Slavnost Nejsvětější Trojice
Oktáv slavnosti Seslání Ducha Svatého, jehož druhou část tradičně tvoří pradávné oslavy dožínek - letnic se svým prosebným i postním charakterem, nás svým zlomem připravuje na dobu vstupu do všedních dní, kdy "pneumatoforoi", ti, kdo nesešli a nesejdou z cesty přijímání a jednání podle vnuknutí Ducha Svatého, mohou právě tuto všednost prožívat Jeho mocí, jež je posvěcuje.
Nadto se o těchto letničních kvatembrových dnech udělovaly a opět udělují nižší a vyšší svěcení – jimi je ukončen cyklus Mysteria Salutis kandidátů svěcení, při ordinaci mohou prožít ve společenství Církve Letnice charaktéru kněžského svěcení: začíná pro ně, pro nově dozrálou další generaci vysvěcených apoštolů Ježíše Krista, hojná žeň.
Ježíš je prostřednictvím duchovní formace v Církvi pozval na Horu rozeslání, dnes, jak čteme v evangeliu podle sepsání svatého Matouše, se jedná nikoli o Olivetskou horu, z níž by přímo sešli do jeruzalémské Horní místnosti, ale o Ježíšem určenou horu v Galileji.
Jakoby dvojí až trojí povolání od rybářských sítí mnohých z apoštolů, má svůj diptych v jejich rozeslání: jako se s napětím očekávají poslední slova umírajícího, jako byla podrobně zaznamenána několikerá poslední slova na kříži umírajícího Ježíše, tak tím spíše mohou učedníci našeho Pána očekávat Jeho slova od Něj – vzkříšeného.
Před týdnem jsme četli o tom, jak dechl na apoštoly a předal jim moc svátosti smíření, o to větší odkaz – její základ – mohou očekávat apoštolové nyní: symbolon Nejsvětější Trojice, summu svatého křtu.
Ježíšova poslední slova na této zemi jsou plným souhrnem, symbolem, celého Jeho pozemského života – i života preexistujícího Božího Logu – Jeho učení, uzdravování, vítězství nad démony, rozmnožování a proměňování živlů: Má moc jako Syn Boha Otce a Dárce Ducha svatého; na galilejské i Olivetské hoře svým říká:
"Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal."
Jsme zvyklí používat – i podle slov Ježíšových při proměňování při Poslední večeři na Zelený čtvrtek – sousloví označující Dějiny spásy nabídnuté naším Spasitelem každému člověku a celému lidstvi jako "Nový Zákon", "Nový Testament". Celé kanonické kompendium inspirovaných knih se takto s.l. nazývá.
Vzhledem k očekávání posledních slov toho, kdo se s námi loučí, také hovoříme o testamentu. Proto uvedená slova na galilejské hoře či na Hoře olivetské jsou takovým Testamentem Ježíšovým sensu stricto.
Jako jsme rozjímali minulou svatodušní neděli o Ježíšových ústech a o dechnutí Ducha Božího na apoštoly při ustanovení a pověření službou svátosti smíření, tak nyní je při posledním požehnání na hoře předáván základ, symbolon fidei: křestní a základní dogmatická formule vyjadřující samotnou summu zahrnující základ katolické víry Církve: cestu k Hostině Nejsvětějšjí svátosti, jak později uslyšíme ze slov Andělského učitele.
Tento testament sensu stricto se má jako svátost charakteru křtu, biřmování a kněžství vrýt do duší a myslí učedníků, kteří se budou deset dní modlit v jeruzalémské Horní místnosti: má být leitmotivem a úběžníkem jejich modliteb a rozjímání
Před očima je jim postaven úkol vyučovat o Nejsvětější Trojici vyznáním díla spásy, které prožívali učedníci s Ježíšem v tříletém apoštolském a učednickém katechumenátu, mají nyní v těchto dnech rekapitulovat všechny Jeho modlitby, jichž byli účastni, jeho divy, znamení a zázraky. Mají rozjímat o spásu přinášející víře v Něj, která proměňuje věřící srdce – a tato proměna je zpečetěna a "nesena" Duchem Božím při sedmeru svátostech Církve.
Takto se mají připravit na úkol křtít ve jménu Nejsvětější Trojice – a skutečně ihned v den Seslání Ducha Svatého takto pokřtili tři tisíce židů a patrně i proselytů.
Mají přitom, před křtem, ve chvíli křtu a v následné mystagogii, hlásat evangelium:
předat pohled víry, kdy Ježíšovy činy Mysteria Salutis uvidí katechumen a křtěnec nyní v jediném činu. V činu Duch Božího, který nyní na místě Ježíšově uvádí do mysteria svátostí.
Mají spolu s nově pokřtěnými nalézat a uvidět symbolon víry: Věřím v Otce, Syna a v Ducha, v katolickou Církev, jak jsou tato vyznání zapsána ve starobylých konfesích, jako základ pro všechny situace přijímání a hlásání katolické víry.
Ano, mají v deseti dnech takto porozumět Ježíšovu Testamentu Mysteria Trinitatis, ve všech situacích, které dosud – do chvíle Jeho nanebevstoupení na galilejské a Olivetské hoře – s Ježíšem prožili: nyní nastupuje Duch Svatý. Nyní On bude s nimi na místě Ježíšově žít Dějiny spásy.
Tak budou připraveni na Letnice a na všechny následující neděle "po seslání Ducha Svatého": naučí se porozumět, jak vyjadřovat víru v nadcházejícím období – nyní je Ježíš vzkříšený s námi vše poznávám skrze Něj, v tomto jeho Testamentu.
Po seslání Ducha svatého poznávají a poznáváme Jej a Otce v Jeho Duchu.
Pak jsou nadcházející neděle po Svatém Duchu:
hlubším a plnějším souhrnem nauky i jejího šíření a chápání ve světě.
LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V RITU ANTIQUIOR:
V Epištole z Listu Římanům nám Církev – Duch Svatý v Jím inspirovaném textu - předkládá slova nesmírného úžasu, jak se derou z hrudi Apoštola národů. Nedostupnost nejsvětějších Božích vlastností je důsledkem nejvyšší a nekonečné dokonalosti a plnosti Božího bytí: Mysterium Trinitatis Dei, Patris et Filii et Spiritus Sancti.
Chvalozpěv, který následuje po prvním čtení, navazuje na trojí chvála svatého proroka Daniela:
"Veleben buď, Pane, jenž shlížíš do propasti a trůníš nad Cheruby, veleben buď, Pane na nebeské obloze a chvályhodný navěky, Veleben buď Pane, Bože našich otců, a hodný chvály navěky. Aleluja."
Tajemství Nejsvětější Trojice nám osobně zjevuje náš Spasitel Ježíš, Boží Syn, v Evangeliu. V tajemství znovuzrození z vody a z Ducha Svatého, v první iniciační svátosti, zaslibuje svou trvalou přítomnost mocí Ducha Svatého mezi námi: nastoupení cesty, jíž je Ježíš, k Otci.
LITURGICKÁ ČTENÍ v cyklu B:
V
dnešním prvním čtení
z páté knihy Mojžíšovy vybízí svatý Mojžíš, veden Duchem
Božím k anamnézi, která vrcholí po Letnicích při slavení
každé mše svaté, která je dílem a vstupem Nejsvětější
Trojice do tohoto světa a zvláště do srdcí věřících.
Mojžíš
řekl lidu:
"Ptej
se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil
člověka na zemi: ptej se od jednoho konce nebes k druhému, stalo
se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby
nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi
slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a
vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními,
divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými
děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš
Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
Uznej
to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako
dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho
příkazy, které ti dnes přika-zuji, abys byl šťastný ty a tvoji
synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj
Bůh, dává navždy."
Kdo
se zcela Ježíšovi odevzdá při mešním obětování, stává se
Jeho majetkem, jak zpívá svatý Žalmista. Duch Svatý Jej utěšuje,
uvádí do plné pravdy svátostného života, posiluje, naplňuje
Ježíšovým vzkříšením.
Blaze
lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Hospodinovo
slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje
spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Jeho
slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On
totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše
povstalo.
Hospodinovo
oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho
milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za
hladu.
Naše
duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať
spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v
tebe.
Ve druhém
čtení
z listu svatého apoštola Pavla Římanům slyšíme slova o
dědictví, které dostanou ti, kdo se učí žít podle vnuknutí
Svatého Ducha, nikoli ducha tohoto světa či svých přestav a své
vůle: v tom je skryto utrpení věřících, které dává plný
podíl na oběti Nejsvětější Trojice.
Bratři!
Všichni,
kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali
jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve
strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za
vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s
naším duchem to potvrzuje sám Duch ( svatý ), že jsme Boží
děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a
spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak
mohli spolu s ním dojít slávy.
Svatý otec Benedikt XVI. ve svém třetím dílu katecheze o díle svatého Tomáše Akvinského, ukazuje brilantním způsobem stěžejní dílo Andělského učitele jako chvalozpěv a meditativní a kontemplativní symbolon tajemství Nejsvětější Trojice. Vybízí:
Vstupme tedy také my do školy svatého Tomáše a jeho mistrovského díla Summa Theologiae. Zůstala nedokončena a přece je monumentálním dílem. Obsahuje 512 otázek a 2669 článků. Jde o výstižnou argumentaci, v níž se aplikace lidské inteligence na tajemství víry odvíjí zřetelně a důkladně v podobě otázek a odpovědí, v nichž svatý Tomáš prohlubuje učení, vycházející z Písma svatého a církevních otců, zejména svatého Augustina. Svatý Tomáš v této reflexi při setkání s opravdovými otázkami své doby, jež jsou často i našimi otázkami, za použití metody a myšlení antických filosofů, zvláště Aristotela, dochází k přesným, pronikavým a přiléhavým formulacím pravd víry, v nichž se pravda, jež je darem víry, objasňuje a stává přístupnou nám skrze naši reflexi. Avšak toto úsilí lidské mysli, jak nám Akvinský připomíná svým vlastním životem, je ustavičně osvěcováno modlitbou, světlem, které přichází shůry.
Jedině ten, kdo s Bohem a s tajemstvími žije, může také chápat, co říkají.
V Sumě Teologie svatý Tomáš vychází z faktu, že jsou tři způsoby bytí a bytnosti Boha. Bůh existuje v sobě samém, je počátkem a koncem všech věcí, takže veškeré stvoření pochází a závisí na Něm. Bůh je dále přítomen skrze svou milost v životě a jednání křesťana, svatých. A nakonec je Bůh zcela výjimečným způsobem přítomen v osobě Krista, reálně sjednoceným s člověkem Ježíšem a působícím ve svátostech, které pramení z jeho díla vykoupení.
Struktura tohoto monumentálního díla či hledání plnosti Boha "teologickým pohledem" má proto tři části a doctor communis " svatý Tomáš " je popisuje těmito slovy: "Hlavním účelem posvátného učení je dát poznat Boha nejenom samého o sobě, ale také jakožto počátek a cíl všech věcí a zejména rozumného stvoření. Ve snaze vyložit toto učení, budeme pojednávat nejprve o Bohu, za druhé o pohybu stvoření směrem k Bohu a za třetí o Kristu, který je jakožto člověk pro nás cestou výstupu k Bohu" . Je to určitý kruh: Bůh v sobě samém, který vychází ze sebe sama a bere nás za ruku, abychom se s Kristem vrátili k Bohu, byli s Bohem sjednoceni a Bůh byl všechno ve všem.
První část Sumy Teologie tedy zkoumá Boha samého o sobě, mystérium Trojice a stvořitelskou činnost Boha. V této části nacházíme také hlubokou reflexi o autentické realitě lidské bytosti, vyšlé ze stvořitelských rukou Boha jako plod jeho lásky. Z jedné strany jsme stvořené, závislé bytosti. Nepocházíme ze sebe samých, ale na druhé straně máme opravdovou autonomii, takže nejsme jenom nějakým zdáním, jak říkají někteří platónští filosofové, ale realitou, kterou chce Bůh jako takovou a která je sama o sobě hodnotou.
V druhé části svatý Tomáš uvažuje o člověku, podníceném milostí k touze poznat a milovat Boha, aby byl šťastným v tomto čase i na věčnosti. Autor nejprve prezentuje teologické principy morálního jednání a studuje, jak se ve svobodné volbě člověka konat dobré skutky, integrují rozum, vůle a vášně, k nimž se přidává síla, udělovaná milostí Boží skrze ctnosti a dary Ducha svatého, jakož i pomoc, poskytovaná také morálním zákonem. Lidská bytost je tedy dynamickou bytostí, která hledá sebe samu, snaží se stát sama sebou a v tomto smyslu se snaží konat skutky, které ji tvoří a opravdu činí člověkem. Sem patří morální zákon, milost a vlastní rozum, vůle a vášně. Na tomto základě svatý Tomáš načrtává fyziognomii člověka, který žije podle Ducha a tak se stává ikonou Boha. Tady se Akvinský zaobírá studiem třech teologálních ctností " víry, naděje a lásky " po nichž následuje pronikavé zkoumání více než padesáti morálních ctností, uspořádaných kolem čtyř základních ctností " moudrosti, spravedlnosti, mírnosti a statečnosti. Uzavírá pak úvahou o různých povoláních v Církvi.
Ve třetí části Sumy svatý Tomáš zkoumá mystérium Krista - cestu a pravdu - skrze něž můžeme dosáhnout Boha Otce. V této části píše téměř nepřekonatelné stránky o mystériu Vtělení a Ježíšově utrpení a přidává široké pojednání o sedmi svátostech, protože v nich Vtělené božské Slovo rozšiřuje dobra vtělení k naší spáse skrze naše putování víry k Bohu a k věčnému životu, zůstává tak materiálně jakoby přítomno v realitě stvoření a v nitru se nás dotýká.
Svatý Tomáš se při pojednání o svátostech zaobírá zejména mystériem eucharistie, k níž choval tak pronikavou zbožnost, jak uvádějí jeho životopisci, že pokládal svoji hlavu na svatostánek jakoby chtěl slyšet tlukot Ježíšova božského i lidského Srdce. V jednom svém komentáři k Písmu svatý Tomáš píše: "Eucharistie je svátostí Utrpení našeho Pána, obsahuje Ježíše Krista, který pro nás trpěl. Proto všechno, co je účinkem Utrpení našeho Pána, je také účinkem této svátosti". Snadno tak pochopíme, proč svatý Tomáš a jiní svatí při slavení mše svaté prolévali slzy soucitu s Pánem, který se dává v oběť za nás, slzy radosti a vděčnosti.
Drazí bratři a sestry, zamilujme se do této svátosti ve škole svatých! Účastněme se mše svaté usebraně, aby se nám dostávalo duchovních plodů, živme se Tělem a Krví Páně, abychom byli nepřetržitě syceni božskou milostí! Ochotně a často se zdržujme osobně v blízkosti Nejsvětější svátosti!
To co svatý Tomáš vědecky stroze popsal ve svých největších teologických dílech, jakými jsou Summa Theologiae, a také Summa contra Gentiles předkládal také ve svých kázáních, určených studentům a věřícím. Roku 1273, rok před svou smrtí, kázal během celé postní doby v kostele sv. Dominika Většího v Neapoli. Obsah oněch kázání byl shrnut a zachován. Jsou to Dílka, ve kterých vysvětluje Apoštolské vyznání víry, vykládá modlitbu Otče náš, podává Desatero a komentuje Zdrávas Maria. Obsah kázání Andělského učitele téměř odpovídá struktuře Katechismu katolické církve. V katechezích a kázáních by v naší době obnoveného úsilí o evangelizaci neměly nikdy chybět tyto základní argumenty: to co věříme, a tedy Vyznání víry; to co se modlíme, a tedy Otče náš a Zdrávas Maria; a to co žijeme, jak nás učí biblické Zjevení, tedy zákon lásky k Bohu a bližnímu a Desatero přikázání jako výklad tohoto přikázání lásky.
Chtěl bych nabídnout pár příkladů z obsahu tohoto prostého, podstatného a přesvědčivého učení svatého Tomáše. Ve svém Opusculu o Apoštolském vyznání víry vysvětluje hodnotu víry. Jejím prostřednictvím se duše sjednocuje s Bohem a vytváří se zárodek života věčného. Život dostává bezpečnou orientaci a my úspěšně překonáváme pokušení. Tomu kdo namítá, že víra je hloupost, protože vyžaduje věřit v něco, co nepostihují zkušenosti smyslů, nabízí svatý Tomáš velmi obsáhlou odpověď a připomíná, že tato pochybnost je bezdůvodná, protože lidská inteligence je omezená a nemůže poznat všechno. Pouze v případě, že bychom mohli mít dokonalé poznání všech viditelných i neviditelných věcí, bylo by opravdu hloupostí přijímat pravdy pouhou vírou. A kromě toho, poznamenává svatý Tomáš, není možné žít, aniž bychom se svěřili zkušenosti druhých tam, kde chybí osobní poznání. Je proto rozumné uvěřit Bohu, který se zjevuje, a svědectví apoštolů, kterých bylo málo, byli prostí a chudí, zdrcení v důsledku ukřižování svého Mistra, a přece se mnohé moudré, vznešené a bohaté osoby při poslechu jejich kázání zakrátko obrátily. Je to vskutku historicky podivuhodný fenomén, který lze stěží rozumně vysvětlit jinak než setkáním apoštolů se Zmrtvýchvstalým Pánem.
Když svatý Tomáš komentuje článek Vyznání víry o Vtělení božského Slova, podává několik úvah. Tvrdí, že křesťanská víra je uvažováním o mystériu Vtělení posilována; naděje se důvěřivěji povznáší myšlenkou, že Syn Boží přišel mezi nás jako jeden z nás, aby sdílel s lidmi svoje božství; láska je oživována, protože není zřetelnějšího znamení lásky Boží pro nás, než vidět Stvořitele světa, jak se sám stává stvořením, jedním z nás. Uvažujeme-li o mystériu Vtělení Boha, rozněcuje se nakonec naše touha dosáhnout Krista ve slávě. Za použití jednoduchého a účinného přirovnání svatý Tomáš poznamenává: "Kdyby byl bratr nějakého krále od něho vzdálen, zajisté by měl touhu žít vedle něho. A Kristus je naším bratrem, takže máme toužit po jeho blízkosti a srdcem se s Ním sjednocovat"
Když podává modlitbu Otče náš, svatý Tomáš ukazuje, jak je sama o sobě dokonalá a má všech pět charakteristik, které by měla mít dobrá modlitba: důvěřivost a klidnou oddanost, vhodnost obsahu "protože od chvíle, kdy máme těžkosti s výběrem tužeb " podotýká sv. Tomáš " je značně obtížné vědět, co přesně je vhodné žádat a co nikoli"; potom je to patřičné pořadí proseb, vroucnost lásky a upřímnost pokory.
Svatý Tomáš byl jako všichni svatí velkým ctitelem Matky Boží. Označil ji nádherným titulem: Triclinium totius Trinitatis, místo spočinutí Nejsvětější Trojice, protože tři božské osoby kvůli Vtělení v žádném jiném stvoření než v ní nepřebývaly a v její milostiplné duši tak zakoušely potěšení a radost žít. Na její přímluvu můžeme dosáhnout každé pomoci.
Modlitbou,
která je tradičně připisována svatému Tomášovi a která v
každém případě odráží prvky jeho hluboké mariánské
zbožnosti, říkejme taktéž: "Nejblaženější a nejněžnější
Panno Maria, Matko Boží" svěřuji tvému milosrdnému srdci
celý svůj život" Vypros mi, má nejněžnější Paní,
pravou lásku, kterou bych mohl celým srdcem milovat nade všechno
tvého nejsvětějšího Syna a hned po něm Tebe a bližního v Bohu
a kvůli Bohu.
Jedenáct
učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil.
Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli
pochybnosti.
Ježíš
k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na
nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy,
křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je
zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
Hle,
já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."
(Z katecheze Svatého otce Benedikta XVI. na generální audienci, aula Pavla VI. 23. 6. AD MMX;
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=12982
srov. Jean-Pierre Torrell, La "Summa" svatého Tomáše, Milán 2003, str. 29-75;
srov. Summa Theologiae, Ia, q.1, a.7;
Ibid. , I, q.2;
S. Thomas Aquinatus, In Ioannem, c.6, lect. 6, n. 963;
Opuscoli teologico-spirituali, Roma 1976, str. 64;
In Ioannem, c.6, lect. 6, n. 963;
Ibid., str. 120)
Otec Vladimír Mikulica
MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Určil jsi Ježíši
- jako Tebe předurčil Bůh Otec,
abys byl tajemstvím Unionis Hypostaticae v Nejsvětější Trojici a ve světě -
svým učedníkům – podle podání svatého celníka Matouše - horu v Galileji,
kdes jim odevzdal svou závěť.
Závěť nikoli "končícího" člověka,
ale Božího Syna a Mesiáše,
který nyní začíná žít mocí svého Ducha ve své Církvi.
Začíná - jakoby se znovu narodil - se svou činností:
přesněji řečeno Tvůj a Otcův Duch.
On nyní nastupuje na Tvé místo
- na místo toho, který "přesekl všechny hermeneutické uzavřené kruhy";
přeťal osudovost, fatalitu pohanského myšlení a helénistické filosofie;
přeťal podobný circulus vitiosus judaistů,
kteří - jako patrně Jidáš – očekávali v Tobě pozemského Mesiáše
- na Tvé místo,
aby jako Otcův Duch spojil všechna světová náboženství
nikoli v pozemské humanistické a ekumenické unitarii,
ale v Tobě:
jeho mocí ses narodil z Panny;
a aby jako Tvůj Duch od Otce naplnil na této zemi a v tomto vesmíru
epifanii Nejsvětější Trojice:
vložil do Tvých úst Tvá poslední slova:
"Dávám Vám moc:
Jděte a křtěte,
vyučujte všechny národy o mně – o Vašem zmrtvýchvstalém Učiteli moudrosti,
Vykupiteli od satana, hříchu a smrti,
Spasiteli, jež Vás pomazává Duchem vzkříšení,
Vás,
kteří jste se mně zasvětili jako Pánu svého pozemského i posmrtného života,
kteří v mé vzkříšení věříte,
a proto mne s vírou v mou nejsvětější přítomnost ve Svaté eucharistii
jako summu Theologiae – symbolon svého života v Bohu přijímáte."
Amen.
