Svátek Křtu Páně

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Na dnešní den připadá svátek Křtu Páně, kterým se končí období Vánoc. Liturgie nám předkládá vyprávění o Ježíšově křtu v Jordánu v redakci svatého Lukáše. Evangelista podává, jak po té, co byl Ježíš pokřtěn, spolu s mnoha jinými, které přilákalo kázání Předchůdce Páně, otevřelo se nebe a v podobě holubice na Něho sestoupil Duch Svatý. V té chvíli zazněl shůry hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení".

Ježíšův křest v Jordánu je zmiňován a v různé míře zdůrazňován všemi evangelisty. Byl totiž součástí apoštolského kázání a představoval výchozí bod celého rozpětí faktů a slov, o nichž Apoštolé měli vydávat svědectví. (Ve Skutcích apoštolů čteme: "Apoštolové se takto modlili nad Josefem Barsabášem a nad Matějem: "...Ukaž Pane, kterého sis vyvolil, aby přijal místo v této apoštolské službě". A na jiném místě: "Petr se ujal slova a promluvil: "Bůh Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista.")

Apoštolské společenství pokládalo událost křtu Ježíšova za velice důležitou nejen proto, že za těchto okolností došlo poprvé v dějinách k vyjevení trinitárního tajemství způsobem jasným a úplným, ale také proto, že se touto událostí začalo Ježíšovo veřejné působení na jeho cestách Palestinou.

Ježíšův křest v Jordánu je předzvěstí jeho krvavého křtu na kříži, a je také symbolem veškerého svátostného působení, kterým bude Vykupitel uskutečňovat spásu lidstva. To je také důvodem, proč patristická tradice věnovala velkou pozornost tomuto svátku, který je nejstarším po Velikonocích. "Ve křtu Kristově - zpívá dnešní liturgie - je posvěcen svět, hříchy jsou odpuštěny; a z vody a z Ducha se stáváme novým stvořením".

(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini na svátek Křtu Páně, náměstí svatého Petra, 7. ledna AD MMVII;

https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=7034;

Antifona k Benedictus, ranní chvály)

Svatopetrské kázání o křtu 

Papež Benedikt XVI. zmiňuje v komentáři k dnešnímu úryvku evangelia, že křest našeho Spasitele a náš křest spolu těsně souvisejí:

Nebesa, která se otevřela podle svědectví evangelisty nad řekou Jordánem, ukazují otevřenou cestu ke spáse, cestu do nebe. Ježíš nám ji otevírá tím, že se v Betlémě narodil jako Spasitel a Boží Syn.

Na tuto cestu vstupujeme v obřadu mysteria znovuzrození, ve svatém křtu – ponoření do posvátné vody a v pomazání od Ducha Svatého.

Stáváme se v tu chvíli součástí mystického těla Ježíše Krista: Církve v nebi, na zemi i v očistci.

Zároveň při tomto ritu s Ježíšem, naším Přítelem a Pánem, mysticky umíráme, vstáváme s Ním z mrtvých a oblékáme Jej, vzkříšeného, v oslaveném těle.

Přijetí mysteria na nás klade neodvolatelný závazek: Naslouchat Ježíšovi, věřit v Něj, rozumět Mu tak, že Jej následujeme, „vpouštíme“ (immitamur Jesum) Jej do své duše a těla, a tak se naše chtění, city a poznání očištěné Duchem Božím, ubírají cestou nebeské harmonie: plníme ve svém pozemském životě více Jeho vůli než svou – naplňuje nás ovoce přijetí svatého křtu - ona nevýslovná radost, již zakusili Tři mudrcové od Východu, když dovršili první část své pozemské pouti podle Boží vůle a setkali se s živým Ježíšem v betlémském domě.

KATECHEZE - LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:

Ve svém prvním kázání o Letnicích, jak jej čteme ve Skutcích apoštolů, oslovuje svatý Petr Židy a všechny obyvatele Jeruzaléma. O těchto slavnostech se ve městě na pouť sešli zbožní židé, jak je označuje svatý Lukáš, ze všech různých částí Středomoří, i proselyté k judaismu. Kníže apoštolů kromě nich ovšem oslovuje i ty, kdo nebyli v tomto městě židovského původu či vyznání. Oslovuje všechny – mezi nimi i Řeky a Římany. Oslovuje spolu s vojáky a státními říšskými úředníky i Piláta...

A svatý Lukáš je tlumočením slov prvního kázání Církve zve znovu k Jordánu, o němž psal, když popisoval tajemství epifanie Nejsvětější Trojice ve chvíli Ježíšova křtu v této řece.

K trojí cestě, k třem stupňům na ní, vybízí posluchače, z nichž se vzápětí dává asi tři tisíce mužů pokřtít:

- Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!
- Dejte se ponořit ve jméno Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy!
- Jako dar přijmete Pomazání od Svatého!

Čtení z knihy proroka Izaiáše
    Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: “Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla.” 
    Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozvedni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: “Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede.”

Žalm Veleb, duše má, Hospodina! 
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm. Napjals nebesa jako stanovou plachtu, nad vodami jsi zbudoval své síně. 
Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru. Větry si volíš za své posly, za své služebníky plameny ohně. 
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva. Zde oře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých. 
Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. 
Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi
    Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků. 
    Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život. 
 

Slova svatého evangelia podle Lukáše
   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ 
   Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“ 

SVATÁ LITURGIE V RITU ANTIQUIOR:

Dnes se v pokoncilní liturgii připomíná křest Ježíše Krista v řece Jordánu.

V prvokřesťanských dobách byl tomuto svátku, vyhrazen druhý den tridua Epifanie.

Před sto dvaceti lety byl zaveden na neděli v oktávu Epifanie svátek Svaté Rodiny.

Čteme Epištolu Kolosanům o posvátnosti manželství a rodiny, Evangelium posvátnost rodiny povyšuje slovy svědectví dvanáctiletého Ježíše poté, co jej svatý Josefa a Panna Maria nalezli v jeruzalémském chrámě: “Což jste nevěděli že musím být v domě svého Otce?” ptá se Ježíš svého pěstouna svatého Josefa a Matky Boží Panny Marie.

A vrací se s nimi do domu nazaretského...

Ve starších misálech, vydaných před zmíněnou dobou, nacházíme texty Infra Octavam Epiphanie, ohlasy na druhý den posvátného tridua. Epištola ze závěru proroctví svatého Izaiáše: “Povstaň, rozsviť se , Jeruzaléme,“... a předpověď o příchodu mudrců od Východu.

Evangelium podle sepsání svatého Jana je jeho svědectvím o viditelném sestoupení Ducha Svatého na Ježíše, když Jej křtil v Jordánu.

Druhá neděle po Epifanii svými texty odkazuje na třetí den Tridua Zjevení Páně:

Epištole do Římě svatý Pavel vypočítává některé služby v Církvi a zdůrazňuje, že dům, kde se modlíme, je chrámem Otcovým, kde poznáváme Ježíše v charismatech Ducha: vede ke službě pro Církev a nikoli pro “společenství”.

Evangelium popisuje první znamení stvrzující, že Ježíš je Boží Syn: proměnu vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské. Ježíš ze svatební síně připravuje prostor a čas pro chrámy mešní oběti mše svaté.

O. Vladimír

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Chvíle Tvého ponoření do řeky Jordánu

předznamenává ponoření do smrti při Tvém ukřižování,

Ježíši, Duchem Svatým Pomazaný, Kriste.

V obou těchto chvílích své pozemské vykupitelské pouti

se modlíš

a Duch Svatý se při Tvé křestní modlitbě

ukazuje v tělesné podobě holubice:

vody potopy za času Noeho

se stýkají jejím prostřednictvím s nebem až do této chvíle:

nyní zní z nebe Otcův hlas:

Svědčí o Tobě,

svědčí o své lásce k Tobě,

svědčí o Duchu Svatém,

o Duchu Boží lásky,

která Tebe přede všemi věky zplodila

a nás dnes proměňuje

ke Tvé slávě:

v této svaté chvíli jsme ponořování do Tvého Ducha,

jsme nositeli pomazání,

nositeli Tebe: křesťany.

Amen.

Slavnost Zjevení Páně

KOMENTÁŘ K NEDĚLNÍM TEXTŮM MŠE SVATÉ PODLE MYŠLENEK PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

Mudrci si mohli říci: zvládneme to sami, nepotřebujeme nikoho, aby se tak - podle naší dnešní mentality - vyhnuli každému "směšování" vědy a Božího Slova. Mudrci naopak naslouchali proroctvím a přijali je. A jakmile se vydali na cestu k Betlému, opět spatřili hvězdu jakoby na potvrzení dokonalé harmonie mezi lidským hledáním a božskou pravdou, harmonie, která naplnila radostí jejich srdce autentických mudrců. "Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí." Vrcholem cesty jejich hledání bylo, když se ocitli před "dítětem a jeho matkou Marií". Evangelium praví, že "padli na zem a klaněli se mu". Mohli by být zklamáni, ba dokonce pohoršeni. Avšak jakožto velcí mudrci byli otevřeni pro tajemství, které se zjevuje překvapivým způsobem. Svými symbolickými dary dokázali, že v Ježíši uznávají krále a Božího Syna.

(Z promluvy Svatého otce Benedikta XVI. před Angelus Domini, náměstí svatého Petra , 6. ledna AD MMX;https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=12265)

SVATÁ LITURGIE V RITU ANTIQUIOR:

Dnešním večerem začíná noční bdění. Na jeho počátku světí biskup či kněz podle tradičního Rituálu zvláštním obřadem vodu. Přípravnou modlitbou k požehnání zasahuje do přirozenosti vody ("Exorcizo te, creatura aquae."), zbavuje ji démonů, očišťuje, připravuje k posvěcení a požehnání.

Zaznívají njeprve žalmové písně (officium), pak Církev vzývá světce, jednotlivě i s jejich "doprovodem" (comitatus), tedy se všemi, kdo do jednotlivých kategorií svatosti náležejí (mučedníci, pastýři, vyznavači, panny, spolu s těmi, kdo jsou či nejsou kanonizováni a patří do jejich "nebeského kůru").

Na samotné požehnání vody, doprovázené exorcismy, připravuje Boží slovo: čtení z knihy Numerí, které přenáší recitací či zpěvem podjáhen nebo akolyta, zpěv, slova Ježíšova z následujícího evangelia, zpěv s aleluja o Božím hlasu nad vodami a evangelium podle sepsání svatého Jana, v němž Ježíš volá v den slavnosti, aby všichni – a jsou přítomni i pohané a proselyté – přišli a čerpali z pramene svatého srdce.

Po požehnání vody žehná celebrant kadidlo a křídu.

Při mši svaté v den slavnosti se čte z proroctví evangelisty Starého zákona:

 Králové z Tharsu a ostrovů budou obětovat dary, dary přinesou králové z Arábie a Sáby, všichni králové země se mu budou klanět a sloužit.

Tharsos, Taršíš, se nachází na západě dnešního Španělska, ostrovy jsou západní – vzhledem k poloze Svaté země – obydlená území ve Středozemním moři, kam se vydávali mořeplavci, obchodníci a misionáři a odkud také přijížděli do Svaté země. Zlomový příjezd byla letniční pouť po zmrtvýchvstání Ježíše Krista v Jeruzalémě, kdy se začalo plnit slovo proroka Izaiáše o slávě Jeruzaléma ze závěru jeho knihy.

Dary z Arábie jsou naopak dary z východu, přinesené do Svaté země arabskými obyvateli Saudské pouště a ostatních "arab", pouští, z míst, která jsou u proroka jmenována: z Midjanu, z Efy, ze Sáby (jižní Arábie), Kedaru, Nabajotu (sever Saudské Arábie).

Splnilo se – slovem o příchodu národů ze Západu a Východu slovo našeho Spasitele Ježíše, že přijdou ze světových stran pohané a sednou na knížecích stolcích dvanácti Jakubových kmenů.

Seslání Ducha Svatého o Letnicích v Jeruzalémě je klíčem k pochopení apoteózy Jeruzaléma, kterou podává v oněch závěrečných kapitolách svatý Izaiáše. Jiné – paklíče - vedou k antisemitismu a k sionismu při výkladu této posvátné prorocké knihy.

Evangelium prvního ze tří dní slavnosti Epifanie našeho Pána Ježíše Krista popisuje první stupeň naplnění slov proroka Izaiáše, předstupeň Letnic Otce a Ježíše, Syna Božího.

Od Východu přicházejí tři mágové. Reprezentují pohanství, "arabskou kulturu" a ostatní kultury Východu spolu s jejich vírou v jediného Boha organicky spojenou s jejich vědeckým poznáváním Boha a světa – "vznešenou astrologii".

Trojjediný Bůh si používá modlářské náboženství a vědu, aby přiváděl všechny národy k poznání svého narozeného Syna v Betlémě, k úctě vůči Němu a k víře, že On je židovským Mesiášem poslaným pro osvobození všech národů z temnoty, v níž jako zlý král Herodes všichni spočívají.

LITURGICKÁ MEŠNÍ ČTENÍ V MISÁLU PAPEŽE PAVLA VI.:

Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři...všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu. 

Čtení z knihy proroka Izaiáše

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým. 

Žalm Bože, svěř králi

Bratři!
    Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům

Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. 

Slova svatého evangelia podle Matouše

;

Otec Vladimír Mikulica

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Tvá slova dnešní liturgie,

Ježíši nechávající si vzdát poctu od pohanů,

vyslovují prorockým činem jako činíval svatý Ezechiel

proroctví o Tvém Božím původu a božské přirozenosti:

Arabové, pohané a astrologové prorokují!

- "Jsi Boží Syn!"

Podávají proroctví o Tvé oběti na kříž za ně

a za židovské pastýře a lid;

dar kadidla svědčí o vůni "přidané" k oběti

- lidská liturgie naznačuje, že se skutečně stává božskou:

zabitý obětní beránek vydává líbeznou vůni vzkříšení,

které se naplnilo třetího dne po Tvé smrti na kříži;

proroctví o plnosti Tvé oběti:

ženy z Tvé rodící se Církve

jako oni tři dárci z Východu

přinášejí o nedělním jitru Tvého zmrtvýchvstání

vonné balzámy, "myrhu" jako dar na Tvé mrtvé tělo

ve chvíli, kdy je již Duchem Božím vzkříšeno.

Amen.

Zrození Boha

Je to již dnes osmý den, kdy slavíme narození Božího Syna Ježíše Krista v Betlémě.

Jím je předznamenán osmý den, který nastal po jeho utrpení, obětní smrti. Po sobotě, která byla "pro židy velikým svátkem". Před více než dvěma tisíci lety se stal tento sabbath místo svátku na zemi tichem, adorací smrti a zároveň slavností podsvětí, do nějž zmrtvýchvstalý Ježíš Kristus sestoupil.

Dnes je slavnost Osmého dne, závěr vánoční oktávy.

Dnes je svátek vítězství nad Zákonem podřízením se jemu, když Boží Syn je uveden do judaismu obřízkou: podstupuje ji, aby ji překonal a nahradil literu a ritus prohloubením v Duchu Svatém počátkem nebeské liturgie – tajemstvím znovuzrození z vody a Ducha, jímž se vstupuje do království připraveného pro židy i pohany, obřezané i neobřezané. Nedlouho po Letnicích je dokonce židům i pohanům zakázáno se při vstupu do Církve, při znovuzrození se nechat obřezat.

A vzhledem k dějinám spásy je dnes na prvním místě slavnost Panny Marie Bohorodičky – Theotokos. Dei Genitrix.

Titul Theotokos byl Matce Boží Panně Marii oficiálně přiznán na koncilu v Efesu roku 431, ale vyskytuje v liturgiích doby před Efezským koncilem: v Liturgii ze 3. století podle Tradice připisované učedníku svatého Apoštola Tomáše Addajovi a jeho učedníku svatému Marimu a v Liturgii svatého Jakuba ze 4. století.

Vyznání víry, oslovení Panny Marie jako Bohorodičky se uchovávalo ve zbožností katolických křesťanů od počátku. Doklady této úcty pocházejí dosud z poloviny 3. století v oblasti Edessy či Alexandrie (ve svědectví svatého Athanasia Velikého z roku 330), z oblasti maloasijských církevních obcí (slova svatého Řehoře Teologa z roku 370) a roku 400 tuto úctu a vyznání , že Panna Maria je Bohorodička dosvědčuje svatý Jan Zlatoústý.

V listu Dionýsia z Alexandire psaného okolo roku 250 Pavlovi ze Samosaty rovněž na házíme posvátné označení Matky Boží – Theotokos.

Řecká verze hymnu "Pod ochranu Tvou se utíkáme, Svatá Boží Rodičko", obsahuje oslovení: "ΘΕΟΤΟΚΕ!". Je zachován na papyru, který byl nalezen v Egyptě a datuje se do rozhraní mezi léta 250- 450.

Později, zprvu nestoriánské spory o oslovení Panny Marie jako Bohorodičky souvisejí velmi úzce s vyznáním víry v Ježíše Krista, Božího Syna a syna Panny Marie, Theotokos.

"Tímto titulem se zdůrazňovalo, uvádí ve svém komentáři Svatý Otec Benedikt XVI., že Kristus je Bůh a skutečně se narodil jako člověk z Panny Marie. Byla tím tak chráněna jeho jednota pravého Boha a pravého člověka. Každá diskuse, která se točila okolo Panny Marie, týkala se podstatně Syna. Ve snaze o vyzdvižení plného Ježíšova lidství někteří Otcové navrhovali mírnější termín a namísto titulu Theotokos, říkali Christotokos - Matka Kristova. Právem to však bylo nahlédnuto jako hrozba pro učení o plné jednotě božství s lidstvím Krista. Proto po rozsáhlé diskusi koncil v Efesu roku 431 slavnostně potvrdil z jedné strany jednotu dvou přirozeností, božské a lidské, v osobě Syna Božího a z druhé strany oprávněnost připisovat Panně titul Theotokos - Matka Boží.

Po tomto Koncilu došlo k opravdové explozi mariánské zbožnosti a bylo postaveno mnoho kostelů zasvěcených Matce Boží. Mezi nimi je na prvním místě bazilika Panny Marie Větší, zde v Římě. Učení o Marii, Matce Boží, došlo nového potvrzení na Chalcedonském koncilu (451), kde byl Kristus prohlášen za "pravého Boha a pravého člověka" zrozeného co do lidství z Panny Marie, Matky Boží". 2.vatikánský koncil, jak známo, shrnul učení o Marii v osmé kapitole věroučné konstituce o Církvi Lumen gentium a podtrhnul její božské mateřství. Tato kapitola nese název: "Blahoslavená Panna Maria, Matka Boží, v tajemství Krista a Církve".

Jméno Matka Boží, jež je tak hluboce spjato s vánočními svátky, je proto základní označení, kterým společenství věřících - mohli bychom říci " odjakživa ctí svatou Pannu. Dobře vyjadřuje Mariino poslání v dějinách spásy. Všechny ostatní tituly připisované Madoně nacházejí svůj základ v jejím povolání být Matkou Vykupitele. Lidský tvor byl Bohem vybrán pro uskutečnění plánu spásy, soustředěného do velkého tajemství vtělení božského Slova. Během těchto svátečních dnů jsme spočinuli, abychom rozjímali Narození Páně znázorněné v jeslích. Ve středu této scény nacházíme Panenskou Matku, která podává Dítě Ježíše ke kontemplaci těm, kteří se přišli poklonit Spasiteli: pastýřům, chudým lidem z Betléma, mudrcům, přicházejícím z Východu. Později ve slavnosti "Uvedení Páně do chrámu", kterou budeme slavit 2.února, obdrží starý Simeon a prorokyně Anna z Mariiných rukou malé Děťátko, aby se mu klaněli. Zbožnost křesťanského lidu odjakživa pokládala Ježíšovo narození a Mariino božské mateřství za dva aspekty téhož tajemství vtělení božského Slova a proto nikdy nepovažovala Narození Páně za věc minulosti. My jsme "současníky" pastýřů, mudrců, Simeona a Anny, kráčíme spolu s nimi plni radosti, protože Bůh chtěl být Bohem s námi a má matku, která je naší matkou.

Z titulu "Matka Boží" se pak vyvinuly další, kterými Církev Madonu uctívá, ale tento je základní. Pomysleme na privilegium "Bez poskvrny Počatá", to znamená, že její existence byla už od svého početí imunní vůči hříchu, Maria byla uchráněna každé poskvrny hříchu, protože měla být Matkou Vykupitele. Totéž platí pro titul "Nanebevzatá". Ta, která zrodila Spasitele, nemohla být podrobena zmaru, vyplývajícího z prvotního hříchu. A víme, že všechna tato privilegia jí nebyla udělena proto, aby od nás Marii vzdálila, nýbrž naopak proto, aby nám ji přiblížila. Poněvadž byla naprosto spojena s Bohem, je nám tato Žena nejblíže a pomáhá nám jako matka i jako sestra. Také toto jedinečné a neopakovatelné místo, které má Maria ve společenství věřících, je odvozeno z jejího základního povolání být Matkou Vykupitele. A právě jako taková je Maria také Matkou Mystického Těla Kristova, kterým je Církev. Právem ji proto během 2. vatikánského koncilu 21.listopadu 1964 Pavel VI. slavnostně přisoudil titul "Matka Církve".Přesto se však na Západě po mnoho staletí nevyskytovala žádná liturgická slavnost Mariina božského mateřství. V latinské církvi ji zavedl teprve papež Pius XI. roku 1931 u příležitosti 1500. výročí konání koncilu v Efesu a určil jí datum 11.října. Tento den pak v roce 1962 začal 2.vatikánský ekumenický koncil. Boží služebník Pavel VI. pak tuto slavnost roku 1969 s odkazem na starobylou tradici přesunul na 1.ledna."

Když se naplnilo osm dní k jeho obřezání, bylo mu dáno jméno Ježíš, uvedené andělem dříve, než byl počat v mateřském lůně.

MODLITBA PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ

Od Štědrého dne, připomínky Tvých a našich prarodičů, Adama a Evy,

od prvního dne, šestého v pořadí chvalozpěvu na stvoření,

jsi vše chtěl naplňovat štědrostí

svého Otce, který spolu s Tebou, svým Synem, a Duchem Svatým;

štědrostí je naplněn Ráj,

kde bylo všeho dostatek,

i lásky, která korunovala a korunuje celé Vaše stvoření

s výjimkou z řádu, možností odchýlit se,

možností obrátit se zpátky k destrukci

harmonie vztahů mezi Stvořitelem a tvorem,

mezi manžely Adamem a Evou,

mezi jejich dětmi Kainem a Ábelem,

mezi krásou Ráje a utrpením vyhnanství z něj:

implicitně mezi tělem oslaveným, blaženým

a tělem odporným, zavrženým.

Na Štědrý postní den se otevírá pohled na hloubku a nesmírnost

lásky Otce k lidstvu

- poslal archanděla do Nazareta,

poslal ke oslavě Jména sbory andělů do Betléma,

poslal Tebe, připraveného pro neposkvrněné a panenské početí,

poslal svědky Tvého božského narození z Ducha,

aby se stali mučedníky,

a tak se prokletí Štědrého dne

proměňuje Tvým příchodem na svět v požehnání Štědrého večera

pro mnohé, kteří přijmou Tvého a Otcova Ducha

po nocích bdění a modliteb

ve znovuzrození a v mešní oběti.

Amen.