neděle 12. ledna 2020

REFORMA REFORMY




ROK  2020

Někdy se setkáváme při uvádění našeho letopočtu s dovětkem L. P., což znamená Léta Páně, nebo v latinské podobě A. D., Anno Domini, v roce Pána. Tento "přívěšek" není žádným staromilectvím nebo muzeálním doplňkem. Vyjadřuje naopak podstatu. Odkazuje na počáteční princip, od nějž se uvedený rok odvozuje. A tím je často podle všeobecného mínění (a také podle výsledků počítání jednoho nepozorného mnicha) rok narození Ježíše Krista v Betlémě, a proto přesná datace odkazuje na 25. prosinec, na den Jeho narození, případně na 1. leden, na osmý den po narození, kdy podle Mojžíšského zákona následoval ritus obřezání; 1. leden je proto svátkem Obřezání Ježíše Krista.

Mnozí písmáci, archiváři a historikové by nám ovšem mohli vyprávět, kolik potíží mívají s datací určitých událostí, protože počátek roku našeho letopočtu v některých oblastech zhruba před polovinou jeho současné délky se počítal od jiného data než je 1. leden: od 25. března, od slavnosti Zvěstování Panně Marii a početí Ježíše v jejím panenském lůně v městečku Nazaret, od Jeho narození či od Jeho zmrtvýchvstání o Velké noci.

Především však tato nejednoznačnost počátku křesťanského letopočtu svědčí o jedné základní skutečnosti: náš letopočet se svým počátkem prncipielně vztahuje k osobě Ježíše Krista, k darům, které nám svým početím, narozením, zástupnou obětní smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním přinesl. Letopočet popisuje zlomové okamžiky, které se týkají planety Země, vesmíru, viditelného i neviditelného a dokonce i nestvořeného „světa“.

A nadto se letopočet týká mystiky osoby Ježíše Krista - není církevním v užším slova smyslu - první i každý rok je zasvěcen Jemu. Proto s určitým nedopatřením uvádějí některé liturgické texty ve vztahu k tomuto letopočtu, že jde o „občanský rok“.
V tomto smyslu je i zavádějící výklad počinu (a může být zavádějící i formulace v onom počinu samotném) našeho císaře Ferdinanda II., jakoby ustanovil oproti církevnímu kalendáři občanský a rozdělil sféru církevní od občanské. Zvláště v zemích Koruny české, v pražské diplomatické kanceláři, bylo tradiční počítání nového roku ode dne narození Ježíše Krista. Císař je posunul o osm dní – na svátek Obřezání Páně, který vyjadřuje právě přijetí darů spásy nabídnutých osobou Ježíše Krista každému člověku. A tato spása se přijímá v Církvi.

Tradiční církevní rok oproti roku Ježíše Krista začínal vždy přípravou – v době před podzimem nebo na podzim: v postní době předadventní či adventní, kdy katoličtí křesťané dodržují půst a tak se na rozdíl od shonu světa více mohou ponořit do mystického života („v modlitbách a bdění čekáme...až se zjeví Tvá sláva“, jak zní adventní preface);

připravit se na slavnost Narození, aby byla i světlem duší, které poznovu a hlouběji mohou v Církvi přijímat dar iluminace.

Je pozoruhodné a je ovocem obětí misionářů, kteří světlo znovuzrození z vody a z Ducha Otcova a Ježíšova nesli do celého světa, že pro vzájemnou komunikaci rok Ježíše Krista používají všechny země na světě. Implicitně je každému člověku představen Ježíš, Boží Syn, Jeho početí, narození, Jeho oběť pro záchranu každého člověka, která je udělována těm, kdo v Něj uvěří, v katechumenátu, v církevním roce.

O. Vladimír Mikulica






První, kdo jasně tvrdil, že Ježíš se narodil 25.prosince, byl Hippolyt Římský ve svém komentáři ke knize proroka Daniela z roku 204. Někteří exegeté pak poznamenali, že na onen den připadla slavnost posvěcení chrámu v Jeruzalémě, ustanovená Judou Makabejským roku 164 před Kristem. Shoda dat by potom znamenala, že s Ježíšem, který se ukázal jako světlo Boží v temnotách, se opravdu uskutečňuje zasvěcení chrámu, advent - příchod - Boha na tuto zem. 

(Svatý otec Benedikt XVI. na generální audienci, aula Pavla VI. 23. 12 MMIX AD; https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=12211)




ČTYŘICETIDENNÍ POSTNÍ OBNOVA rozjímání mešních textů k přípravě na obnovu křestního slibu o Velikonoční vigili...