ježíše, jenž se ve věku kolem třiceti let dal pokřtít Janem v řece Jordánu. Šlo o křest pokání, při kterém se pro vyjádření očisty srdce a života používal symbol vody. Jan, řečený "Křtitel", hlásal tento křest Izraeli, aby připravil lid na nadcházející příchod Mesiáše, a všechny spravoval o tom, že po něm má přijít Mesiáš jiný, mnohem větší než on, který nebude křtít vodou, nýbrž Duchem svatým. A hle, sotvaže byl Ježíš pokřtěn v Jordánu, Duch svatý na něho sestoupil v podobě holubice a Jan Křtitel poznal, že On je Kristus, "beránek Boží", který přišel sejmout hřích světa. Proto je také křest v Jordánu "epifanií", zjevením mesiášské identity Pána a jeho vykupitelského díla, které vyvrcholí v jiném "křtu", totiž jeho smrtí a vzkříšením.

O předcházející slavnosti Epifanie – ukázání se Ježíše Krista pohanům, třem mágům od Východu, po svátku Tří králů – se toto tajemství odhalení roušky umožňující pohled na betlémské dítě, o němž andělé, pak i pastýři, svědčí, že se v Něm narodil spasitel světa, mysterium revelationis, rozvíjí, ukazuje ve své hlubší dimenzi: božství se více odhaluje (fainetai) mágům, starověkým vědcům, kteří se na rozdíl od mnohých z dnešních dotýkali božského, žili v mystickém kontaktu s Ním, s Trojjediným Bohem, pro ně dosud skrytým v božství, jež teorií v praxi uctívali.
Pro ně – a právě pro ně, stejně jako pro nás, kteří jsme nyní valnou většinou jako dědici víry pohanokřesťanů i duchovními žáky křtitelů z pohanství – se Ježíšovým křtem v řece Jordánu naplňuje událost Epifanie: jako toto Zjevení Páně Otcové Církve nazývají prezentací tajemství znovuzrození, zrození pro pohany, tak je událost zjevení moudrosti dvanáctiletého Ježíše – plného Ducha a moudrosti – v jeruzalémském chrámě již nikoli pohanským ale i židovským mudrcům a posléze událost Jeho křtu v Jordánu vyústěním teorie vidění Boha v Ježíši Kristu v praxi novozákonního křtu, v němž se zjevuje dílo Nejsvětější Trojice. - Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení." 




(Srov.: Svatý otec Benedikt XVI.při Anděl Páně 8. ledna 2006 AD; in: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=5104
a z encykliky Spe slaví č. 12)

O. Vladimír Mikulica

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Theoreia Boží konspirace 14. neděle v cyklu A Poté, co Ježíš poučoval své apoštoly, které vyslali, svých Dvanáct, ab...